Výpůjčka je právním institutem, který představuje jeden ze způsobů bezplatného přenechání věci k užití jinému upravených od 1. 1. 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Od uvedeného data je právní úprava výpůjčky obsažena v § 2193 až 2200 občanského zákoníku (do 31. 12. 2013 byla smlouva o výpůjčce upravena v § 659 až 662 zákona č. 40/1964 Sb. , tj. dřívějšího občanského zákoníku).
Výpůjčka z právního, účetního a daňového pohledu
Ing.
Jiří
Vychopeň
K výpůjčce dochází na základě uzavření smlouvy o výpůjčce, kterou
půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.
Hlavními znaky výpůjčky jsou tedy bezplatnost a dočasnost. Uzavřením smlouvy o výpůjčce nabývá vypůjčitel právo užívat po sjednanou dobu věc půjčitele ujednaným způsobem. Pokud není způsob užívání ve smlouvě ujednán, má vypůjčitel právo užívat věc půjčitele způsobem přiměřeným povaze věci. Bez svolení půjčitele nesmí vypůjčitel dát věc k užívání jiné osobě.
Od výpůjčky je třeba odlišit výprosu, která podle § 2189 občanského zákoníku vzniká, pokud půjčitel přenechá někomu (tj. výprosníkovi) bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat. Na rozdíl od výpůjčky tedy v případě výprosy není ujednána doba bezplatného užívání věci, přičemž platí, že půjčitel může po výprosníkovi požadovat vrácení věci kdykoliv podle libosti, zatímco výprosník nemůže půjčiteli bez jeho souhlasu vrátit věc v době, kdy by mu tím způsobil obtíže.
V praxi se výpůjčka někdy nesprávně označuje jako „bezplatný nájem“. Při nájmu se však jedná o přenechání věci k dočasnému užívání nájemci za úplatu, neboť podle § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouva vždy obsahuje závazek nájemce platit pronajímateli nájemné.
Podobně jako u nájmu může být předmětem výpůjčky pouze věc nezuživatelná, která je individuálně určená (např. nemovitá věc, motorové vozidlo, stroj, nářadí apod.), přičemž vypůjčitel tu samou věc po uplynutí doby vypůjčení vrátí, tj. nemůže ji spotřebovat, zpracovat ani zcizit. Tím se výpůjčka zásadně odlišuje od zápůjčky, při které podle § 2390 občanského zákoníku přenechává zadlužitel vydlužiteli zastupitelnou věc