Svědci - judikatura správních soudů

Vydáno: 52 minut čtení

V poslední době narůstá počet sporných operací, které finanční orgány nechtějí uznat. Daňový subjekt se pak zaměřuje především na doložení svých tvrzení účetnictvím, smlouvami a dalšími dokumenty, občas však zapomíná na to, že neméně důležitým může být výslech svědka. Pravidlům v této oblasti je věnován dnešní výběr ze soudních rozhodnutí.

Svědci – judikatura správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
 
Z judikatury
 
1. Právo být přítomen výslechu svědka
(podle nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 425/01, zveřejněno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu 33/2004 pod č. 68/2004)
 
Komentář k judikátu č. 1
Právo daňového subjektu být přítomen výslechu svědka je velmi důležité, protože zajišťuje objektivnější posouzení sporných skutečností. Není možno vycházet automaticky z toho, že finanční orgán bude vždy nestranný, právo klást otázky musí mít i daňový subjekt. V následujícím případu jde o spor, zda toto právo náleží daňovému subjektu jen při kontrole nebo i při navazujícím odvolacím řízení proti platebnímu výměru. Ústavní soud se přiklonil k názoru daňového subjektu, že právo být přítomen výslechu svědka mu náleží i v odvolacím řízení. Přestože jde o rozsudek staršího data týkající se již zrušeného zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“), je využitelný i v podmínkách zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“ nebo „“).
           
Shrnutí k judikátu
Právní věta:
„Právo na veřejné projednání věci v přítomnosti daňového subjektu nelze vztahovat pouze k jedné části daňového řízení – daňové kontrole. Toto právo musí být daňovému subjektu přiznáno v celém daňovém řízení, tedy i v řízení odvolacím podle § 50 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.“
Podle názoru stěžovatelky klíčový důkaz v celém řízení, tj. ocenění vkladu, posuzovalo finanční ředitelství na základě výslechu svědka Ing. K. F., aniž o tomto výslechu stěžovatelku informovalo. Podle druhého zrušujícího rozsudku si mělo finanční ředitelství od původních zpracovatelů znaleckých posudků pro privatizaci vyžádat doplnění jejich znaleckých ocenění. Finanční ředitelství vyslechlo, dne 5. 1. 2000, Ing. K. F. Doplnění ocenění spočívalo, podle stěžovatelky, v položení jediné, spekulativní otázky, která navíc jako podklad obsahovala pro svědka nepravdivou informaci. Finanční ředitelství nekonfrontovalo svědka s doklady, které stěžovatelka předložila k předmětu výslechu, tj. ke změnám hodnoty předmětu vkladu do základního jmění v mezidobí mezi rozhodováním o privatizaci (a s tím souvisejícím odhadem) a rozhodným dnem, tj. vkladem do základního jmění. Krajský soud konstatoval, že postup finančního ředitelství je v souladu se zákonem, výslech svědka byl proveden mimo daňovou kontrolu.
 
Názor Ústavního soudu:
Za podstatnou, z hlediska ochrany procesních práv stěžovatelky, lze považovat skutečnost, že
jak finanční ředitelství, tak i krajský soud nerespektovaly procesní práva daňového subjektu na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, tj. právo být přítomen výslechu svědka.
Toto právo nelze vztahovat pouze k jedné části daňového řízení, tj. k daňové kontrole.
Toto právo musí být daňovému subjektu přiznáno v celém daňovém řízení,
tedy i v řízení odvolacím podle § 50 ZSDP. Takový postup daňových orgánů, nerespektující právo daňových subjektů být přítomen výslechu svědka, by mohl vést k tomu, že tyto procesní úkony by daňové orgány prováděly až v odvolacím řízení a daňový subjekt by nemohl účinně bránit svá práva.
Musíme uvést, že principy a hodnoty vyjádřené v ústavních zákonech „prostupují“ do celého právního řádu. Jeden z takových principů je zakotven právě v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (usnesení č. 2/1993 Sb., dále jen jako „Listina“), pokud jde o právo účastníka řízení být přítomen projednávání věci a vyjadřovat se k prováděným důkazům. Orgány veřejné moci v projednávaném případě nejen že nedošly k ústavně konformní interpretaci, ale nerespektovaly ani nálezy Ústavního soudu vztahující se k dané věci a vyslovující se explicitně k § 16 ZSDP (dva z nich přímo k odstavci 4) (viz nález sp. zn. I. ÚS 159/99 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 23, C. H. Beck, Praha 2002, str. 151, nález sp. zn. I. ÚS 591/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení – svazek 23, C. H. Beck, Praha 2002, s. 265, nález ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. I. ÚS 55/01, nález ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 232/02).
Porušení práva stěžovatelky nemohlo být zhojeno ani tím, jak tvrdí finanční ředitelství, že zástupce stěžovatelky údajně prohlásil, že nemá žádné návrhy na doplnění výslechu svědka Ing. K. F. To mělo vyplývat z protokolu o ústním jednání na Finančním ředitelství v Hradci Králové ze dne 9. 2. 2000. Podle tohoto protokolu byl uvedenému zástupci stěžovatelky předložen k nahlédnutí spisový materiál a také protokol o výslechu svědka Ing. K. F. V protokolu je dále výslovně uvedeno:
„Vyjádření přítomných osob, návrhy na doplnění protokolu nebo znění protokolu: není námitek“
, poté
„Rozhodnutí o návrzích na doplnění protokolu nebo o námitkách proti jeho znění: –“
, a nakonec
„Protokol byl hlasitě přečten, účastníci řízení nemají k protokolu připomínky“.
Zmíněná poněkud nepřesná protokolace připouští možnost dvojitého výkladu toho, co se uvedeného dne před finančním ředitelstvím událo. Pro potvrzení výkladu, který zastává finanční ředitelství, neobsahuje protokol dostatek informací. Nevyplývá z něj, že zástupce stěžovatelky neměl návrhy na dopln