Zdravotní pojišťovny a řešení pohledávek

Nejdůležitější povinností každého plátce pojistného (tedy zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů) je platit pojistné na zdravotní pojištění včas a v zákonem stanovené výši. Dluh na pojistném – včetně souvisejícího penále – vzniká při:

Pokud plátce pojistného (zaměstnavatel, OSVČ či osoba bez zdanitelných příjmů) neplatí pojistné na zdravotní pojištění včas a ve správné výši, vzniká dluh na pojistném včetně penále, jehož výše činí 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Nejrůznější životní situace včetně případné kombinace s výkonem výdělečné činnosti však mohou způsobit, že se dlužníkem ve zdravotním pojištění může stát i občan – pojištěnec nebo podnikatel. V dalším textu se zaměřím na postupy zdravotních pojišťoven vůči dlužícím zaměstnavatelům, neboť ti představují ve zdravotním pojištění rozhodující skupinu plátců a současně i zásadní objem neuhrazených pohledávek zdravotních pojišťoven. Postupy zdravotních pojišťoven vůči dlužníkům – samoplátcům, tedy vůči osobám samostatně výdělečně činným a osobám bez zdanitelných příjmů, budou obdobné.

Zaměstnavatel je průběžně v kontaktu s těmi zdravotními pojišťovnami, jejichž pojištěnce zaměstnává. To znamená, že se u nich nejprve registruje jako plátce pojistného, následně jim oznamuje změny, týkající se zaměstnanců (zejména zahájení, resp. ukončení zaměstnání a skutečnosti mající vliv na platbu pojistného státem) a především pak pravidelně odvádí pojistné podle zákona, což každou zdravotní pojišťovnu primárně zajímá.

Jestliže zaměstnavatel platí pojistné za své zaměstnance včas (tj. za příslušný kalendářní měsíc nejpozději ke 20. dni následujícího kalendářního měsíce) a ve správné výši (sazbou 13,5 % z vyměřovacího základu, případně s přihlédnutím k minimálnímu vyměřovacímu základu), nemusí mít obavu, jestliže obdrží od zdravotní pojišťovny vyúčtování pohledávek a plateb. V takovém případě zdravotní pojišťovna neeviduje dluhy na pojistném ani na penále. Tuto skutečnost však nelze chápat v absolutní rovině – jinými slovy, provedenou kontrolou mohou být zjištěny určité nedostatky, ve svých důsledcích zakládající nárok zdravotní pojišťovny na dlužné pojistné a na penále, eventuálně může naopak vzniknout přeplatek na pojistném. Výjimkou jsou případy, kdy zdravotní pojišťovna neuplatňuje aktuální dlužné pojistné do částky 50 Kč a rovněž nepředepíše penále, pokud jeho výše nepřesáhne 100 Kč za kalendářní rok. Jestliže však zaměstnavatel platí pojistné opožděně nebo jej dokonce neplatí vůbec, je jasné, že se stane předmětem zájmu zdravotní pojišťovny, která se přednostně věnuje právě dlužícím subjektům.

Tím může být zaslané vyúčtování (nebo také telefonická výzva), pokud se ovšem zdravotní pojišťovna nerozhodne vykonat u zaměstnavatele – dlužníka kontrolu, kterou by si relevantně ověřila výši svých pohledávek. Jakmile se však zaměstnavatel dostane do situace, kdy dluží, doporučuji nečekat na příslušné kroky zdravotní pojišťovny (které spíše dříve než později přijdou), ale v rámci svých možností přijmout odpovídající opatření. Tento konstruktivní přístup je pro zdravotní pojišťovnu signálem, že zaměstnavatel hodlá svoji problémovou situaci řešit. Zde bych však chtěl upozornit, že na rozdíl od posuzování penále v rámci institutu odstranění tvrdosti není zdravotní pojišťovna oprávněna posunout zaměstnavateli (ani jinému plátci) termín úhrady některé platby nebo dokonce nějakou platbu odpustit, neboť splatnost stanovených pohledávek je právní úpravou jednoznačně určena.

Formou vyúčtování se z časového a hodnotového hlediska prostým způsobem porovnají měsíční předpisy pojistného s provedenými platbami a výsledek je doručen zaměstnavateli. Tato forma kontroly však v žádném případě nemůže plnohodnotně nahradit kontrolu na základě předložených dokladů, navíc ji nelze objektivně použít například v situacích, kdy zaměstnavatel nepodává Přehledy o platbě pojistného za zaměstnance. Jaký je smysl kontrol takzvaně z vyúčtování?

Kontroly formou zaslaného vyúčtování provádějí zdravotní pojišťovny především z těchto důvodů:

Pokud byl učiněn úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Právo vymáhat pojistné (i penále) se promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno, přičemž promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu. Změnou ustanovení § 16 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), a prodloužením této lhůty pro vyměření a následné vymáhání pohledávek na deset let dostaly zdravotní pojišťovny od 1. 12. 2011 z časového hlediska mnohem větší prostor pro uplatňování svých zákonných nároků. V současné době platí praxe, že pokud zdravotní pojišťovna neučinila tzv. kvalifikovaný úkon, kterým by uvědomila plátce ve věci zjištění pojistného nebo jeho vyměření a zároveň tak přerušila běh promlčecí doby, je povinna z moci úřední promlčet svůj zákonný nárok na pojistné případně příslušenství (penále) u pohledávek starších pěti, resp. deseti let. To znamená, že zaměstnavatel nemusí vznést námitku promlčení pohledávky, naopak zdravotní pojišťovna musí v případě sporu prokázat, že v dané záležitosti učinila příslušný úkon, o kterém se plátce (třeba i případným uplatněním tzv. doručení) dozvěděl. Tímto fiktivním doručením je například standardní doručení písemnosti na adresu sídla nebo trvalého bydliště v situaci, kdy si zaměstnavatel příslušnou písemnost nevyzvedne v úložní lhůtě.

V relativně příznivější situaci se ocitá ten zaměstnavatel, který dosud u zdravotní pojišťovny žádné dluhy neměl, a dostává se tedy do tohoto stavu poprvé. Jestliže však má již vyměřené dluhy z dřívějšího období a nadále mu narůstají nové závazky, pak nastupuje pravidlo, podle kterého je zaměstnavatel povinen platit své dluhy vůči zdravotní pojišťovně v tomto pořadí:

Pokud zaměstnavatel opakovaně a dlouhodobě neplatí pojistné, může se dostat do situace, kdy orgány činné v trestním řízení začnou přezkoumávat, zda toto jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle ustanovení § 241 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

Nároky na vzniklé pohledávky jsou uplatňovány ve smyslu zákona, neboť informační a kontrolní systémy zdravotních pojišťoven (případně v součinnosti s jinými institucemi) umožňují evidovat a následně vyčíslit příslušnou pohledávku. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“ nebo „zákon č. 500/2004 Sb.“), účinný od 1. 1. 2006, stanoví zásady, obecné povinnosti a postupy, kterými se řídí jak správní orgány, tak účastníci řízení. Rozhoduje-li zdravotní pojišťovna ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), jsou tato řízení vedena z moci úřední; alternativně lze správní řízení zahájit na žádost, návrh nebo podnět plátce. Správní řízení je zahájeno dnem, kdy zdravotní pojišťovna oznámila plátci zahájení správního řízení doručením oznámení. Správní řízení zahajuje zdravotní pojišťovna bezodkladně poté, kdy prokazatelně zjistí skutečnosti odůvodňující zahájení správního řízení z moci úřední a má shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí (podkladové materiály dodané plátcem, vyúčtování aj.). Správní řízení musí být vždy zahájeno samostatnou listinou. Není-li zákonem stanoveno jinak, je účastník (plátce pojistného) oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné nároky po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí včetně možnosti plátce vyjádřit se k disponibilním podkladům zdravotní pojišťovny před vydáním rozhodnutí. Zdravotní pojišťovna je oprávněna určit účastníkovi řízení usnesením přiměřenou lhůtu k provedení úkonu (zaujetí stanoviska), není-li tato lhůta stanovena zákonem a je-li této skutečnosti zapotřebí.

Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje zdravotní pojišťovna, kdy těmito podklady jsou ve smyslu § 50 zákona č. 500/2004 Sb. například návrhy plátců, důkazní listiny, podklady od jiných správních orgánů (finančních úřadů, správ sociálního zabezpečení), orgánů veřejné moci, skutečnosti známé zdravotní pojišťovně z titulu její úřední činnosti i skutečnosti obecně známé. Na základě žádosti plátce může zdravotní pojišťovna připustit, aby podklady pro vydání rozhodnutí opatřil sám plátce za předpokladu, že nemůže být ohrožen účel řízení. Před vydáním rozhodnutí zdravotní pojišťovna plátce informuje prokazatelným způsobem o případném získání nových podkladů nebo důkazních listin, které opatřila, a současně plátce (účastníka řízení) poučí o tom, že do vydání rozhodnutí může nahlédnout do spisu.

V souladu s ustanovením § 53 odst. 1 výše cit. zákona č. 48/1997 Sb. rozhodují zdravotní pojišťovny ve správním řízení platebními výměry. Proti platebnímu výměru lze podat odvolání. Nemá-li odvolání odkladný účinek (v případě platebního výměru na dlužné pojistné nebo při zamítnutí žádosti o snížení zálohy na pojistné), uvádí se v Poučení o odvolání i tato skutečnost. Rozhodnutí je v právní moci, jestliže bylo oznámeno (doručeno) a nelze proti němu podat odvolání. Dnem právní moci je den následující po marném uplynutí lhůty pro podání odvolání. Pro podání žádosti o prominutí penále platí v případě platebního výměru patnáctidenní lhůta od dne jeho doručení.

Ve věcech uplatňování dlužných pohledávek na pojistné a penále mohly až do 31. 7. 2004 rozhodovat zdravotní pojišťovny výhradně platebními výměry. Novelou zákonů o zdravotním pojištění č. 438/2004 Sb., změna zákona o VZP ČR a souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je s účinností od 1. 8. 2004 zdravotním pojišťovnám umožněno předepisovat dlužné pojistné a penále rovněž výkazem nedoplatků, na který se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Účelem zavedení institutu výkazu nedoplatků, jenž je právně upraven v ustanovení § 53 zák. č. 48/1997 Sb., je zefektivnění výběru a vymáhání dlužného pojistného a penále.

Výkaz nedoplatků musí být opatřen úředním razítkem a podepsán s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby. Výkazem nedoplatků zdravotní pojišťovny předepíší plátci pojistného dlužné pojistné a penále, které je nesporné. Za nesporné lze považovat takové pojistné a penále, o kterém lze důvodně předpokládat, že je plátce nezpochybní co do důvodu a výše.

Pokuta je majetková sankce, uložená ve správním řízení, kterou je příslušný subjekt jako plátce pojistného povinen zaplatit za porušení povinností, stanovených v zákoně č. 48/1997 Sb. a v zákoně č. 592/1992 Sb. V následujícím textu se zaměříme na některá pochybení zaměstnavatelů, která mohou být důvodem pro uložení pokuty zdravotní pojišťovnou.

U zaměstnavatelů – hromadných plátců pojistného, může být důvodem pro uložení pokuty zejména:

Řádné plnění oznamovací povinnosti patří mezi základní povinnosti každého zaměstnavatele ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám, u kterých jsou pojištěni jeho zaměstnanci. Zaměstnavatel musí nejpozději ve lhůtě do osmi dnů provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání (zahájení práce) a ukončení zaměstnání ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. Další povinností zaměstnavatele je oznámit změnu zdravotní pojišťovny zaměstnancem, pokud zaměstnanec zaměstnavateli tuto skutečnost sdělil. Oznámení se provede odhlášením od placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení pojistného u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil. Jestliže zaměstnavatel v důsledku neoznámení, popř. opožděného oznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem provádí odvody pojistného ve prospěch jiné zdravotní pojišťovny než té, u které je zaměstnanec aktuálně pojištěn, vyčíslí zdravotní pojišťovna, které mělo být pojistné správně odváděno, dlužné pojistné a vyměří penále. Pokud není penále na základě podané žádosti zcela nebo alespoň částečně prominuto, může zaměstnavatel zdravotní pojišťovnou takto vyměřené penále po zaměstnanci (a to i po bývalém) vymáhat.

Povinností zaměstnavatele je informovat zdravotní pojišťovnu o skutečnostech rozhodných pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za zaměstnance pojistné (např. přiznání nebo odejmutí důchodu, zahájení studia, nástup ženy na mateřskou dovolenou apod.) za předpokladu, že zaměstnanec svému zaměstnavateli tuto skutečnost sdělil. Tuto oznamovací povinnost má zaměstnavatel i v těch případech, kdy povinnost státu vznikla v době, kdy zaměstnanci poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu, jsou-li mu tyto skutečnosti známy. O oznamovaných skutečnostech si zaměstnavatel musí vést patřičnou evidenci a dokumentaci. Příslušná zdravotní pojišťovna může při nesplnění oznamovací povinnosti uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 200 000 Kč, při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty, takže její maximální výše může činit 400 000 Kč (viz ustanovení § 44 zákona č. 48/1997 Sb.).

Dle ustanovení § 25 odst. 1 a 2 zákona č. 592/1992 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni při plnění své oznamovací povinnosti rovněž sdělit zdravotní pojišťovně obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo a číslo bankovního účtu, pokud z něj budou provádět platbu pojistného. Zaměstnavatelem může být samozřejmě i fyzická osoba. V tomto případě sděluje tato zdravotní pojišťovně rovněž své jméno a příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště. Zaměstnavatelé jsou povinni oznámit do osmi dnů změnu uvedených údajů (např. změnu bankovního účtu, změnu sídla firmy) zdravotní pojišťovně, které odvádějí pojistné. Dále jsou zaměstnavatelé povinni nahlásit zdravotní pojišťovně v téže lhůtě ukončení své činnosti, zrušení organizace, nebo její vstup do likvidace. Zaměstnavatelé jsou dále povinni předat nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce každé zdravotní pojišťovně, u které jsou pojištěni jejich zaměstnanci, Přehled o platbě pojistného za předcházející kalendářní měsíc. Tento Přehled obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, celkovou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, a počet zaměstnanců, na které se údaje vztahují. Zaměstnavatelé jsou dále povinni vést průkaznou evidenci o uskutečněných platbách pojistného. Na žádost příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni předložit údaje rozhodné pro výpočet pojistného včetně rodného čísla každého pojištěnce. Všechny výše uvedené skutečnosti jsou zaměstnavatelé povinni doložit. Za jednotlivé nesplnění nebo porušení některé z povinností uvedených v tomto bodě b) může příslušná zdravotní pojišťovna uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 50 000 Kč.

Kontrolní pracovníci zdravotní pojišťovny jsou oprávněni dle § 22 zákona č. 592/1992 Sb. provádět u jednotlivých zaměstnavatelů kontroly placení pojistného na zdravotní pojištění. Zaměstnavatelé jsou pak povinni předložit na vyžádání potřebné účetní a jiné doklady, jež jsou rozhodné pro správné stanovení vyměřovacího základu a placení pojistného. Jedná se především o přehledné rekapitulace výplatních listin, mzdové listy jednotlivých pracovníků a výpisy z běžného účtu, vztahující se k platbám pojistného na zdravotní pojištění. Zaměstnavatel je současně povinen podat k těmto písemnostem ústní či písemné vysvětlení, pokud mají kontrolní pracovníci pochybnosti o správnosti, úplnosti a pravdivosti těchto dokladů. Plátce pojistného rovněž nesmí zatajovat doklady, které má k dispozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí.

Za nesplnění nebo porušení těchto povinností může být zaměstnavateli uložena pokuta až do výše 50 000 Kč. Uloženou pokutou není v žádném případě dotčen nárok zdravotní pojišťovny na případný zjištěný nedoplatek pojistného včetně penále.

Dle § 45 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni zasílat příslušné zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech. Zaměstnavatel tyto kopie zasílá za uplynulý kalendářní měsíc najednou, vždy však nejpozději do pátého dne následujícího měsíce. Při nesplnění této povinnosti mu může příslušná zdravotní pojišťovna uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.

Pokud plátce uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by je ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři. Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování o odstranění tvrdosti ve věci dlužného penále, pokud si zaměstnavatel tuto žádost podá. V žádném případě nelze podat žádost o odstranění tvrdosti před uhrazením dlužného pojistného.

Má-li zaměstnavatel u zdravotní pojišťovny dluh na pojistném, pak není důvod vyčkávat, nýbrž je nutno začít jednat. Nečekejte, až u vás zaklepe exekutor, to pak už bývá zpravidla hodně pozdě. Standardně se lze se zdravotní pojišťovnou domluvit na splátkovém kalendáři na evidované pohledávky, ovšem za podmínek oboustranně akceptovatelných. Zdravotní pojišťovny celkem běžně sjednávají s dlužníky splácení (zpravidla pravomocných a vykonatelných) pohledávek formou splátkových kalendářů, případně lze dohodu o splátkách uzavřít již na základě zaslaného vyúčtování, ze kterého výše příslušných pohledávek vyplývá. Základním smyslem tohoto postupu zdravotních pojišťoven je umožnit plátci určitou konsolidaci jeho vnitřní hospodářské situace,k při uzavírání takových dohod je ovšem také zapotřebí přihlížet k vývoji bilance systému veřejného zdravotního pojištění. Jinými slovy, postupné úhrady by neměly zásadním způsobem narušit vyrovnanost systému veřejného zdravotního pojištění. Z pohledu jak věřitele (zdravotní pojišťovny), tak dlužníka je smysl tohoto postupu naplněn v případě, kdy plátce dojednaný harmonogram splátek dodrží. Na uzavření dohody o splátkách dluhu však není právní nárok, proto záleží výhradně na postoji zdravotní pojišťovny, zda ke sjednání splátkového kalendáře vůbec přistoupí. Racionálním důvodem pro splátky dluhu může být například závažná (a odůvodněná) osobní či firemní situace, druhotná platební neschopnost apod., přičemž se přihlíží i k tomu, zda se jedná o první případ splátek. V případě opakované žádosti o splátky se bere v úvahu platební morálka minulého období, především pak (ne)dodržení dříve sjednaných splátkových kalendářů. Naopak pádným důvodem pro nevyhovění žádosti o splátky mohou být zejména negativní zkušenosti z předcházejících let. Pokud se zaměstnavateli podaří zajistit určité finanční prostředky, pak by měl ve svém vlastním zájmu platit na pojistném i více, než jak ukládá sjednaná splátková dohoda, protože tím snižuje svoje zatížení z titulu běžícího penále.

Sjednání splátek je vstřícným krokem zdravotní pojišťovny, která tak vcelku logicky očekává obdobný přístup i ze strany plátce – dlužníka. Zpravidla základními podmínkami splátkové dohody je:

Pokud plátce neplní jednu z těchto podmínek, má zdravotní pojišťovna právo odstoupit od sjednané dohody, vždy však záleží na konkrétně dohodnutých náležitostech, neboť každá ze zdravotních pojišťoven může mít svoji podobu splátkového kalendáře.

Zjistí-li zdravotní pojišťovna u zaměstnavatele dluh na pojistném, vyzve zpravidla nejprve dlužníka k dobrovolné úhradě tohoto jeho dluhu. Pokud plátce tento svůj závazek vůči zdravotní pojišťovně ve stanovené lhůtě dobrovolně nevyrovná, nastupují mechanismy, jejichž cílem je přimět plátce k úhradě evidovaného dluhu. Zdravotní pojišťovna zahájí vůči dlužníkovi správní řízení a následně vystaví platební výměr, nebo využije institutu výkazu nedoplatků, jak je výše uvedeno. Požádat o odstranění tvrdosti neboli o prominutí vyměřeného penále lze do patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru nebo do osmi dnů ode dne doručení výkazu nedoplatků. Pouze v případech, kdy se dodatečně objeví nové skutečnosti, které plátce pojistného bez vlastního zavinění nemohl uplatnit do dne nabytí právní moci rozhodnutí, může být žádost o odstranění tvrdosti podána i později, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí. Aby se však zdravotní pojišťovna otázkou prominutí vyměřeného penále vůbec zabývala, musí mít plátce uhrazeno dlužné pojistné ke dni vydání rozhodnutí v dané věci. Podáním žádosti o odstranění tvrdosti dává plátce zdravotní pojišťovně na vědomí, že nenamítá nic proti správnosti vyměřeného penále co do důvodu a výše, ale obrací se na zdravotní pojišťovnu se žádostí o prominutí vyměřeného penále cestou odstranění tvrdosti. V těchto případech o žádosti o prominutí penále nepřesahujícího 20 000 Kč rozhodují zdravotní pojišťovny, u částek penále nad 20 000 Kč pak rozhoduje jejich Rozhodčí orgán. Odstranění tvrdosti je možné pouze u penále, pokut a přirážek k pojistnému (nikdy nelze zpochybňovat oprávněný nárok zdravotní pojišťovny na pojistné), a to na základě žádosti plátce pojistného nebo jiné oprávněné osoby Tato žádost musí být podána nejpozději do nabytí právní moci rozhodnutí (platebního výměru), kterým byla uložena pokuta, vyměřena přirážka k pojistnému nebo předepsáno penále.

Pokud nastane u zdravotní pojišťovny v rámci vymáhacího řízení situace, kdy je její pohledávka nedobytná, může zdravotní pojišťovna u plátce evidované dlužné pojistné, penále, pokutu nebo přirážku k pojistnému odepsat. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, případně pokud by z vymáhání tohoto dluhu bylo patrné, že by náklady na jeho vymáhání přesáhly očekávaný výtěžek. Za nedobytný se považuje například i dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela, pokud dluh nepřešel na dědice. O odpisu pro nedobytnost není plátce pojistného informován a dluh na pojistném a penále nadále trvá, dokud nedojde k promlčení práva tento dluh vymáhat.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 7-8/2021.