Souběh tuzemského a zahraničního stravného

Plné znění otázky

Naše společnost postupuje v oblasti souběhu tuzemského a zahraničního stravného u zaměstnanců dle výkladu Ing. Janouška, konkrétně dle publikace z r. 2016 i 2018 "Cestovní náhrady v příkladech". Zavedli jsme (dle jeho doporučení k „daňové“ opatrnosti) krácení zahraničního stravného (delšího než 12 h, tedy i např. 18,5 h) při souběhu se stravným tuzemským (delším jak 5 h) vždy jen na 1/3 sazby zahraničního stravného. Na základě této informace jsme změnili vnitropodnikovou směrnici. Na různých školeních jsme ale zaznamenali výklad jiný a sice, že by se při souběhu s tuzemských stravným nemělo krátit zahraniční stravné, ale poskytovat zaměstnancům zahraniční stravné krácené pouze podle doby strávené v zahraničí. Tedy při době strávené v zahraničí déle než 5 h - 12 h poskytovat 1/3 sazby zahraničního stravného, u doby nad 12 h - 18 h poskytovat 2/3 sazby zahraničního stravného a při době pobytu nad 18 hodin celou sazbu zahraničního stravného. 1) Je náš výše uvedený postup správný? Není v rozporu s § 170 odst. 3 Zákoníku práce? 2) V případě, že náš postup není správný – jsme povinni zpětně vyplatit zaměstnancům nedoplatky zahraničního stravného? 3) Existuje nějaký oficiální výklad nebo rozsudek k § 170 odst. 3 Zákoníku práce?