Podání dodatečného daňového přiznání v průběhu daňové kontroly

Dané rozhodnutí si zasluhuje pozornost především proto, že se zabývá některými spornými aspekty vztahu probíhající daňové kontroly a podání dodatečného daňového přiznání. Nejvyšší správní soud zde předně připomněl, že daňový řád rozlišuje mezi předmětem a rozsahem daňové kontroly. Předmět daňové kontroly je určen vždy ve vztahu k jednomu konkrétnímu daňovému řízení, tj. ve vztahu k jedné určité dani za určité zdaňovací období nebo v případě jednorázových daní k určité daňově skutečnosti. Nejvyšší správní soud dospěl v dané věci k závěru, že zahájil-li správce daně daňovou kontrolu, není kontrolovaný daňový subjekt po dobu jejího trvání oprávněn podat dodatečné daňové přiznání k dani, která je jejím předmětem, byť by se netýkalo skutečností spadajících do rozsahu, v němž je tato daň ze strany správce daně prověřována. Podá-li přesto kontrolovaný daňový subjekt dodatečné daňové přiznání, jedná se o nepřípustné podání (§ 141 odst. 6 daňového řádu) a správce daně řízení o něm zastaví [§ 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu]. Důležité dále je, že tento účinek daňové kontroly pak zůstane zachován, i pokud bylo následným soudním rozhodnutím určeno, že zahájení a provedení daňové kontroly bylo nezákonným zásahem, nevyplývá-li z takového rozhodnutí, že se ze strany správce daně jednalo o postup toliko formální a účelový, k němuž nelze přihlížet.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.