Daňové penále a zásada "ne bis in idem"

Vydáno: 16 minut čtení
Daňové penále a zásada „ne bis in idem“
JUDr.
Ondřej
Trubač,
Ph.D., LL.M.,
Bříza & Trubač, s. r. o., advokátní kancelář
JUDr.
František
Púry,
Ph.D.,
předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém – v odborné veřejnosti nyní velmi diskutovaném – usnesení ze dne 24.11.2015, č. j. 4 Afs 210/2014-57, konstatoval, že daňové penále
„podle § 37b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném od 1.1.2007 do 31.12.2010, a § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, má povahu trestu; je třeba na ně aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“
. Pro úplnost je vhodné dodat, že vydání citovaného usnesení inicioval jiný (tříčlenný) senát Nejvyššího správního soudu, který postoupil věc rozšířenému senátu usnesením ze dne 19.2.2015, č. j. 4 Afs 210/2014-28, a učinil tak zejména s ohledem na vývoj judikatury Evropského soudu pro lidská práva týkající se povahy daňových sankcí (viz zejména body 36. až 41. posledně citovaného usnesení). Dále je třeba upozornit, že z hlediska vzniku překážky „ne
bis
in idem“, jejíž existencí se zde zabýváme, není podstatné ustanovení čl. 40 o