Výpočty ve zdravotním pojištění na přelomu let 2016 a 2017

Příklad č. 1

Právní úprava platná ve zdravotním pojištění určuje v § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), podmínky, za kterých se zúčtovaný příjem (plnění) zahrnuje do vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného. Následující § 3 odst. 2 tohoto zákona naopak taxativním výčtem vyjmenovává příjmy, které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují, resp. o které se vyměřovací základ snižuje. V této souvislosti se do vyměřovacího základu nadále začleňují i příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Tato problematika je upravena v § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., kde je uvedeno, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

V daném případě se zúčtovaná odměna posuzuje jako příjem zúčtovaný bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání, z tohoto důvodu podléhá povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.

Protože osoba již není zaměstnancem, nevzniká bývalému zaměstnavateli na základě této skutečnosti povinnost přihlašovat v lednu bývalého zaměstnance u zdravotní pojišťovny a ani započítávat tuto osobu v daném měsíci do počtu zaměstnanců v měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele.

V takovém případě by si měl zaměstnavatel dát pozor na možnou změnu zdravotní pojišťovny a ověřit si dotazem, zda u bývalého zaměstnance ke změně zdravotní pojišťovny k datu 1. 1. 2017 nedošlo, neboť pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je osoba pojištěna v měsíci, do kterého je příjem zúčtován.

Pro doplnění uvádím, že kromě výše zmíněných plnění podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. se pojistné neplatí ani z příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob nebo jsou od této daně osvobozeny ve smyslu § 3 odst. 4, § 4, § 4a a zejména pak dle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

Zaměstnavatel, se kterým zaměstnanec rozvazuje pracovní poměr, odvede pojistné pouze z hrubé mzdy ve výši 28 000 Kč, z odstupného, na které vznikl nárok podle ZP (což je tento případ), se pojistné neplatí.

Za měsíc leden bude zaměstnavatelem odvedeno pojistné z dosaženého příjmu včetně přihlášení a odhlášení zaměstnance u zdravotní pojišťovny k uvedeným datům 12. 1., resp. 20. 1.

I když zaměstnání netrvalo v měsíci lednu po celý kalendářní měsíc, má osoba ještě v tomto měsíci vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah. Ovšem od února (a to od kteréhokoli dne tohoto měsíce) již musí být registrována u zdravotní pojišťovny v některé, tedy alespoň v jedné, z těchto kategorií:

Není-li využita ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec od 1. 2. 2017 osobou bez zdanitelných příjmů s povinností placení pojistného v částce 1 485 Kč měsíčně.

Alternativně lze otázku pojistného vztahu vyřešit i tím způsobem, že se osoba od února odhlásí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejčastěji využívanými možnostmi vynětí z tohoto systému jsou výkon výdělečné činnosti ve státech Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku nebo ve Švýcarsku ve smyslu koordinačních nařízení EU (č. 883/2004 a 987/2009) nebo dlouhodobý pobyt v zahraničí.

Zaměstnavatel (s. r. o.) přihlašuje tuto osobu u zdravotní pojišťovny kódem „P“ ke dni, ve kterém začala pro společnost pracovat s tím, že odhlášení kódem „O“ se provádí ke dni ukončení této práce. Ze strany s. r. o. (mzdové účetní) je tedy nutné sledovat výši příjmů v jednotlivých měsících, a pokud je tato osoba z pohledu zdravotního pojištění považována za zaměstnance (má tedy příjmy zdaňované podle § 6 ZDP), odvádí zaměstnavatel pojistné podle zákona a plní oznamovací povinnost včetně zahrnutí této osoby do celkového počtu zaměstnanců v měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele.

Vzhledem k tomu, že jednatel společnosti je současně osobou samostatně výdělečně činnou a platí zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (což zaměstnavateli potvrdí čestným prohlášením, a ten tak nemusí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ), má za dané situace svůj pojistný vztah vyřešen. Je-li zúčtovaný příjem z titulu výkonu práce pro společnost nižší než minimální vyměřovací základ (tj. minimální mzda), neprovádí zaměstnavatel dopočet do minimálního vyměřovacího základu, ale pojistné odvádí ze skutečně dosaženého příjmu bez ohledu na jeho výši, tedy například i z částky hrubého příjmu, která je nižší než 2 500 Kč. Částka 2 500 Kč naopak rozhoduje o vzniku zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění například v případě dohody o pracovní činnosti.

Pro účel stanovení vyměřovacího základu zaměstnance se v rozhodném období kalendářního měsíce sčítají příjmy zakládající povinnost placení pojistného.

Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění a stanovení (minimálního) vyměřovacího základu je nutné uvést, že každý pracovněprávní vztah se posuzuje samostatně. Z této skutečnosti vyplývá, že zaměstnavatel v příslušném kalendářním měsíci vždy odvede pojistné z pracovního poměru ze skutečně dosaženého příjmu a dále připočte příjem zúčtovaný na dohodu o pracovní činnosti tehdy, pokud jeho výše činí alespoň 2 500 Kč. Jinými slovy, není-li na dohodu o pracovní činnosti dosaženo částky alespoň 2 500 Kč, odvádí se pojistné pouze z příjmu u pracovní smlouvy.

Není-li výší příjmu (příjmů) dosaženo částky alespoň 9 900 Kč (do prosince 2016) nebo alespoň 11 000 Kč (od ledna 2017), provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do těchto hodnot minimálního vyměřovacího základu. Zákonné minimum nemusí být dodrženo pouze u osob uvedených v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – u těchto zaměstnanců je vyměřovacím základem vždy skutečně dosažený příjem, bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, období nemoci apod.

I když příjem na základě dohody o pracovní činnosti nedosáhl v některém měsíci roku 2016 částky 2 500 Kč, neprováděl zaměstnavatel odhlášení zaměstnance na takový měsíc, neboť byl zaměstnanec trvale přihlášen z titulu uzavřeného pracovního poměru. V tomto směru zaměstnavatel zdravotní pojišťovně ani neoznamuje skutečnost, že dohoda o pracovní činnosti k datu 31. 12. 2016 skončila.

Příklad č. 5

OSVČ není povinna platit zálohy v případě, kdy je zároveň zaměstnancem a své zdravotní pojišťovně prohlásí, že samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů. V těchto případech se pojistné uhradí do 8 dnů po podání Přehledu o příjmech a výdajích za uplynulý kalendářní rok. Jiným důvodem, kdy OSVČ není povinna platit zálohy je skutečnost, že OSVČ byla po dobu celého kalendářního měsíce uznána neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.

Podnikající osoby, za které je zároveň po celý kalendářní měsíc plátcem pojistného stát (a nejsou zaměstnány), musejí zálohy platit. Výhoda těchto osob spočívá ve skutečnosti, že se na ně nevztahuje minimální vyměřovací základ. V podávaném Přehledu takový podnikatel vyznačí, ve kterých měsících mu nebyl stanoven minimální vyměřovací základ a z jakého důvodu (v tomto případě s použitím varianty „plátcem pojistného byl i stát“). Zálohy se platí ve výši vypočtené na základě skutečných příjmů po odpočtu výdajů. Pojistné se pak zaplatí formou doplatku po podání Přehledu včetně stanovení záloh pro další období – zálohy se platí tehdy, pokud je v předcházejícím roce dosaženo kladného výsledku podnikatelské činnosti. Zálohy na pojistné neplatí „státní pojištěnci“ pouze v kalendářním roce, ve kterém svoji podnikatelskou činnost zahajují, anebo tehdy, pokud jsou za předcházející kalendářní rok „v minusu“.

Od ledna 2017 je povinností poživatele důchodu zálohy platit, a to ve výši vypočtené v Přehledu za rok 2015. I kdyby zálohy představovaly velmi nízké měsíční částky, musí je OSVČ platit. K další změně výše zálohy pak dojde od měsíce podání Přehledu v roce 2017 (za rok 2016).

V tomto případě rozhoduje, zda se jedná o osobu podléhající režimu koordinačních nařízení Evropské unie nebo cizince ze „třetí“ země. Pokud jde o osobu ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska, na kterou se v souvislosti s jejich výdělečnou činností v České republice vztahuje působnost koordinačních nařízení Evropské unie (viz Příklad č. 2), pak pojištění pracovníka z některé z těchto zemí trvá v České republice po skončení pracovního poměru i nadále, pokud tato osoba:

Účastni českého systému veřejného zdravotního pojištění jsou i zaměstnanci ze „třetích“ zemí, tedy ze zemí, na které se nevztahují výše uvedená koordinační nařízení. V těchto případech jsou zdravotně pojištěny osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Tyto osoby jsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v případech, kdy sjednaný pracovněprávní vztah, případně zúčtovaný příjem (svojí výší nebo povahou), zakládají účast na zdravotním pojištění.

Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:

Při placení pojistného na zdravotní pojištění může dojít u těchto skupin plátců pojistného nejen k nedoplatku, ale z nejrůznějších příčin i k přeplatku na pojistném. Přeplatek může vzniknout například u zaměstnavatele odvodem vyšší částky pojistného v důsledku početní či jiné chyby, než jak je stanoveno zákonem, nebo také placením pojistného jiné zdravotní pojišťovně než té, u které je zaměstnanec pojištěn, a to především z důvodu nenahlášení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem. Správnosti placení pojistného je proto nutné trvale věnovat mimořádnou pozornost a ze strany zaměstnavatele je vhodné pracovníky důrazně upozornit, aby mu oznamovali případnou změnu zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě. Jinak se zaměstnanec vystavuje nebezpečí, že penále, vyměřené zaměstnavateli zdravotní pojišťovnou právě z důvodu neohlášení nebo pozdního ohlášení změny zdravotní pojišťovny, mu může být zaměstnavatelem předepsáno k úhradě.

Pokud zaměstnavatel zjistí, že má u příslušné zdravotní pojišťovny přeplatek, má v podstatě dvojí volbu. Je-li jinak zcela jednoznačně přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, může při příští platbě snížit odváděné pojistné o zjištěný přeplatek. V případě, že je přeplatek několikanásobně vyšší než měsíčně odváděné běžné pojistné, nemusí třeba i více měsíců toto pojistné platit. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je však žádoucí vést průkaznou evidenci o učiněných opatřeních včetně podání vysvětlivek kontrolnímu orgánu. Za účelem objektivizace stavu je nutností podání opravných Přehledů dotčeným zdravotním pojišťovnám.

Jestliže však zaměstnavatel není přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, je vhodné (v souvislosti se vznikem přeplatku) požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu o provedení kontroly. Ta vzniklý přeplatek vrátí zpravidla až na základě kontroly příslušných dokladů (výplatní listiny, mzdové listy, doklady o platbách pojistného atd.). Může dojít i k situaci, kdy zdravotní pojišťovna kontrolou zjistí nikoli přeplatek, nýbrž nedoplatek pojistného a bude uplatňovat i penále. Ani tento postup však není pro plátce nevýhodný. Kdyby totiž byla kontrola provedena později, penále by ještě vzrostlo. Přeplatek pojistného je zdravotní pojišťovna povinna vrátit plátci nebo jeho právnímu nástupci do jednoho měsíce od jeho zjištění, pokud není jiného splatného závazku vůči zdravotní pojišťovně.