Návrh zákona o mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů - blýská se na lepší časy?

Vydáno: 21 minut čtení

Tento příspěvek si klade za cíl přiblížit vybrané aspekty návrhu zákona o mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů. Zákon a v něm obsažená pravidla bude možné aplikovat ve vztahu ke smluvním státům a některá pravidla pak výlučně ve vztahu k členským státům EU. Text tohoto příspěvku cílí především na prvně uvedenou skupinu.

Návrh zákona o mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů – blýská se na lepší časy?
doc. Mgr. Ing.
Karel
Brychta,
Ph.D.,
Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská
Příspěvek vychází z verze návrhu zákona po realizovaném připomínkovém řízení (text ze dne 9. 11. 2018)1). V době poslední revize příspěvku (17. 2. 2019) se předpis nacházel ve fázi před úpravou textu dle připomínek legislativní rady vlády2). Vlastní text příspěvku je tedy nutné vnímat v kontextu jeho pozice v legislativním procesu.
 
1 Úvod – rámcové zhodnocení aktuálního stavu
Otázky spojené se spoluprací při řešení mezinárodních daňových sporů jsou aktuálně upraveny v tzv. Arbitrážní úmluvě, která se váže k úpravám zisků sdružených podniků3), ve vybraných článcích smluv o zamezení dvojího zdanění (dále jen SZDZ)4) a pochopitelně i v rámci tuzemské právní úpravy. V případě posledně uvedeného se pak jedná zejména o procesní úpravu obsaženou v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“)5). Ve vztahu k mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů je rovněž
relevantní
, že ČR je smluvní stranou
Mnohostranné úmluvy o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám
(dále jen „MLI“6)). Ta v reakci na jeden z akčních plánů OECD směřujících proti BEPS7) včleňuje lepší standardy pro mechanismy řešení daňových sporů. Kromě toho může být díky tomuto instrumentu implementován institut daňové arbitráže pro
jurisdikce
, které jej zatím ve svých daňových smlouvách obsaženy neměly.8)
V širším slova smyslu a ve vazbě na další souvislosti nelze opomíjet ani vliv norem unijního práva týkajících se správní spolupráce, které jsou buď do českého právního řádu implementované v podobě zákona, nebo jsou pro české adresáty přímo závazné s ohledem na jejich zakotvení formou nařízení.
 
1.1 Resumé
Úhrnem lze konstatovat, že právní úprava mezinárodního řešení sporů je aktuálně velmi roztříštěná, relativně nepřehledná a poplatníkům na první pohled jen velmi těžko seznatelná. V současné době absentuje i veřejně dostupný manuál/vodítko/pokyn, který by tento problém alespoň trochu eliminoval. To bylo ostatně předmětem kritiky i ze strany OECD9), která ve své zprávě konstatovala následující zjištění:
„Česká republika uvedla, že poučení pro řešení sporů dohodou
10)
je aktuálně vyhotovováno a bude zveřejněno, jakmile bude poučení pro řešení sporů dohodou provázáno s implementací Směrnicí Rady (EU) o mechanismech řešení daňových sporů týkajících se dvojího zdanění v rámci EU do českého práva.“
11) Zdá se tedy, že co se týče seznatelnosti a jasnosti pravidel pro mezinárodní řešení daňových sporů, blýská se na lepší časy. ČR