Časté chyby ve mzdové praxi

Vydáno: 23 minut čtení

Dokonce i mzdové (mzdoví) účetní se občas při zpracování mezd dopouštějí chyb. Vybrali jsme několik oblastí týkajících se mezd, jejich zdanění, odvodů pojistného a pracovního práva, kde mzdové účetní často a opakovaně chybují. Tyto nedostatky při zpracování mzdové agendy mohou vést nejen k poškození zaměstnance, ale rovněž i k poškození samotného zaměstnavatele. Často se na tyto chyby ani nepřijde, protože některé z těchto oblastí nejsou příliš kontrolovány, je však samozřejmě třeba postupovat v souladu s platnými právními předpisy. Se mzdovou evidencí mají přitom co dočinění i finanční účetní (v menších firmách vedou mzdy, jinde o mzdách účtují, provádí jejich úhrady či je mzdy zajímají pouze z pohledu zaměstnance), proto se této problematice věnujeme i v časopise Účetnictví v praxi. V tomto příspěvku se budeme zabývat především mzdami u zaměstnavatelů v podnikatelské sféře.

Časté chyby ve mzdové praxi
Ing.
Miroslav
Bulla
 
NERESPEKTOVÁNÍ ZARUČENÉ MZDY
Je všeobecně známo, že hrubá mzda zaměstnance nesmí být podle ustanovení § 111 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), v kalendářním měsíci nižší než minimální mzda, která již několik let činí 8 000 Kč u zaměstnanců odměňovaných měsíční mzdou, resp. 48,10 Kč za odpracovanou hodinu u zaměstnanců odměňovaných hodinovou mzdou. V souladu s ustanovením § 112 ZP však zaměstnancům vzniká také právo na
zaručenou mzdu,
tzn. mzda nesmí být rovněž nižší než minimální úroveň zaručené mzdy platné pro jednotlivé skupiny prací.
Nejnižší úrovně zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, jsou stanoveny v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí. V tomto nařízení a v jeho příloze jsou nejnižší úrovně zaručené mzdy odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací zařazených do osmi skupin.
PŘÍKLAD
Minimální mzda 8 000 Kč resp. 48,10 Kč/hod. platí pouze pro zaměstnance zařazené do 1. skupiny prací provádějící pouze nejjednodušší práci s nízkou odpovědností (např. vrátní, uklizečky), s rostoucí obtížností práce a odpovědností roste i zaručená mzda. Například prodavači, kuchaři, zahradníci, školníci, číšníci atd. patří do 3. skupiny a jejich nejnižší úroveň zaručené mzdy činí 9 800 Kč resp. 58,60 Kč/hod., pod tuto úroveň tedy nesmí klesnout jejich hrubá mzda (vyjma mladistvých, invalidních důchodců a absolventů). V praxi však poměrně často i pracovníci provádějící obtížnější práce pobírají v rozporu se ZP pouze minimální mzdu platnou pro 1. skupinu prací (8 000 Kč).
 
POSKYTOVÁNÍ DOVOLENÉ
Právní úprava týkající se poskytování dovolené se značně rozchází s běžnou praxí. V souvislosti s poskytováním dovolené se tak v praxi setkáváme s následujícími situacemi, kterou mohou být v rozporu s touto právní úpravou, nicméně některé z těchto postupů jsou v praxi všeobecně tolerovány:
*
Dobu čerpání dovolené určuje podle § 217 odst. 1 ZP
zaměstnavatel.
Při stanovení rozvrhu čerpání dovo