Příjmy z darování a dědění z hlediska daně z příjmů fyzických osob, 1. část

Počínaje rokem 2014 byl zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen "zákon"), rozšířen o bezúplatný příjem, tj. i příjem z titulu darování a dědění. Uvedené změny byly do zákona o daních z příjmů doplněny zákonným opatřením Senátu ČR č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, a následně pak novelou zákona č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Uvedené bezúplatné příjmy z titulu darování a dědění mohou být na straně poplatníků fyzických osob příjmem podle § 6, 7 nebo § 10 zákona. Vzhledem ke skutečnosti, že mnoho příjmů z titulu darování a dědění je na straně poplatníků daně z příjmů fyzických osob od daně z příjmů osvobozeno, musí poplatníci - fyzické osoby - pamatovat na novou oznamovací povinnost stanovenou § 38v zákona o daních z příjmů, bude-li příjem z titulu darů nebo dědění převyšovat 5 000 000 Kč.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), v § 2055 stanoví, že darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

Jde-li o příjem z titulu daru, může se počínaje rokem 2014 jednat o příjem podle § 6 zákona, jde-li o dary zaměstnanci od zaměstnavatele, o příjem podle § 7 zákona, jde-li o dary poplatníkovi s příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona (například podnikateli) v souvislosti s jeho činností tak, jak platilo i do konce roku 2013. Příjmy z titulu darování podle § 6 a 7 zákona byly předmětem daně z příjmů do konce roku 2013 v souladu s § 3 odst. 4 písm. a) zákona ve znění do konce roku 2013, a to se zákonem stanovenými výjimkami.

Počínaje rokem 2014 se může nově jednat i o příjem podle § 10 odst. 1 písm. n) zákona, který poplatník uvede do daňového přiznání, nebudou-li splněny podmínky pro osvobození tohoto příjmu od daně.

Poplatník může obdržet dar za zásluhu nebo uznání, například zlaté hodinky za záchranu života. Specifickým darem je darování podpory, kdy se dárce zaváže obdarovaného pravidelně podporovat, například do doby než ukončí studium.

Občanský zákoník připouští, že v darovací smlouvě mohou být různé příkazy a podmínky.

Občanský zákoník v § 2055 dále stanoví, že plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat. Společenská úsluha může být sjednána jako obdoba služebnosti, aniž by bylo ujednání o právu písemné. Může se jednat o opakující se služby bez zřízení služebnosti, tzv. osobní plnění. Bude-li se jednat o ocenitelný příjem (společenskou úsluhou může být jen otevření dveří nebo poskytnutí peněžní částky žebrákovi, které nebude darováním, a pak se ani v budoucnu nelze domáhat vrácení daru pro nouzi nebo nevděk), jde o příjem podle § 10 odst. 1 písm. n) zákona. Bude-li se jednat o dar - bezúplatný příjem nabytý příležitostně - bude na straně příjemce od daně z příjmů fyzických osob osvobozen do úhrnného limitu 15 000 Kč [§ 10 odst. 3 písm. c) bod 4 zákona].

Obdarován může být i zaměstnanec. Podle je od daně osvobozena hodnota nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného:

a to až u každého zaměstnance.

Od daně z příjmů fyzických osob je osvobozen nepeněžní dar zaměstnanci ročně ve výši 2 000 Kč. Částka nepeněžních darů přesahující stanovený limit a peněžní dary jsou zdanitelným příjmem podle § 6 zákona.

Podle § 14 vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů, lze z fondu poskytovat zaměstnancům věcné nebo peněžní dary:

Pro výše uvedené účely se považuje za nepeněžní dar i poukázka na odběr zboží v určité hodnotě (například dárkové poukázky k odběru knih, vánoční kolekce apod.).

Zákon o daních z příjmů nedefinuje pojem přijetí daru v souvislosti s podnikáním. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud mimo jiné i v rozsudku ze dne 28. srpna 2008, čj. 2 Afs 23/2008-66. Podle Nejvyššího správního soudu je pojem nutné vykládat tak, že mezi podnikatelskou činností a získáním (přijetím) daru musí existovat úzký vztah. Dále Nejvyšší správní soud v shora zmíněném rozsudku uvedl, že je nutno v tomto směru odlišit od sebe případy, kdy skutečně primárním motivem darovacího úkonu je podnikatelská aktivita (majetkové transfery či restrukturalizace mezi různými podnikatelskými subjekty v rámci primárního zájmu na dosažení větších zisků), od případů, kdy by se značnou pravděpodobností k tomuto úkonu došlo bez ohledu na jakékoliv podnikatelské motivy (typicky uspořádání rodinných majetkových vztahů). Součástí všech rozhodných okolností pro posouzení daného případu však je i posouzení rodinných vztahů mezi převádějícím a nabyvatelem. Podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu není v tomto případě až toliko podstatné zjištění, zda darovaná nemovitost (případně i jiná věc) již byla obdarovaným využívána k podnikání.

V daném případě je nutné nejprve posoudit konkrétní okolnosti přijetí daru a zvážit, zda přijetí daru bylo učiněno v souvislosti s podnikáním, nebo bylo realizováno jako běžný úkon majetkového převodu v rámci rodiny, například mezi otcem a synem. Podle toho, zda dojde k předmětnému darování v souvislosti s podnikáním, anebo nikoliv, se pak odvíjí daňový režim pro toto právní jednání.

Dar přijatý v souvislosti s podnikáním podléhá dani z příjmů fyzických osob podle § 7 zákona, jedná se tedy o příjem ze samostatné činnosti a jako takový bude součástí dílčího základu daně podle § 7 zákona (bez možnosti osvobození od daně). V takovém případě pak obdarovaný bude moci začít nabytou věc darem, která je hmotným majetkem ve smyslu § 26 zákona, odepisovat jako nově pořízený hmotný majetek, a to ze vstupní ceny stanovené v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 151/1997 Sb."), ke dni nabytí. Nebude-li se jednat o dar, který je hmotným majetkem, zvýší o hodnotu daru poplatník základ daně v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bod 16 zákona s tím, že splní-li zákonné podmínky, může základ daně následně snížit v souladu s § 23 odst. 3 písm. c) bod 8 zákona.

Ten bude příjmem nabytým z titulu darování a tento příjem bude ostatním příjmem v souladu s § 10 odst. 1 písm. n) zákona, jde o tzv. bezúplatný příjem. V daném případě by se jednalo o bezúplatný příjem od daně osvobozený podle § 10 odst. 3 písm. c) bod 1 zákona, tj. od příbuzného v linii přímé (otec a syn). Pokud by obdarovaný syn získal darem věc, která by byla hmotným majetkem ve smyslu § 26 zákona, a tento hmotný majetek by následně vložil do obchodního majetku pro podnikatelskou činnost, nemohl by jej v souladu s § 27 písm. j) zákona odepisovat. Odpisovat by syn mohl například technické zhodnocení předmětného hmotného majetku. Z hlediska daně z příjmů by technické zhodnocení hmotného majetku, vyloučeného z odpisování, představovalo tzv. jiný majetek ve smyslu § 26 odst. 3 písm. a) zákona.

Podle zákona je od daně osvobozen jako bezplatný příjem plynoucí ve formě daru přijatého v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, poskytovatele tohoto daru, jehož hodnota nepřesahuje 500 Kč.

Ten je podle ) zákona od daně osvobozen jako bezplatný příjem poplatníka s bydlištěm v členském státě Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru provozujícího zařízení pro péči o toulavá nebo opuštěná zvířata nebo pro péči o jedince ohrožených druhů živočichů, je-li bezúplatný příjem použit k provozu tohoto zařízení.

Počínaje rokem 2014 jsou od daně osvobozeny pouze dary poplatníkovi, který provozuje zařízení pro péči o toulavá, opuštěná nebo ohrožená zvířata, pokud je dar použit k provozu příslušného zařízení. Dary přijaté v souvislosti s další samostatnou činností (například dary soukromému lékaři nebo provozovateli soukromé školy), jsou příjmem podle § 7 zákona. V této souvislosti je třeba upozornit, že k osvobozeným příjmům nelze uplatnit v souladu s § 25 odst. 1 písm. i) zákona daňové výdaje.

Tento dar je podle § 4a písm. n) zákona od daně osvobozen jako bezplatný příjem v podobě plnění poskytnutého pro provoz zoologické zahrady, jejíž provozovatel je držitelem platné licence podle zákona upravujícího zoologické zahrady.

V této souvislosti je třeba upozornit, že k osvobozeným příjmům nelze uplatnit v souladu s § 25 odst. 1 písm. i) zákona daňové výdaje.

Podle § 3 odst. 4 písm. f) nejsou předmětem daně příjmy získané převodem (úplatným i bezúplatným) majetku mezi osobami blízkými v souvislosti s ukončením provozování zemědělské činnosti zemědělského podnikatele, pokud osoba blízká v činnosti zemědělského podnikatele pokračuje alespoň do konce třetího zdaňovacího období následujícího po ukončení provozování zemědělské činnosti zemědělského podnikatele převádějícího tento majetek, s výjimkou nepokračování v činnosti z důvodu smrti. Při porušení této podmínky jsou tyto příjmy předmětem daně ve zdaňovacím období, kdy k převodu tohoto majetku došlo, a má se za to, že poplatník není v prodlení, pokud podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém nesplnil tuto podmínku.

V návaznosti na uvedené ustanovení byl doplněn § 38r zákona s tím, že lhůty pro stanovení daně z důvodu nesplnění podmínky pokračování v činnosti zemědělského podnikatele počínají běžet od konce kalendářního roku, v němž zákonná podmínka není splněna. Zákon v § 38r odst. 4 nově stanoví lhůtu pro stanovení daně z důvodu nesplnění podmínky pokračování v činnosti zemědělského podnikatele podle § 3 odst. 4 písm. f) zákona, tj. pro případ kdy zemědělský podnikatel nesplní podmínku pokračování v zemědělské činnosti po zákonem stanovenou dobu 3 let od doby, kdy na něho byl příslušný majetek převeden s tím, že uvedený příjem z převodu majetku nebyl předmětem daně.

Počínaje rokem 2014 byly do stávajícího ustanovení zákona doplněny podmínky, za kterých předmětem daně nebude příjem z převodu majetku mezi osobami blízkými v souvislosti s ukončením zemědělské činnosti (například otce), kdy v rámci rodiny v zemědělské činnosti bude pokračovat jiná osoba (například syn). Dojde-li k bezúplatnému převodu majetku, tj. k darování uvedeného majetku, na straně obdarovaného (například syna) se podle § 3 odst. 4 písm. f) zákona nejedná o zdanitelný příjem. Dojde-li k úplatnému převodu majetku, tj. fakticky k prodeji majetku, na straně prodávajícího (například otce) není příjem z prodeje předmětem daně tak, jako platilo do konce roku 2013. Pokud by však nabyvatel, který získal majetek bezúplatně, tj. darem, zemědělskou činnost ukončil do 3 let od nabytí majetku, nebude již takový příjem příjmem, který není předmětem daně. V takovém případě je příjem předmětem daně, a to v tom zdaňovacím období, kdy vznikl s tím, že poplatník musí podat daňové přiznání (případně dodatečné daňové přiznání) a příslušný bezúplatný příjem, tedy dar, v něm uvést jako příjem podle § 7 zákona (jedná se o dar přijatý v souvislosti s podnikatelskou činností). Výjimkou je ukončení činnosti z důvodu smrti obdarovaného.

Pro úplnost je třeba doplnit, že v případě, kdy by došlo k úplatnému převodu majetku mezi osobami blízkými v souvislosti s ukončením provozování zemědělské činnosti zemědělského podnikatele, tj. k prodeji, nebyl by příjem na straně prodávajícího zemědělského podnikatele předmětem daně. I v tomto případě by platila zákonná podmínka, že nabyvatel pokračuje v činnosti zemědělského podnikatele alespoň do konce třetího zdaňovacího období následujícího po ukončení provozování zemědělské činnosti zemědělského podnikatele převádějícího tento majetek, s výjimkou nepokračování v činnosti z důvodu smrti.

Podle § 10 odst. 3 písm. c) zákona jsou od daně osvobozeny bezúplatné příjmy, tj. i dary:

Od daně z příjmů jsou osvobozeny bezúplatné příjmy, tj. příjmy z titulu darování (včetně příjmů z titulu nabytí majetkového práva či jiného majetkového prospěchu), a to v případě darů mezi osobami příbuznými a některými sešvagřenými.

Jde-li o příbuzenství, § 771 občanského zákoníku stanoví, že příbuzenství je vztah založený na pokrevním poutu nebo vzniklý osvojením. Podle § 773 občanského zákoníku se stupeň příbuzenství mezi dvěma osobami určuje podle počtu zrození, jimiž v linii přímé pochází jedna od druhé a ve vedlejší linii obě od svého nejbližšího společného předka.

Ustanovení § 772 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že osoby jsou , pochází-li jedna od druhé (v prvním stupni rodiče a jejich děti, ve druhém stupni prarodiče a jejich vnuci, ve třetím stupni praprarodiče a jejich pravnuci).

Dále pak § 772 odst. 2 občanského zákoníku stanoví, že osoby jsou , mají-li společného předka, ale přitom nepocházejí jedna od druhé (ve druhém stupni sourozenci, ve třetím stupni strýc a synovec, teta a neteř).

Jedná-li se o osvojení § 771 občanského zákoníku, stanoví, že příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý . Osvojením se podle § 794 občanského zákoníku rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Občanský zákoník dále v § 833 stanoví, že osvojením , jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající.

Dále občanský zákoník v § 774 stanoví, že uzavřením manželství, vznikne švagrovství, a to mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela (tchán a tchyně, zeť a snacha, švagr a švagrová).

Nejedná-li se o výše uvedené příbuzné nebo sešvagřené osoby, je od daně osvobozen bezúplatný příjem, například příležitostný dar, nepřevýší-li částku 15 000 Kč. Bude-li výše daru například 16 000 Kč, zdanitelným příjmem bude celá částka 16 000 Kč. V daném případě byl zákonný limit převýšen, osvobození nelze využít, a proto je celá hodnota daru zdanitelným příjmem.

Občanský zákoník v § 774 stanoví, že uzavřením manželství vznikne , a to mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela. Jde o tchána, tchýni, zetě, snachu (tj. osoby sešvagřené v prvním stupni) nebo švagra, švagrovou (tj. osoby sešvagřené ve druhém stupni).

Dále občanský zákoník stanoví, že zánikem manželství švagrovství nezaniká v případě, že manželství zaniklo smrtí jednoho z manželů.

Podle § 10 odst. 3 písm. c) bod 1 zákona jsou od daně osvobozeny mimo jiné bezúplatné příjmy od manžela dítěte (zeť, snacha), dítěte manžela (nevlastní dítě), rodiče manžela (tchán, tchyně) nebo manžela rodičů (nevlastní rodič), tedy od některých osob sešvagřených v prvním stupni.

Nový občanský zákoník již neobsahuje definici pojmu domácnost. Z hlediska daně z příjmů je třeba odlišit případy, kde se domácností myslí pospolitost spolu žijících osob a kde se pojem "domácnost" používá ve smyslu zařízeného obydlí. Z uvedeného důvodu byl do zákona zaveden pojem "společně hospodařící domácnost", který je definován v § 21e odst. 4 zákona. Podle tohoto ustanovení se společně hospodařící domácností pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Společně hospodařící domácnost představuje skutečné soužití dvou nebo více osob ve spotřebním společenství, přičemž jednotliví členové přispívají podle svých schopností a možností k úhradě a obstarávání společných potřeb. Soužití musí být trvalé (nestačí proto ke spolužití například občasné návštěvy, občasné přespání, výpomoc v domácnosti). Společné uhrazování nákladů na potřeby domácnosti pak znamená trvalé spotřební společenství, tj. stav, kdy určité osoby společně, tedy bez rozlišování, hospodaří se svými příjmy. Existence společného bydlení, ačkoli se předpokládá, není nezbytným pojmovým znakem společně hospodařící domácnosti.

O trvalé soužití fyzických osob se jedná v případě, že není časově předem omezeno (například spolužití pouze po dobu nemoci, studia). Z judikatury vyplývá, že soudy při svém rozhodování o existenci společně hospodařící domácnosti vycházejí z toho, že společné uhrazování nákladů na životní potřeby lze charakterizovat jako společné hospodářské soužití, při němž osoby společně hospodaří se svými příjmy, kdy nejsou přesně oddělovány finanční prostředky, a nerozlišuje se, které věci v domácnosti smějí tyto osoby užívat. Společně hospodařící domácnost nemůže například existovat mezi bývalými manžely, kteří spolu po nezbytnou dobu ještě po rozvodu bydlí a případně i z nutnosti společně platí nájemné.

Podle pokynu Generálního finančního ředitelství D-22 k § 10 odst. 3 písm. c) bod 2, v případě prokazování společně hospodařící domácnosti důkazními prostředky mohou být například svědectví sousedů, poštovní doručovatelky, potvrzení obecního či obvodního úřadu, lékaře ošetřujícího osobu dárce, potvrzení u provozovatele poštovních služeb o doručování korespondence, potvrzení o úhradě společných nákladů na domácnost, například účtem, výpisem z účtu u peněžního ústavu či jinými listinami nebo důkazními prostředky.

Svěřenský fond se v souladu s § 1448 a násl. občanského zákoníku vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti (pořízení pro případ smrti je závěť, dědická smlouva nebo dovětek) a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat. Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy. Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce. Majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce fondu, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno, tj. obmyšleného - beneficienta (předmětný majetek nevlastní nikdo).

Pro účely daně z příjmů je svěřenský fond poplatníkem daně z příjmů právnických osob [§ 17 odst. 1 písm. f) zákona]. Za svěřenský fond vykonává práva a povinnosti svěřenský správce. Pokud se jedná o plnění, které je vyplaceno obmyšlenému po dobu trvání fondu, jde o příjem z kapitálového majetku podle § 8 odst. 1 písm. i) zákona. Tento příjem je zdaňován daní vybíranou srážkou podle § 36 odst. 2 písm. a) zákona, a to ve výši 15 % s tím, že při plnění ze svěřenského fondu se nejdříve plní ze zisku fondu a až poté z ostatního majetku fondu.

Ostatním příjmem podle § 10 odst. 1 písm. m) zákona je i příjem obmyšleného ze svěřenského fondu. Také tento příjem může být bezúplatný. Podle § 10 odst. 3 písm. c) bod 3 zákona je od daně osvobozen příjem obmyšleného z titulu plnění ze svěřenského fondu, dochází-li k plnění, které do svěřenského fondu vyčlenily osoby uvedené v § 10 odst. 3 písm. c) bod 1 a 2 zákona, nebo k plnění z majetku, které do svěřenského fondu vyčlenil sám obmyšlený.

V případě zdaňování příjmu obmyšleného ze svěřenského fondu je třeba pamatovat, že § 21c odst. 1 zákona stanoví, že pro účely daní z příjmů platí, že při plnění ze svěřenského fondu se nejdříve plní ze zisku fondu (příjem obmyšleného podle § 8 zákona je zdaňován srážkou podle § 36 odst. 2 písm. a) zákona ve výši 15 %) a až poté z ostatního majetku fondu (příjem obmyšleného podle § 10 zákona). Nejdříve je zdrojem vypláceného plnění zisk po zdanění, který je příjmem z kapitálového majetku podle § 8 odst. 1 písm. i) zákona, zdaňovaný srážkou ve výši 15 %, a až poté, co jsou tyto zdroje vyčerpány, se plnění vyplácí z majetku vyčleněného do svěřenského fondu. Plnění z majetku svěřenského fondu může být od daně z příjmů osvobozeno podle § 4a písm. b) zákona (tj. z majetku vyčleněného do svěřenského fondu pro případ smrti) nebo podle výše uvedeného § 10 odst. 3 písm. c) bod 3 zákona.

Zákon v § 10 odst. 2 stanoví mimo jiné, že příjmy plynoucí manželům ze společného jmění manželů se zdaňují u jednoho z nich; .

V návaznosti na zdaňování darů, resp. bezúplatných příjmů, zákon o daních z příjmů stanoví, že v případě, kdy bezúplatný příjem plyne do společného jmění manželů, bude tento příjem zdaňovat pouze jeden z manželů. To platí za podmínky, že uvedený příjem nebude na straně manžela nebo manželky od daně osvobozen.

Občanský zákoník v § 2064 stanoví, že bylo-li darováno s příkazem, může dárce požadovat splnění příkazu, jen pokud již sám plnil. V praxi se vyskytují případy, kdy je darována věc s tím, že obdarovaný převezme určitou povinnost vůči oprávněné osobě.

Z hlediska daně z příjmů jde o darování věci s tím, že hodnota daru se snižuje o částku, kterou je obdarovaný povinen plnit oprávněné osobě. Na straně oprávněné osoby jde o nabytí majetkového práva, které oprávněná osoba obdržela bezúplatně od původního vlastníka věci.

Zákon o daních z příjmů v § 21c odst. 2 stanoví, že bylo-li ujednáno, že bude také dárce , jedná se pro účely daní z příjmů o koupi nebo směnu, a to i vzhledem k tomu, že hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany.

Ustanovení navazuje na úpravu vzájemného darování v § 2061 občanského zákoníku. Ten stanoví, že bylo-li ujednáno, že bude také dárce navzájem obdarován, jedná se o darování vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany. Část plnění, jehož hodnota nepřevyšuje hodnotu plnění druhé strany, je tak považována za smlouvu kupní nebo směnnou, ve zbytku se jedná o dar.

Zákon o daních z příjmů považuje vzájemné darování za smlouvu kupní (v případě, že jeden z dárců daruje peněžní prostředky) nebo směnnou, a to i vzhledem k tomu, oč hodnota plnění převyšuje hodnotu plnění druhé strany, tedy v plné výši.

Podle § 2068 a násl. občanského zákoníku může dárce žádat po obdarovaném vrácení daru způsobem, že je buď dar vydán zpět dárci, nebo mu obdarovaný zaplatí jeho obvyklou cenu. Obdarovaný pak v případě vrácení daru pro nouzi dárce může podat dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost bez ohledu na obecný běh lhůty pro stanovení daně.

Došlo-li by však k odvolání daru v souladu s § 2072 a násl. občanského zákoníku, obdarovaný může podat dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší jen do zákonem stanovené lhůty 3 let.

Počínaje rokem 2014 zákon o daních z příjmů v § 38u stanoví, že dodatečné daňové tvrzení na daňovou povinnost nižší z důvodu se podává do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl dar vydán zpět, nebo byla zaplacena jeho obvyklá cena. Daň lze stanovit do konce roku následujícího po roce, ve kterém bylo dodatečné daňové tvrzení podáno, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně.

Jedná-li se o poplatníka s příjmy ze samostatné činnosti, který obdržel dar v souvislosti s touto činností, zákon v § 23 odst. 3 písm. c) bod 7 stanoví, že výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji lze snížit o hodnotu odvolaného daru, a to u hmotného majetku nejvýše o zůstatkovou cenu, u ostatního majetku o částku zachycenou v účetnictví, pokud o ní není účtováno v nákladech (výdajích); základ daně lze snížit, pokud příjem obdarovaného z daru nebyl od daně osvobozen.

Jednalo-li se například o dar podnikateli v souvislosti s jeho činností, byl tento bezúplatný příjem příjmem podle § 7 zákona. Podle § 2068 a násl. občanského zákoníku může dárce odvolat dar a žádat po obdarovaném jeho vrácení. V takovém případě může obdarovaný podnikatel snížit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji o hodnotu odvolaného daru (pokud již základ daně nebyl snížen). Bude-li se jednat o hmotný majetek, může obdarovaný snížit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji o zůstatkovou cenu. Při splnění zákonné podmínky bude za daňově uznatelný náklad považováno i zaplacení obvyklé ceny daru v penězích.

Ustanovení § 2063 občanského zákoníku, darování pro případ smrti, stanoví, že darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako . Podle ustanovení o

Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se považuje za .

Ustanovení § 1594 - zřízení odkazu - stanoví, že odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkazovníkem může být jen osoba způsobilá dědit. Povolá-li zůstavitel dědice s určením, že ten určitou věc dědit nemá, považuje se to za zřízení odkazu zákonným dědicům.

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že pokud obdarovaný dar nepřijal a dárce se nevzdal práva dar odvolat a nevydal obdarovanému listinu, že se vzdává práva dar odvolat, považuje se darování za odkaz. Z hlediska daně z příjmů je příjem z odkazu od daně osvobozen v souladu s § 4a písm. a) zákona o daních z příjmů.

V případě, že obdarovaný dar přijal a dárce se vzdal práva dar odvolat s tím, že by o této skutečnosti vydal obdarovanému listinu, postupuje se podle ustanovení o darování. Z hlediska daně z příjmů může jít o příjem podle § 6, 7 nebo 10 zákona s tím, že uvedený příjem by mohl být od daně z příjmů osvobozen, pokud by byly naplněny podmínky § 10 odst. 3 písm. c) zákona.

Občanský zákoník v § 1475 a násl. stanoví mimo jiné, že dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Dědí se na základě dědické smlouvy (§ 1582 a násl. občanského zákoníku), ze závěti (§ 1494 a násl. občanského zákoníku) nebo ze zákona (§ 1633 a násl. občanského zákoníku). Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek.

Podle § 1479 občanského zákoníku (tj. právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní) již , přičemž podle § 1670, resp. § 1690 občanského zákoníku . Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.

Při dědění ze zákona nabývá dědic dědictví smrtí zůstavitele, při dědění ze závěti nebo podle dědické smlouvy může být nabytí dědictví vázáno na splnění stanovené podmínky. Ustanovení o nabytí dědictví nestanovují, že se dědictví nabývá již zůstavitelovou smrtí, tak jak občanský zákoník stanovil do konce roku 2013, dědic může nabýt pozůstalost i později.

Příjmy z titulu nabytí dědictví nebo odkazu jsou předmětem daně z příjmů. Jde o příjem podle § 10 odst. 1 písm. n) zákona, tj. o bezúplatný příjem.

Z hlediska daně z příjmů fyzických osob jsou, počínaje rokem 2014, veškeré příjmy nabyté z titulu dědictví nebo odkazu od daně z příjmů osvobozeny. Zákon o daních z příjmů v § 4a písm. a) stanoví, že od daně z příjmů se osvobozuje bezúplatný příjem z nabytí dědictví nebo odkazu.

Dále zákon v § 4a písm. b) stanoví, že od daně z příjmů fyzických osob je osvobozen bezúplatný příjem obmyšleného z majetku, který:

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen "zákon o obchodních korporacích"), v § 42 stanoví, že smrtí nebo zánikem společníka přechází jeho podíl v obchodní korporaci na dědice nebo právního nástupce, ledaže společenská smlouva přechod zakáže nebo omezí. Zákaz nebo omezení přechodu podílu v akciové společnosti a v bytovém družstvu se zakazuje.

Jedná-li se o přechod družstevního podílu v bytovém družstvu, § 737 zákona o obchodních korporacích stanoví, že na dědice družstevního podílu přechází nájem družstevního bytu nebo právo na uzavření smlouvy o nájmu, včetně práv a povinností s tím spojených. Družstevní podíl, který byl ve společném jmění manželů, přechází na pozůstalého manžela; k tomu se přihlédne při vypořádání dědictví.

Svěřenský fond se v souladu s § 1448 a násl. občanského zákoníku vytváří mimo jiné i vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele pořízením pro případ smrti, tj. závětí, dědickou smlouvou nebo dovětkem, a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat.

Příjem obmyšleného je příjmem podle § 10 odst. 1 písm. m) zákona, který poplatník uvede do daňového přiznání, pokud daný příjem není od daně z příjmů osvobozen. Bude-li se jednat o majetek, který byl do svěřenského fondu vyčleněn pořízením pro případ smrti nebo zvýšil majetek svěřenského fondu pořízením pro případ smrti, bude tento příjem na straně obmyšleného od daně z příjmů osvobozen v souladu s § 4a písm. b) zákona. V tomto případě poplatník osvobozený příjem do daňového přiznání uvádět nebude.

Ustanovení § 1582 a násl. občanského zákoníku stanoví mimo jiné, že dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny. Dědickou smlouvu nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí. Ustanovení § 1589 občanského zákoníku stanoví, že dohodnou-li se strany, že , může být tento majetek sepsán ve formě veřejné listiny. V takovém případě, nepřevede-li zůstavitel všechen svůj majetek, anebo získá-li po převodu další majetek, se dědická smlouva vztahuje jen na majetek takto sepsaný, ledaže bylo ujednáno něco jiného. Uskutečnilo-li se odevzdání ještě za života, přecházejí práva a povinnosti z dědické smlouvy na dědice smluvního dědice, ledaže bylo ujednáno něco jiného.