Úvaha, zamyšlení nad otázkou, kterou vyslovil druhý senát pro řešení rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu

Vydáno: 18 minut čtení

V následujícím příspěvku předkládám úvahu nad tím, zda je předvídatelnost práva v našem právním státě pro konzumenta tohoto práva dostatečná, když samy soudy neví a musí se rozhodovat v rozšířeném senátu. Poukazuji také na skutečnost, jak může dopadnout soudní přezkum, pokud soudy nereflektují na důkazy provedené správním orgánem v jejich souhrnu a nevyhodnotí samostatně a nezávisle správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných správním orgánem. Je logické, že soud nemá při své činnosti nahrazovat činnost správního orgánu, ale může uložit správnímu orgánu revizi, či doplnění samotného řízení.

Úvaha, zamyšlení nad otázkou, kterou vyslovil druhý senát pro řešení rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu
Ing.
Ivo
Šulc,
daňový poradce
Vztah k právním předpisům:
Vztah k § 5 a § 42 a násl. zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“).
Vztah k usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9.2019, čj. 2 Afs 47/2018-36, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2018, čj. 3 Afs 257/2016-44.
(Pokud nebude uvedeno jinak, mají uvedené rozsudky zdroj na www.nssoud.cz.)
Stručný úvod do souzené věci – Řidič nákladní cisternové soupravy, dopravující minerální oleje, předložil při kontrole správci daně současně doklad podle ustanovení § 5 zákona o spotřebních daních a dva stáčecí (plnící) lístky, protože část minerálních olejů již stočil na čerpacích stanicích („řetězové stáčení minerálních olejů“).
 
1. O co jde?
Dne 2. září 2019 se usnesl druhý senát Nejvyššího správního soudu, že je nutné rozhodnout v rozšířeném senátu právní otázku,
co vše lze považovat za řádný doklad o prodeji podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebních daních či doklad o dopravě podle § 5 odst. 4 téhož zákona.
Jedná se o Usnesení druhého senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9.2019, čj. 2 Afs 47/2018-36. Při předběžném posouzení věci dospěl druhý senát Nejvyššího správního soudu k závěru, že rozhodná právní otázka má být posouzena jinak než v dřívějším rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2018, čj. 3 Afs 257/2016-44.
Otázkou, kterou chci ale spíše navodit je, zda to bylo vůbec nutné. Má toto usnesení druhého senátu
relevantní
základ? Podle ustanovení