Poplatníci daně z příjmů fyzických osob s příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti podle § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), kteří nevedou účetnictví a neuplatňují výdaje v procentní výši z dosažených příjmů, jsou podle ustanovení § 7 odst. 13 ZDP povinni pro účely stanovení základu daně vést daňovou evidenci podle § 7b ZDP .
Daňová evidence u poplatníků daně z příjmů fyzických osob
Ing.
Jiří
Vychopeň
Jestliže fyzická osoba s příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti dosud vedla účetnictví, může jej za stanovených podmínek ukončit a přejít na daňovou evidenci dle § 7b ZDP. Podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona o účetnictví (dále jen „ZÚ“) však mohou účetní jednotky, které jsou fyzickými osobami, ukončit vedení účetnictví nejdříve po uplynutí pěti po sobě jdoucích účetních období, ve kterých vedly účetnictví (výjimkou je pouze ukončení činnosti). Pro účely daně z příjmů je postup poplatníka při přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci speciálně upraven v příloze č. 2 ZDP.
Příklad 1
Podnikatel, který je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob, vede od 1. 1. 2016 podvojné účetnictví. Nyní uvažuje o tom, že by z vedení účetnictví přešel na daňovou evidenci podle § 7b ZDP. S ohledem na ustanovení § 4 odst. 7 ZÚ ale musí do konce roku 2020 ještě pokračovat ve vedení účetnictví. To znamená, že na daňovou evidenci může přejít nejdříve od 1. 1. 2021. Pokud se tak rozhodne, bude povinen v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2021 provést příslušné úpravy dílčího základu daně podle § 7 ZDP podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu.
Podle § 7b odst. 1 ZDP je účelem daňové evidence zajištění zjištění základu daně, přičemž podle uvedeného ustanovení daňová evidence obsahuje
a)
údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,
b)
údaje o majetku a závazcích.
Zákonem je stanoven pouze účel a obsah daňové evidence. Způsob ani formu vedení daňové evidence zákon nestanoví a nic bližšího k tomu není uvedeno ani v pokynu Generálního finančního ředitelství D-22 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení ZDP. Záleží tedy jen na poplatníkovi, jaký způsob a konkrétní formu daňové evidence si sám zvolí.
Daňová evidence podle § 7b ZDP nemá nic společného s účetními předpisy, které se poplatníků vedoucích daňovou evidenci netýkají, pokud tak zákon výslovně nestanoví (na účetní předpisy je v § 7b ZDP výslovně odkazováno jen v obsahovém vymezení složek majetku v daňové evidenci).
Daňová evidence je oproti vedení účetnictví administrativně jednodušší a v mnoha případech vede i k výhodnějšímu zdaňování příjmů ze samostatné činnosti. Důvodem je zejména skutečnost, že u poplatníka vedoucího daňovou evidenci se do základu daně nezahrnují dosud neuhrazené pohledávky, zatímco základ daně se snižuje i o výdaje vynaložené na pořízení dosud nespotřebovaných zásob.
Daňovou evidenci podle § 7b ZDP je třeba vést tak, aby na jejím základě bylo možno zjistit a prokázat správnou výši dílčího základu daně podle § 7 ZDP. Součástí daňové evidence by proto měly být i příslušné doklady (zejména vystavené a přijaté faktury, doklady o hotovostních a bezhotovostních platbách) a také např. uzavřené smlouvy a dohody. Nedostatečná daňová evidence může poplatníkovi zkomplikovat prokazování správnosti jím tvrzeného dílčího základu daně a dalších skutečností, které je poplatník povinen uvádět v přiznání k dani z příjmů fyzických osob v souvislosti s výkonem samostatných činností, a v krajním případě může vést i ke stanovení daně správcem daně podle pomůcek (viz § 98 daňového řádu).
Daňová evidence pro účely daně z příjmů fyzických osob nemá nic společného s evidencí pro účely DPH, ve které jsou podle § 100 zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDP