Přechodná ustanovení novely zákona o daních z příjmů č. 170/2017 Sb. od 1. 7. 2017

Vydáno: 24 minut čtení

Novela zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP “) provedená zákonem č. 170/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní (dále jen „novela“), je z hlediska přechodu na novou právní úpravu poměrně složitá. Jedním z problémů je posoudit, zda má být nová úprava věcnou změnou oproti úpravě účinné před 1. 7. 2017 – takových změn je celá řada. Z hlediska změn, ke kterým byla přijata výslovná přechodná ustanovení a která jsou dále komentována, se jedná např. o použití rozdílu příjmů a výdajů jako základny, ze které vychází základ daně u poplatníků účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví. Druhým problémem je použití nové úpravy již pro zdaňovací období roku 2017, resp. až od zdaňovacího období roku 2018. Tento problém řeší, a to poměrně složitě a mnohdy nejednoznačně, přechodná ustanovení, kterým je věnován tento příspěvek. Příspěvek nerozebírá všechna přechodná ustanovení, ani se speciálně nezaměřuje na přechodná ustanovení, která by měla být v praxi dostatečně známá, jako je zvýšení částky daňového zvýhodnění na dítě a uplatnění výdajů stanovených procentem z příjmů. Příspěvek se snaží upozornit na koncepci jednotlivých typů přechodných ustanovení a upozornit na hlediska, kterým obvykle není věnována pozornost.

Přechodná ustanovení novely zákona o daních z příjmů č. 170/2017 Sb. od 1. 7. 2017
Ing.
Pavel
Běhounek
V době vzniku příspěvku neexistoval výklad Finanční správy k přechodným ustanovením novely, s výjimkou Informace Finanční správy k novele ZDP s účinností od 1. 7. 2017 ze dne 16. 6. 2017.1)
1. K účinnosti a obecně k přechodným ustanovením novely ZDP
Nejprve je třeba uvést, že zákon č. 170/2017 Sb.
jednotnou účinnost k 1. 7. 2017. V
čl. XIV je sice uvedena účinnost 1. dubna 2017, ale protože byl zákon vyhlášen až 16. června 2017, uplatňuje se v praxi výklad Nejvyššího správního soudu dle rozsudku ze dne 28. 11. 2008, čj. 4 Ans 5/2007-60. Podle tohoto rozsudku se v případech, kdy je zákon vyhlášen až po účinnosti, se kterou byl zákon schválen, k účinnosti uvedené v zákonu vůbec nepřihlíží a použije se účinnost stanovená pro tyto případy v § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb. na patnáctý den po vyhlášení zákona. Uvedený rozsudek byl ve Sbírce rozhodnutí NSS 4/2009 komentovaný takto:
„Stanoví-li právotvorce nabytí účinnosti právního předpisu dnem předcházejícím jeho publikaci, je takové ustanovení absolutně neaplikovatelné, a proto je třeba s takovým právním předpisem zacházet, jako by ustanovení o nabytí jeho účinnosti absentovalo.
Nastane-li taková situace u právního předpisu, jenž se vyhlašuje ve Sbírce zákonů, použije se proto § 3 odst. 3 věta první zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, podle kterého nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení, pokud není stanovena účinnost pozdější.“
Použití novely s účinností od 1. 7. 2017 a nikoli s účinností od data vyhlášení (16. 6. 2017) je paradoxní vzhledem k možnosti podat žádost o
stanovení daně paušální částkou za rok 2017
dle nové úpravy do konce května 2017. Lhůta stanovená novelou tak uplynula nejen před účinností novely, ale dokonce ještě před jejím vyhlášením ve Sbírce zákonů. Finanční správa tento problém vyřešila tím, že 3. 5. 2017 na svých webových stránkách zveřejnila informaci, že žádosti dle dosud neplatné právní úpravy lze do konce května 2017 podávat.2)
Účinnost novely od 1. 7. 2017 nelze zaměňovat s jejím použitím, které je řešeno přechodnými ustanoveními.
Přechodná ustanovení
ke změnám zákona o daních z příjmů jsou obsažena v čl. II zákona č. 170/2017 Sb. Standardním přechodným