Krácení odpočtu DPH: 2 odlišné přístupy

Plné znění otázky

Jaká je správný účetní a daňový postup při účtování přijatých faktur v situaci, kdy je společnost povinna krátit nárok na odpočet DPH koeficientem? V praxi se setkáváme se dvěma odlišnými přístupy:
1. Účtování plné výše DPH a následná korekce Přijatá faktura je v účetnictví zaúčtována s celou částkou DPH uvedenou na daňovém dokladu, tj. celá DPH je zaúčtována na účet 343. Následně je při přípravě přiznání k DPH vypočtena část DPH, na kterou společnosti nevzniká nárok na odpočet. Tato částka je odúčtována z účtu 343 a zaúčtována do nákladů.

2. Účtování pouze nárokovatelné části DPH Přijatá faktura je již při prvotním zaúčtování zaúčtována pouze s výší DPH odpovídající nároku na odpočet po zohlednění příslušného koeficientu. Část DPH, na kterou nárok na odpočet nevzniká, je přímo zaúčtována jako navýšení příslušného nákladu, případně pořizovací ceny majetku, kterého se faktura týká.

Který z uvedených postupů je z pohledu zákona o DPH a účetních předpisů správný? Má nenárokovatelná část DPH vždy vstupovat do nákladů, případně do pořizovací ceny majetku či zásob, kterých se přijaté plnění týká? Doporučujete z hlediska průkaznosti účetnictví a návaznosti na evidenci pro účely DPH některý z uvedených postupů jako vhodnější?