Vydáno: 25. 2. 2019
Prošlo odborným dohledem
Čeho se vyvarovat při uzavírání účetních knih a sestavení základu daně z příjmů za rok 2018 Ing. Ivana Pilařová S novým rokem obvykle (ne)přichází různá předsevzetí. Pokud se zaměříme na profesní život, předsevzetí by se asi vázalo k minimalizaci, či nejlépe naprosté absenci chyb. Smiřme se s tím, že bez chyb se profese účetních a daňových specialistů asi neobejde. Nebudeme dokonalí, snažme se však být alespoň o malý kousek lepší. Následující řádky mají za úkol upozornit na časté chyby v účetnictví, na dani z příjmů a DPH u podnikatelských subjektů. Úkolem není probrat celé spektrum všech možných omylů, ani podrobně vysvětlit správný postup, ale upozornit na vybrané problematické situace a poučit se z chyb, které se již staly jiným. Kategorizace účetních jednotek Kategorizace účetních jednotek byla horkou novinkou roku 2016, kdy jsme účetní jednotky podle výsledků trojice kritérií dosažených za rok 2015 zařadili do jedné ze čtyř kategorií (§ 1b zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZÚ“). Kategorie určuje nejen rozsah účetní závěrky, ale i postoj k přeceňování vybraných aktiv reálnou hodnotou. Není potřeba připomínat, jaká aktiva se reálnou hodnotou přeceňují (viz § 27 odst. 1 ZÚ), naopak zdůrazněme, že mikro účetní jednotky reálnou hodnotu nepoužívají. Podstatné je zachytit návaznost případné změny kategorie účetní jednotky na (ne)použití reálné hodnoty. Jedná se o skutečnost, která má odraz jak v účetnictví, tak i na dani z příjmů. Účetní dopady Změna kategorie účetní jednotky ve vztahu k majetku přeceňovanému reálnou hodnotou musí být zaznamenána na začátku účetního období, neboť jsou s ní spojeny speciální účetní operace, které se účtují k prvnímu dni účetního období (§ 61c vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů). Účetní jednotka, která změnila kategorii z mikro účetní jednotky a má tudíž příslušný majetek zachycený v původních nabývacích cenách, provede přecenění na reálnou hodnotu proti účtu 427-Jiný výsledek hospodaření minulých let. Naopak nová mikro účetní jednotka vzniklá z jiné kategorie účetních jednotek zastaví přeceňování s tím, že zůstatek změny reálných hodnot z položky A.II.2.2. Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků budou zúčtovány a následně vykázány v položce A.IV.3. Jiný výsledek hospodaření. Dopady na daň z příjmů Dotyčné změny navíc mají poměrně komplikované a neobvyklé daňové dopady v podobě § 23 odst. 3 písm. a) bod 13 (zvýšení základu daně), případně v podobě § 23 odst. 3 písm. b) bod 6 (snížení základu daně) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDP“ nebo „zákon o daních z příjmů“). Podrobný popis daňových dopadů přesahuje rozsah tohoto článku. Dlouhodobý majetek – ocenění, odpisování Dlouhodobý majetek je aktivum, se kterým se setkáme téměř v každé účetní jednotce. Při pořizování, zařazení do užívání a odpisování je vhodné si připomenout některé méně tradiční situace. Způsoby ocenění dlouhodobého majetku nabytého v souvislosti s přijetím investiční dotace Není třeba opakovat základní oceňovací pravidla (§ 25 odst. 1 ZÚ), zaměřme se pouze na poněkud netradiční situace. Jednou z nich je ocenění majetku nabytého v souvislosti s poskytnutím investiční dotace. Hodnota investiční dotace snižuje účetní hodnotu majetku, zároveň také vstupní cenu pro daňové odpisování. V souvislosti s poskytováním investičních dotací vzniká celá řada komplikací, které jsou způsobeny zejména: - Časovým nesouladem zařazení dlouhodobého majetku a vznikem nezpochybnitelného okamžiku přiznání dotace (viz zejména Interpretace Národní účetní rady I-27 Následné získání dotace na dlouhodobý majetek). - Případným vznikem povinnosti vrácení investiční dotace (viz Interpretace Národní účetní rady I-28 Následné vrácení dotace na dlouhodobý majetek). Nejedná se o nepřekonatelné problémy, uvedené interpretace poskytnou návod na řešení situace. Ocenění darovaného dlouhodobého majetku či majetku pořízeného z účelového daru Dalším kritickým případem je přijímání darů. Je nutné rozlišit dvě od sebe odlišné situace: - Nabytí dlouhodobého majetku darem, kdy nabytý majetek oceníme reprodukční pořizovací cenou, a to jak pro účely účetnictví, tak i pro účely stanovení vstupní ceny pro daňové odpisování [§ 25 odst. 1 písm. l) ZÚ a § 29 odst. 1 písm. d) ZDP]. Výsledné ocenění je shodné a po uvedení do užívání je možné zahájit účetní i daňové odpisování majetku. - Přijetí peněžního daru účelově určeného na pořízení dlouhodobého majetku, kdy přijatý dar zaúčtujeme do výnosů a dlouhodobý majetek pro účely účetnictví oceníme pořizovací cenou. Z pohledu daně z příjmů se však vstupní cena stanoví odlišným způsobem, a to jako rozdíl pořizovací ceny a hodnoty přijatého daru (§ 29 odst. 1 ZDP). Vzniklý účetní výnos z přijatého daru se pak v souladu s § 23 odst. 3 písm. c) bod 9 ZDP vyloučí ze základu daně. Likvidace stavby v souvislosti s výstavbou nové stavby V případě vzniku účelové návaznosti likvidované stavby a výstavby nové stavby opět vzniká nesoulad účetního ocenění a vstupní ceny nové stavby pro účely uplatnění daňových odpisů: - Pro účely účetnictví se účetní zůstatková cena likvidované stavby stává součástí ocenění nové stavby. Výsledné ocenění najdeme v účetnictví. - Pro účely stanovení vstupní ceny pro účely uplatňování daňových odpisů se součástí ocenění nové stavby stává daňová zůstatková cena likvidované stavby. Výsledné ocenění není obsaženo v účetnictví a je nutné ho stanovit mimoúčetně vyloučením účetní a zahrnutím daňové zůstatkové ceny likvidované stavby. Okamžik zahájení odpisování Skutečnost, že účetní a daňové odpisy jsou od sebe odlišné, je v praxi dostatečně známa. K rozdílu však nemusí docházet jen odlišně stanovenou dobou odpisování, případně, jak je uvedeno výše, odlišně stanoveným účetním a daňovým oceněním, ale i odlišným momentem započetí odpisování. Zatímco účetní odpisy je nutné uplatnit ihned po zařazení odpisovatelného majetku do užívání (§ 7 odst. 11 ZÚ), případně v souladu s vnitřní účetní směrnicí od měsíce následujícího po zařazení do užívání, daňové odpisy je možné uplatnit pouze v případě, kdy se účetní jednotka stane odpisovatelem (§ 28 odst. 1 ZDP). Pokud pomineme výjimky směřující převážně do neziskové sféry, odpisovatelem je vlastník hmotného majetku. Bez právního přechodu vlastnického práva není možné uplatnit daňové odpisy. Prověřme proto, zda jsme skutečnými vlastníky námi daňově odpisovaného majetku, či zda splňujeme podmínky výjimek (§ 28 odst. 2 až 7 ZDP). Přerušení odpisování V této souvislosti vynikne zcela odlišná role účetních odpisů (věrně zobrazit postupné opotřebovávání odpisovatelného majetku) a daňových odpisů (podle vůle poplatníka a podmínek daných zákonem o daních z příjmů snížit základ pro výpočet daně z příjmů). Z této odlišnosti vyplývají následující závěry: - Účetní odpisy není možné přerušit, důvodem je skutečnost, že během času dochází k opotřebovávání majetku a tomuto vývoji nelze nijak zabránit, účetnictví je povinno ho pouze zobrazit. Z toho plyne, že daňové odpisy stanovené podle § 24 odst. 2 písm. v) ZDP (tj. shodné s odpisy účetními) nelze přerušit a nelze je uplatnit ani mimoúčetně v odlišné výši od odpisů účetních. - Samotný zákon o daních z příjmů výslovně stanoví, které druhy daňových odpisů nelze přerušit – jedná se především o odpisy časové a o odpisy nehmotného majetku. Pokud by i přes výslovný zákaz přerušení odpisování tyto odpisy nebyly uplatněny, pak propadají. - Případné přerušení daňových odpisů se nemusí týkat všech daňových odpisů daňového subjektu, je možné vybrat pouze jednotlivé druhy majetku. - Daňový subjekt nemusí důvod přerušení odpisů správci daně nijak vysvětlovat, důvod přerušení odpisování je čistě optimalizační metodou a daňový subjekt ji může využít podle svého rozhodnutí a libovolně dlouhou dobu. Obdobný postup v účetnictví je nemyslitelný. - Daňové odpisy stanovené rovnoměrnou metodou mohou být uplatněny v nižší výši, a tím dojde k prodloužení doby odpisování. V případě uplatnění zrychlených odpisů toto není možné. Zrychlené odpisy jsou buď uplatněny v plné výši, nebo jsou přerušeny. Pohledávky po lhůtě splatnosti Vzhledem k obrovskému rozsahu problematiky pohledávek se omezíme pouze na výčet problematických situaci: - Tvorba účetních opravných položek je povinnou účetní metodou, která musí být uplatněna v případě, kdy prodlužující se dobou uplynulou od splatnosti pohledávky její reálná hodnota klesá. Účetní opravné položky tvoříme ke všem druhům pohledávek, tedy i k těm, ke kterým není možné tvořit zákonné opravné položky. - Tvorba zákonných opravných položek není povinností účetní jednotky, pokud je však účetní jednotka hodlá využít, musí být o jejich tvorbě účtováno. Zákonné opravné položky není možné tvořit mimoúčetně pouhou úpravou základu daně (§ 3 odst. 3 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZoR“). - Zvláštní pozornost je třeba věnovat ověření skutečnosti, zda pohledávka nevznikla vůči spojené osobě. Je zbytečné ověřovat vztah dlužníka a věřitele v době tvorby zákonné opravné položky, podstatný je jejich vztah v době vzniku pohledávky [§ 8 odst. 1, § 8a odst. 3 písm. b) a § 8c ZoR]. - Neméně pozornosti je třeba věnovat zkoumání toho, zda pohledávka, ke které chceme tvořit zákonné opravné položky, není kryta splatným závazkem (§ 2 odst. 8 ZoR), a pokud ano, provést včas vzájemný zápočet, nebo zákonnou opravnou položku netvořit. - Zákonné opravné položky nesmí být tvořeny, ani nesmí existovat k promlčené pohledávce. Běh promlčecí lhůty může být přerušen, délka promlčecí lhůty může být smluvně upravena. Pokud v účtárně váháme, zda je, či případně, kdy bude pohledávka promlčena, vyhledejme odbornou právní pomoc. Zrušit opravnou položku (a ideálně také odepsat pohledávku krytou zákonnou opravnou položkou) je nutné pro účely daňové optimalizace provést ještě před uplynutím promlčecí lhůty. - Odpis pohledávky z účetního pohledu musí být proveden v momentě zániku závazkového vztahu. Zdůrazněme, že pouhým uplynutím promlčecí lhůty závazkový vztah nezaniká. - Pokud pohledávka, ke které není možné tvořit zákonné opravné položky, vykazuje znaky nedobytnosti, je možné ji účetně odepsat na základě rozhodnutí vedení účetní jednotky a dále ji evidovat na podrozvahových účtech. Stejně tak je možné v účetnictví nedobytnou pohledávku ponechat, samozřejmě s vytvořenou 100% účetní opravnou položkou. Závazky po lhůtě splatnosti Chyby se vyskytují také v oblasti nakládání s tzv. polhůtními závazky. Jedná se o závazky, které jsou definovány v § 23 odst. 3 písm. a) bod 11 ZDP, tedy závazky, které ovlivnily základ daně a jsou k rozvahovému dni po splatnosti déle než 30 měsíců. - Pokud se závazek stane polhůtním, není možné jeho hodnotu zaúčtovat do výnosů a tím naplnit požadavek zákona o daních z příjmů. Správným postupem je provést pouze mimoúčetní úpravu, základ daně o hodnotu závazku zvýšit a samotný závazek v účetnictví ponechat. - V případě již zdaněných polhůtních závazků věnujme pozornost dalšímu nakládání s nimi. Může dojít k jejich zaplacení, což vyvolá možnosti mimoúčetního snížení základu daně [§ 23 odst. 3 písm. c) bod 6 ZDP], nebo může dojít k jejich zániku, což vyvolá povinnost odpisu závazku do výnosů. Tento výnos následně vyloučíme ze základu daně [§ 23 odst. 4 písm. d) ZDP]. - O odpisu závazku do výnosů povinně účtujeme pouze v případě zániku závazkového vztahu, je proto nezbytné v účetní závěrce testovat závazky na existenci jejich věřitelů a zároveň prověřit, zda nedošlo k jejich prominutí, nezaúčtovanému započtení apod. Varianta B účtování zásob Varianta B účtování zásob je považována za zcela bezproblémovou záležitost, která je postavena na principu účtování přijatých faktur z nákupu zásob přímo do nákladů bez ohledu na moment jejich skutečné spotřeby s tím, že k rozvahovému dni dojde k zaúčtování změny stavu zásob na základě provedené inventarizace. Aby bylo účtování ve variantě B skutečně v pořádku, je třeba upozornit na některé skutečnosti: - Stejně jako v případě účtování zásob variantou A, tak i ve variantě B vznikají inventarizační rozdíly, o kterých je nutné odpovídajícím způsobem účtovat a vyhodnocovat jejich daňové dopady. - Nelze podcenit výskyt nevyfakturované dodávky a zásob na cestě. O obou skutečnostech je nutné ve variantě B účtovat. Nevyfakturovaná dodávka se zachytí souvztažností MD 501/D 389, zásoby materiálu na cestě pak souvztažností MD 119/D 501. - Změnou stavu je třeba zaúčtovat stav nedokončené výroby, případně výrobků. Je nutné připomenout, že nejen v hmotné výrobě, ale například ve stavebnictví, nebo při poskytování služeb (v projekční kanceláři, poradenských kanceláří, cestovních kanceláří apod.) mohou existovat rozpracované zakázky, na které již byly vynaloženy náklady a dosud nebyly zákazníkům předány, tedy ani vyfakturovány. Hodnota těchto rozpracovaných zakázek bude zachycena na účtu 121-Nedokončená výroba souvztažně s účtem 581-Změna stavu nedokončené výroby. Kursové rozdíly účtové skupiny 38 I přesto, že účtování kursových rozdílů k rozvahovému dni obvykle bezproblémově vyřeší účetní software, rozhodnutí, kterých účtů se zůstatky v cizích měnách se přepočet týká, musí udělat účetní. Za poněkud problematické je považováno rozhodování o účtech skupiny 38: - Zůstatek na účtu Výdaje příštích období představuje cizoměnový závazek a zůstatek na účtu Příjmy příštích období cizoměnovou pohledávku, a proto je třeba jejich zůstatky k datu účetní závěrky přepočítat kursem ČNB platným k tomuto datu a zaúčtovat výsledkově kursový rozdíl (na účty 563 nebo 663). Do následujícího účetního období se převádí již nový přepočtený zůstatek těchto účtů časového rozlišení. Po uskutečnění výdaje v cizí měně nebo přijetí příjmu v cizí měně bude zaúčtován výsledkově kursový rozdíl (opět na účet 563 nebo 663). - Cizoměnové zůstatky účtu Náklady příštích období a Výnosy příštích období vyjádřené v české měně k datu vzniku účetního případu takovému přepočtu k rozvahovému dni nepodléhají. Pro účely stanovení základu daně je vhodné připomenout, že správně vypočtené kursové rozdíly [tj. správným kursem u správných účtů, kde jsou evidovány zůstatky v cizích měnách – viz § 24 odst. 6 písm. b) a § 4 odst. 12 ZÚ], jsou bez další analýzy součástí základu daně. Bonusy, skonta, reklamace Ačkoliv neexistují žádné oficiální definice obsahu pojmů bonus a skonto, což poněkud ztěžuje jejich účetní a daňové zařazení, jedná se o široce používaný nástroj. Společnou věcnou podstatou je poskytnutí následné slevy (ekonomické či obchodní pobídky) ve vazbě na již v minulosti uskutečněné zdanitelné plnění, nebo soubor těchto plnění za určitou část uplynulého období. Pojem bonus je obvykle spojován s „odměnou“ za překročení předem určeného limitního odběru zboží či služby, skonto je obvykle spojováno se splněním určitě platební podmínky. S těmito široce poskytovanými obchodními nástroji jsou spojeny i účetní a daňové problémy: - Bonusy jakožto odměny či pobídky pro odběratele, stejně tak i skonta v podobě příznivějších platebních podmínek je nutné účtovat se striktním dodržení časové a věcné souvislosti, a to obvykle s použitím dohadných účtů aktivních a pasivních, neboť u bonusů k datu uzavírání účetních knih obvykle neznáme jejich skutečnou výši. Naopak výše skonta při splnění platebních podmínek je známa ihned při úhradě či inkasu platby. - Z pohledu daně z příjmů se řídíme Pokynem GFŘ D-22, k „§ 23 odst. 2“ bod 4, kde je řešen rozhodný den pro uplatnění částek ovlivňujících základ daně. Pod písmenem c) je uvedeno, že rozhodným dnem pro daňové posouzení slevy či bonusu je datum vzniku právního nároku na slevu či bonus. Pokud není známa jejich přesná částka, akceptuje se pro účely daně z příjmů dohadná položka, kterou podle zásady časové a věcné souvislosti vytvoří správně vedené účetnictví. - Situaci je třeba posoudit i z pohledu daně z přidané hodnoty. Problematika opravy základu daně a výše daně, tedy oblast opravných daňových dokladů, je v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), upravena na několika místech. Z hlediska dodavatele (výstavce těchto dokladů) se budeme pohybovat v § 42 ZDPH a z hlediska odběratele (příjemce dokladů) pak v § 74 ZDPH. Náležitosti opravných daňových dokladů najdeme v § 45 ZDPH. V oblasti DPH neplatí zásada časového rozlišení, do daňového přiznání k DPH se snížení základu daně na výstupu u výstavce dokladu promítne v momentě, kdy má potvrzeno doručení daňového dokladu odběrateli. Opravnými daňovými doklady na DPH řešíme i následky uznaných reklamací. Zatímco z pohledu DPH je postup stejný, z pohledu účetnictví a daně z příjmů nedochází k žádnému přiřazování nákladu (či sníženého výnosu) z uznané reklamace do období, kdy bylo zboží či služba dodáno, ani do období, kdy zákazník reklamaci uplatnil. Výsledkové následky reklamací se účtují do období, kdy byla reklamace dodavatelem uznána, tedy do období, kdy zákazníkovi vznikl právní nárok na slevu či vrácení celé ceny původního plnění. Bezúplatné příjmy Bezúplatné příjmy jsou pravou studnicí nejasností, pochybností a omylů. Pokud problematiku bezúplatných příjmů zúžíme jen na „komerční“ organizace, tedy jiné než veřejně prospěšné poplatníky, můžeme vytvořit následující přehled: - Pro jistotu zopakujme, že pojmem bezúplatné příjmy rozumíme příjmy vzniklé v zásadě dědictvím, darem a příjmy z majetkového prospěchu. Majetkový prospěch vzniká např. vydlužiteli při bezúročné zápůjčce, vypůjčiteli při výpůjčce a výprosníkovi při výprose (posledně jmenovaný druh se v praxi podnikatelských subjektů vyskytuje sporadicky). - O příjmu z majetkového prospěchu vydlužitele při bezúročné zápůjčce, vypůjčitele při výpůjčce a výprosníka při výprose se neúčtuje. Pro účely základu daně z příjmů testujeme výši tohoto majetkového prospěchu a aplikujeme ustanovení § 19b odst. 1 písm. d) ZDP. Pokud hodnota majetkového prospěchu (oceněno podle zásady obvyklých cen) od jedné osoby poskytovatele za rok převýší částku 100 000 Kč, celá hodnota majetkového prospěchu zvýší základ daně [§ 23 odst. 3 písm. a) bod 14 ZDP]. V dalším kroku zvážíme způsob využití takto získaného majetkového prospěchu, a pokud slouží k dosažení, zajištění a udržení příjmů, uplatníme souběžně možnost snížení základu daně [§ 23 odst. 3 písm. c) bod 8 ZDP]. - Přijetí peněžního či nepeněžního daru je účetně zachyceno do výnosů, které jsou součástí základu daně. Výjimkou, kdy by se takový dar nezdaňoval, je situace, kdy by byl účelově určen na pořízení hmotného majetku nebo jeho technického zhodnocení [§ 23 odst. 3 písm. a) bod 16 ZDP], též v části „Dopady na daň z příjmů“ tohoto článku. - Pro jistotu zopakujme, že na základě stanoviska Koordinačního výboru (KOOV č. 452/22.04.15 z 17. 2. 2016) poskytnutím bezúročné zápůjčky členem obchodní korporace do této obchodní korporace příjemci nevzniká bezúplatný příjem (nejedná se o bezúplatnost). O tomto majetkovém prospěchu se tedy nejen neúčtuje, ale ani není předmětem žádného testování, ani zdanění u dlužníka. Problémy související s účtováním DPH Pokud sestavujeme účetní závěrku, máme pocit, že se to daně z přidané hodnoty netýká. Nicméně daňové přiznání k DPH za poslední zdaňovací období kalendářního roku (tj. za prosinec nebo za 4. čtvrtletí) vykazuje také své „uzávěrkové“ operace, které se v jiných zdaňovacích obdobích neřeší. Tyto méně obvyklé kroky je pak třeba zahrnout do účetnictví a také posoudit z hlediska daně z příjmů. A tak se částky daně z přidané hodnoty právě na konci roku vyskytují nejen na obvyklém rozvahovém účtu 343, ale i mimo něj. Uveďme si příklady, kdy se to děje a jaké jsou následné vazby do daně z příjmů: - Některé inventarizační rozdíly, jmenovitě nedoložená manka na krátkodobém majetku, podléhají povinnosti vyrovnání odpočtu (§ 77 ZDPH). Tyto částky se následně zaúčtují souvztažností MD 549/D 343 a takto vzniklý náklad na účtu 549 je daňově neúčinný (viz závěr KOOV č. 510/24.01.18 – Daňová uznatelnost DPH z nedoložených mank). - Naopak, pokud by k vyrovnání odpočtu došlo z jiného důvodu, než je vznik nedoloženého manka, (například změna způsobu užití zásob ve vztahu k původně uplatněnému nároku na odpočet daně na vstupu), v účetnictví by se tato skutečnost projevila jako daňově účinný náklad. - Obdobou režimu vyrovnání odpočtu je režim úpravy odpočtu, který se týká dlouhodobého majetku (§ 78 až 78d ZDPH). Částky, které prostřednictvím režimu úpravy odpočtu zvyšují daňovou povinnost, účtujeme do daňově účinných nákladů, naopak částky, které by bylo možné následně uplatnit, se účtují do zdanitelných výnosů. - Výjimkou z daňově účinných následků úpravy odpočtu jsou situace uvedené v § 78e ZDP (zničení, nedoložená ztráta či odcizení), které jsou považovány za daňově neuznatelný náklad. Jedná se o obdobu následků vyrovnání odpočtu z nedoložených mank na krátkodobém majetku. - Právě v posledním zdaňovacím období kalendářního roku dochází k výpočtu vypořádacího koeficientu a ke vzniku povinnosti zúčtování celoročního krácení nároku na odpočet na základě tohoto vypořádacího koeficientu (§ 76 ZDPH). Výsledek tohoto zúčtování (řádek 53 daňového přiznání k DPH) je účetnictvím zachycen výsledkově, tj. do nákladů či výnosů, a je součástí základu daně. - Obdobně dochází také ke korekci odhadnutého poměrného koeficientu podle skutečného podílu využití konkrétního dlouhodobého majetku pro účely nesouvisející s ekonomickou činností. Tato korekce (§ 75 odst. 5 ZDPH) je účtována také výsledkově a je součástí základu daně. Kromě uvedených jednorázových výjimečných „závěrkových“ úkonů na dani z přidané hodnoty, se můžeme celoročně setkat s dalšími případy, kdy se částky DPH objevují mimo účet 343: - Pokud z různých důvodů nevznikne nárok na uplatnění daně na vstupu, nebo této možnosti plátce nevyužije, pak se částka DPH stává součástí kmenového plnění (tj. stává se součástí ocenění daného vstupu) a stejným způsobem je posouzena z hlediska daně z příjmů (tj. jako daňově účinný či daňově neúčinný náklad nebo jako součást vstupní ceny majetku). - Obdobná situace nastává při neuplatnění nároku na odpočet při krácení poměrným koeficientem. Často se tento případ týká nároku na odpočet při pořízení dlouhodobého majetku; pak se neuplatněná část nároku na odpočet stává součástí vstupní ceny majetku, ze které budou následně uplatněny daňové odpisy. Pokud se poměrný koeficient týká jiných druhů vstupů (zásob, služeb), neuplatněná část DPH se stává součástí ocenění těchto vstupů. - V případě vystavení insolvenčního opravného daňového dokladu (§ 44 ZDPH) je částka nárokované DPH účtována nikoliv jako snížení hodnoty pohledávky přihlášené do konkursu, ale jako výnos, který se následně stává součástí základu daně. Z téhož důvodu nedochází ani ke snížení vytvořené zákonné opravné položky podle § 8 ZoR. - Následky změny režimu (§ 79 ZDPH) jsou také účtovány výsledkově a jsou součástí základu daně, pokud se plátce dobrovolně nerozhodne, že se stanou součástí ocenění dlouhodobého majetku v případě, že se ho změna režimu týká. - Poněkud problematičtější mohou být doměrky správce daně na dani z přidané hodnoty. Jsou účtovány do nákladů, jejich daňová účinnost se pak musí posoudit individuálně ve vztahu k důvodu, ze kterého byly doměřeny. Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.