Jako každoročně, tak i k datu 1. 1. 2021 se ve zdravotním pojištění mění podmínky u jednotlivých skupin plátců pojistného. Těmito plátci jsou: zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné, stát (za tzv. „státní pojištěnce“) a osoby bez zdanitelných příjmů. Jak je již v posledních letech obvyklé, dochází pravidelně ke zvýšení minimální mzdy. Tato změna se ve zdravotním pojištění návazně promítá do placení pojistného zaměstnavateli zejména v situaci, kdy je příjem zaměstnance právě na úrovni minimální mzdy, anebo je nižší než minimální mzda, dále u podmínek platných v tzv. nekolidujícím zaměstnání a v neposlední řadě u platby pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.
Zvýšení minimální mzdy, průměrné mzdy a další změny ve zdravotním pojištění k 1. 1. 2021
Ing.
Antonín
Daněk
Zvýšení minimální mzdy
S účinností od 1. 1. 2021 se zvyšuje minimální mzda na částku 15 200 Kč. Tato hodnota má významný vliv na placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavateli, a to jako minimální vyměřovací základ zaměstnance (případně poměrná část tohoto minima), a dále jako vyměřovací základ osoby bez zdanitelných příjmů.
Zvýšení minimální mzdy na částku 15 200 Kč návazně ovlivní ve zdravotním pojištění například:
Placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance
Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, případně její poměrné části ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., provádí zaměstnavatel příslušný dopočet a následný doplatek pojistného do zákonem stanoveného minima. Příjem zaměstnance nižší než minimální mzda bývá nejčastěji tehdy, pokud zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek nebo u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Minimální vyměřovací základ platí ve zdravotním pojištění i pro:
–
osoby jako zaměstnance, účastné právě z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele všech systémů sociálního zabezpečení v České republice podle koordinačních pravidel Evropské unie [nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009],
–
cizince z tzv. třetích zemí, zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky,
–
případy, kdy je pracovní vztah sjednán podle cizích právních předpisů apod.
Zaměstnáním z pohledu zdravotního pojištění naopak není dohoda o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 500 Kč (viz dále) nebo dohoda o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč. Z titulu těchto příjmů nevzniká zaměstnavateli povinnost přihlašovat osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny a ani se z těchto příjmů neplatí žádné pojistné, současně však tato osoba nemá tímto zaměstnáním vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah.
Ze skutečné výše příjmu (tedy nižšího než minimální mzda) odvádí zaměstnavatel pojistné například v těchto situacích:
–
pokud se jedná o osobu, za kterou platí pojistné stát, resp. pokud pro osobu neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – za podmínky, že registrace v některé z těchto skupin osob trvá po celý kalendářní měsíc,
–
jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, což dalšímu zaměstnavateli, u kterého je příjem zaměstnance nižší než minimální mzda, doloží písemným potvrzením. Případně si zaměstnavatelé musejí navzájem dokladovat výši příjmu tak, že v úhrnu těchto příjmů je minimální vyměřovací základ dodržen,
–
v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence trvající celý kalendářní měsíc nebo jen část daného měsíce, pokud se jedná o osobu, pro kterou neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle již citovaného ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Vyměřovacím základem je u těchto osob (zaměstnanců) vždy skutečně zúčtovaný příjem, který tak může být i nižší než 15 200 Kč, případně může být i v nulové hodnotě,
–
zaměstnanec je nemocen po celý kalendářní měsíc a do takového měsíce je zúčtována odměna nižší než 15 200 Kč (v případě nemoci trvající po část kalendářního měsíce se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část – minimum musí být dodrženo za ty kalendářní dny, ve kterých v daném měsíci nemoc netrvala),
–
zaměstnanec je současně OSVČ a zaměstnavateli formou čestného prohlášení doloží, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2021 částka 2 393 Kč. Kdyby pojištěnec alespoň minimální zálohy neplatil, řeší tuto situaci zdravotní pojišťovna s fyzickou osobou jako podnikatelem. Na vyměření (a následně vymáhání) svých pohledávek mají zdravotní pojišťovny deset let. Čestné prohlášení zaměstnance je pro zaměstnavatele vždy rozhodným dokladem pro placení pojistného.
Když zaměstnavatel odvede za zaměstnance v roce 2021 pojistné z příjmu nižšího než 15 200 Kč, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat (například rozhodnutí o přiznání důchodu, o pobírání rodičovského příspěvku, potvrzení o studiu, odvod pojistného jiným zaměstnavatelem). Předložení takového dokladu je zdravotními pojišťovnami při kontrole vyžadováno.
Podmínky v tzv. nekolidujícím zaměstnání
Uchazeči o zaměstnání, evidovaní na úřadě práce, patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
Podle znění ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je za stanovených podmínek u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání, za podmínky, že příjem nepřesáhne polovinu minimální mzdy (tzv. nekolidující zaměstnání). Ve vazbě na výši minimální mzdy lze s uchazečem o zaměstnání uzavřít v roce 2021 například pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti (nikoli však dohodu o provedení práce) s příjmem maximálně 7 600 Kč. Naproti tomu nelze ve zdravotním pojištění akceptovat souběh evidence uchazeče o zaměstnání s výkonem samostatně výdělečné činnosti.
Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, vyplývají pro něho úkoly jak při plnění oznamovací povinnosti, tak z hlediska placení pojistného. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři „Hromadné oznámení zaměstnavatele“ zdravotní pojišťovně (kódem „P“) skutečnost, že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“. Vyměřovacím základem je dosažený příjem, neboť za tuto zaměstnanou osobu současně platí pojistné stát.
Placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů
Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální hodnoty minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů představuje od 1. 1. 2021 částku 2 052 Kč, do prosince 2020 činila tato platba 1 971 Kč.
Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:
–
nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a
–
není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.) a ani
–
není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.
Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.
Souběh zaměstnání se samostatně výdělečnou činností od 1. 1. 2021
Pro placení pojistného a dodržení minimálního vyměřovacího základu je důležité, kterou činnost pojištěnec v daném souběhu považuje za hlavní, resp. vedlejší zdroj svých příjmů, což si určuje sám.
S ohledem na reálnou či očekávanou výši příjmů sděluje pojištěnec tuto důležitou skutečnost zdravotní pojišťovně při zahajování druhé činnosti a dále pak každoročně prostřednictvím bodu 2. v Přehledu podávaném OSVČ.
Hlavním zdrojem příjmů je zaměstnání
Za této situace musí být v zaměstnání odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč, tedy nejméně v částce 2 052 Kč, a zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc. U samostatně výdělečné činnosti nemusí být minimum dodrženo, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné.
Hlavním zdrojem příjmů je samostatná výdělečná činnost
–
OSVČ platí pravidelné měsíční zálohy na pojistné, od ledna 2021 minimálně ve výši 2 393 Kč,
–
zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu, pro uplatnění tohoto postupu zaměstnanec dokládá zaměstnavateli čestným prohlášením, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ.
Role průměrné mzdy ve zdravotním pojištění
Takzvaná průměrná mzda je ve zdravotním pojištění důležitým parametrem, neboť určuje částku, která u vybraných skupin osob jako zaměstnanců zakládá účast na zdravotním pojištění. Od částky průměrné mzdy se dále odvíjí i výše minimální zálohy a minimální pojistné OSVČ a ze všeobecného vyměřovacího základu se vychází při stanovení pravděpodobné výše pojistného u zaměstnavatelů nebo osob samostatně výdělečně činných.
Průměrná mzda a „rozhodná částka“ příjmu od 1. 1. 2021
Za průměrnou mzdu se pro účely zdravotního pojištění považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Takto vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Podle nařízení vlády č. 381/2020 Sb. ze dne 21. 9. 2020 představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019 hodnotu 34 766 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0194. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení průměrnou mzdu pro rok 2021 ve výši
35 441 Kč.
Od této hodnoty průměrné mzdy se odvíjí i rozhodná částka 3 500 Kč, platná od 1. 1. 2021. Institut průměrné mzdy ovlivňuje vznik zaměstnání u vybraných skupin zaměstnanců. Činí-li dosažený příjem alespoň 3 500 Kč, pak povinnost zaměstnavatele platit za zaměstnávanou osobu pojistné a současně ji přihlásit u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance vzniká u:–
osob pracujících na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele,
–
členů družstev bez pracovněprávního vztahu k družstvu ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodu 4 zákona č. 48/1997 Sb.,
–
dobrovolných pracovníků pečovatelské služby
Povinnost zaměstnavatele platit za zaměstnávanou osobu pojistné a současně ji přihlásit u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance vzniká u třech výše uvedených skupin osob tehdy, je-li jim od 1. 1. 2021 (resp. v roce 2021) zúčtován za rozhodné období kalendářního měsíce příjem ve výši alespoň 3 500 Kč. V této souvislosti lze konstatovat, že v těchto případech přetrvává od roku 2008 (v podstatě jako jediná) určitá návaznost zdravotního pojištění na nemocenské pojištění, ovšem pouze co se týká výše příjmu neboli rozhodné částky tzv. „započitatelného příjmu“, dosažením které se osoba stává ve zdravotním pojištění zaměstnancem.
Zvýšená minimální záloha a minimální vyměřovací základ OSVČ
Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2021 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 35 441 Kč, tj. 17 720,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2021 se vypočte jako 13,5 % z částky 17 720,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2020 z dosavadních 2 352 Kč na
2 393 Kč.
Pokud musí OSVČ dodržet ve zdravotním pojištění zákonné minimum, pak alespoň minimální:
–
zálohu za prosinec 2020 ve výši 2 352 Kč zaplatí nejpozději dne 8. 1. 2021,
–
zálohu za leden 2021 ve výši 2 393 Kč uhradí nejpozději dne 8. 2. 2021,
a to již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny, který je určený pro samoplátce.
Od měsíce podání Přehledu za rok 2020 (tedy například od dubna 2021) platí OSVČ nadále zálohu 2 393 Kč i tehdy, pokud podle příjmů a výdajů za rok 2020 matematicky vyjde výše zálohy nižší než 2 393 Kč. Horní výše zálohy OSVČ není v roce 2021 (fakticky od roku 2013) omezena, což platí i pro celkovou výši pojistného za tento rok.
Zvýšení vyměřovacího základu u osob, za které platí pojistné stát
Zákonem č. 231/2020 Sb. se od 1. 1. 2021 zvyšuje vyměřovací základ pro platbu pojistného státem a zároveň odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance na částku 13 088 Kč.
To znamená, že za každého tzv. „státního pojištěnce“ obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. 1. 2021 měsíčně 1 767 Kč, což je o 200 Kč více než v období červen–prosinec 2020.
Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem, tedy 13 088 Kč, je současně roven částce odpočtu od dosaženého příjmu, a to však pouze ve značně specifické situaci u zaměstnanců a zaměstnavatelů, kteří postupují podle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. V souvislosti s uplatňováním odpočtu je zapotřebí respektovat v roce 2021 následující:
–
nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
–
u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod,
–
odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc. V případě přiznání nebo odejmutí invalidního důchodu musí být v příslušném kalendářním měsíci při uplatnění odpočtu přihlédnuto k potřebě dodržet poměrnou část minimálního vyměřovacího základu zaměstnance.
Z výše uvedeného mj. vyplývá, že od 1. 1. 2021 lze odpočet 13 088 Kč uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů. Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.
Pokud poživatel invalidního důchodu současně pracuje u dvou (případně více) zaměstnavatelů, kdy každý z těchto zaměstnavatelů zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, může odpočet 7 903 Kč uplatnit každý zaměstnavatel.
Paušální daň
Novinkou pro OSVČ je možnost hradit daň a veřejnoprávní pojistná jednou platbou. U OSVČ vykonávající svoji činnost v tzv. paušálním režimu, tedy splňující podmínky pro uplatnění institutu paušální daně dle § 7a zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), je vyměřovacím základem vždy minimální vyměřovací základ.
Je skutečností, že pokud osoby ve standardním režimu splňují podmínky dle ustanovení § 3a odst. 3 a 4 zákona č. 592/1992 Sb., pak pro ně neplatí povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ (jedná se např. o osoby, za které je plátcem pojistného stát). Naproti tomu jsou OSVČ činné v paušálním režimu povinny platit pojistné v minimální výši tehdy, pokud se daň z příjmů rovná paušální dani.
Je-li OSVČ činná v paušálním režimu, pak platí zálohy na pojistné (pojistné) podle ZDP. Nepodává-li tato OSVČ daňové přiznání (daň se rovná paušální dani) ani Přehled, pak v takovém případě nejsou předmětné platby zálohami na pojistné, ale považují se za pojistné.
Pokud však OSVČ činná v paušálním režimu podává daňové přiznání a Přehled, pak se platby považují za zálohy, tedy i s případným doplatkem pojistného.
Placení záloh nebo pojistného v rámci paušálního režimu se řídí zejména ZDP a daňovým řádem, tedy právními předpisy, upravujícími oblast daní. Takže v případě nedostatků při placení záloh a pojistného se uplatní sankce podle daňového řádu, nikoli podle zákona č. 592/1992 Sb.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 1/2021.