Tento článek je zaměřen na dosavadní výklad pojmu „výroba“ vybraných výrobků pro potřeby aplikace zákona o spotřebních daních tak, jak jej reprodukují v dnešní době soudy, a má za cíl poukázat na to, že tento výklad je lidově řečeno „mimo mísu“, chcete-li chybný, či popisuje něco, co již několik let neplatí. Je až absurdní, jak si soudy ulehčují práci a místo toho, aby danou problematiku zkoumaly v čase, přitom opisují bezhlavě to, co někdo vytvořil, a co je, vlastně bylo, poplatné zákonu, který již více jak patnáct let neplatí.
Soudy stále rozhodují podle (dnes již) neplatných zákonů
Ing.
Ivo
Šulc,
daňový poradce
Je to o to horší, že se těchto historických výkladů, poplatných době před patnácti lety, drží stále i správce daně (Celní správa České republiky), zejména pak právní sekce odboru správních činností Generálního ředitelství cel, když rozhoduje v této věci jako o opravném prostředku zasažených podnikatelů.
Podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod se „trestnost“ činu posuzuje a „trest“ se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Proč si toho nejsou soudy vědomi také při aplikaci zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“)?
1. Obsah pojmu „výroba“ vybraných výrobků tak, jak je definován zákonem o spotřebních daních
MOTO: „Absence úvahy o vlivu nové právní úpravy na historický právní názor soudní moci.“
Tento článek nemá za cíl učinit výklad pojmu „výroba“ vybraných výrobků podle konkrétního ustanovení § 3 zákona o spotřebních daních, ale má za cíl poukázat na to, že není možné vykládat tento pojem dnes tak, že
„výrobou nového vybraného výrobku je i podstatná změna obchodního balení, resp. vnějšího označení vybraného výrobku (např. vnější změna v úpravě vybraného výrobku)“.
Již několikrát jsem psal o problematice aplikace zákona o spotřebních daních a prakticky pokaždé jsem poukazoval na složitost některého z výkladů tohoto zákona. Ať už to bylo např. ve vztahu k rozdílnosti pojmu „daňová povinnost“ a jejímu vzniku nebo pojmu „povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit“ a okamžiku vzniku této povinnosti. I tady jsem také poukazoval na fakt, že nejen samotný správce daně zaměňuje, snad ne účelově, tyto pojmy a tím i vznik dané povinnosti, ale jsou to i soudy, které nemají v této věci jasno.
Nyní se zaměřím a poukáži na další nešvar, který vnáší do právní i správní praxe značný ch