Souběh funkce podle obchodního zákoníku? Větší riziko než dřív

Od 1. 1. 2012 bylo do zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), začleněno ustanovení§ 66d „Pověření obchodním vedením“.⁴ Podle odst. 1 tohoto ustanovení může statutární orgán společnosti pověřit obchodním vedením společnosti zcela nebo zčásti jinou osobu. Tyto činnosti mohou být též vykonávány v pracovněprávním vztahu zaměstnancem společnosti, přičemž tento zaměstnanec může být současně statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem. Toto ustanovení tak výslovně připouští tzv. souběh funkce, tj. stav, kdy jednatel/člen představenstva má se společností zároveň pracovněprávní vztah⁵, jehož předmětem je okruh úkolů, které se (zcela či zčásti) kryjí s obchodním vedením.

jednatelů/členů představenstva lze rozdělit do tří okruhů:

Obchodní zákoník (ani jiný předpis) definici obchodního vedení neobsahuje; tento úkol tedy převzala literatura a . Nejvyšší soud ČR např. v jednom ze svých rozhodnutí vymezil obchodní vedení jako ⁶ V literatuře se objevuje např. následující vymezení: ⁷ Obecně lze říci, že obchodní vedení je jednáním „dovnitř“ společnosti, zatímco jednání jménem společnosti je adresováno třetím osobám. Je ovšem třeba podotknout, že se jedná o dělení do značné míry umělé, neboť jednání vůči třetím osobám zpravidla navazuje na rozhodnutí přijatá v rámci obchodního vedení.

Obchodní zákoník přitom nově připouští, aby v pracovněprávním vztahu bylo vykonáváno obchodní vedení. Zbylé tak logicky - stejně jako dosud - musí být vykonávány v obchodněprávním vztahu. Pokud tedy bude využito nového ustanovení § 66d obchodního zákoníku a jednatel/člen představenstva bude pověřen k výkonu obchodního vedení v pracovněprávním vztahu, dojde k rozštěpení jeho vztahu ke společnosti. Zatímco jeho práva a povinnosti při činění právních úkonů a ostatních úkolů (viz výše) se budou řídit obchodním zákoníkem, při výkonu obchodního vedení bude podléhat zákoníku práce. Níže se pokusíme nastínit právní režim jednatele či člena představenstva, který zároveň uzavřel pracovní smlouvu „na obchodní vedení“.

Ustanovení § 66d obchodního zákoníku přímo odkazuje⁸ na úpravu zákoníku práce. Tento předpis ovšem upravuje právní vztahy vznikající při výkonu [§ 1 písm. a) zákoníku práce], tj. práce vykonávané ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, osobně, jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů (§ 2 odst. 1 zákoníku práce). Zejména ve společnostech s jediným jednatelem/členem představenstva⁹, kdy bude tatáž osoba vystupovat v pozici zaměstnavatele a zaměstnance, budeme obtížně dovozovat zákoníkem práce předpokádaný vztah závislosti. Obchodní zákoník navíc stanoví, že nikdo není oprávněn dávat představenstvu (jednateli) pokyny týkající se obchodního vedení společnosti (§ 193 odst. 4 obchodního zákoníku, pro společnost s ručením omezeným ve spojení s § 135 odst. 2). Je tedy zřejmé, že zákoník práce se již svým charakterem pro úpravu vztahu jednatele/člena představenstva ke společnosti nehodí. Toho si byl zákonodárce zřejmě vědom a vybrané problematické aspekty (standard péče, odpovědnost a odměňování) výslovně podřídil obchodnímu zákoníku. Tím je také zajištěno, že v těchto oblastech nebude docházet k rozporu s charakterem vztahu, který má jednatel/člen představenstva při výkonu svých zbývajících kompetencí. Nevyřešená však zůstává řada dalších práv, která zaměstnancům poskytuje zákoník práce. Níže se budeme podrobněji zabývat vybranými aspekty pracovněprávního vztahu jednatele/člena představenstva ke společnosti.

Obchodní zákoník ukládá jednateli/členovi představenstva, aby svou činnost vykonával s péčí řádného hospodáře (§ 193 odst. 5 obchodního zákoníku, pro společnost s ručením omezeným ve spojení s § 135 odst. 2). Tento pojem není v obchodním zákoníku definován, lze však souhlasit s vymezením, že se jedná o ¹⁰ Žádný obdobný standard péče zákoník práce nestanovuje s výjimkou velmi obecného ustanovení § 301, které zaměstnancům mimo jiné ukládá, aby pracovali řádně dle svých sil, znalostí a schopností, kvalitně a včas plnili pracovní úkoly, dodržovali právní předpisy vztahující se k vykonávané práci atp. Zákonodárce proto v odst. 2 ustanovení § 66d obchodního zákoníku stanoví, že i při pověření obchodním vedením (a jeho výkonu v pracovněprávním vztahu) je jednatel/člen představenstva odpovědný podle obchodního zákoníku za porušení povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře, tj. i při výkonu obchodního vedení v pracovněprávním vztahu je jednatel/člen představenstva povinnen postupovat s péčí řádného hospodáře.

Obavy soudů z výkonu činnosti statutárního orgánu v pracovněprávním vztahu pramenily především z omezené odpovědnosti za škodu v pracovněprávních vztazích. Podle zákoníku práce zaměstnanec odpovídá za škodu, kterou zaměstnavateli způsobil porušením povinností (§ 250 odst. 1 zákoníku práce); rozsah náhrady škody je navíc omezen čtyřapůlnásobkem průměrného měsíčního výdělku (§ 257 odst. 2 zákoníku práce; výjimkou je úmyslné způsobení škody). Obchodní zákoník naproti tomu zakotvuje odpovědnost objektivní, tj. povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo porušením své povinnosti způsobil škodu, a to ; nahrazuje se škoda ¹¹ (§ 373 ve spojení s § 757 obchodního zákoníku). Zákonodárce si byl tohoto rozdílu vědom, a proto v odst. 2 ustanovení § 66d obchodního zákoníku stanoví, že i při pověření obchodním vedením je jednatel/člen představenstva odpovědný za porušení povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře. Úmyslem zákonodárce tak bylo zřejmě postavit najisto, že i při pověřením obchodním vedením je jednatel/člen představenstva odpovědný za škodu způsobenou porušením jeho povinnosti, aniž by bylo třeba jeho zavinění; výše náhrady škody přitom není omezena.

Další zásadní odlišností pracovněprávního a obchodněprávního režimu je odměňování oprávněných osob. Zatímco podle zákoníku práce není nutné, aby se mzdou (odměnou z dohody) či jiným plněním souhlasila valná hromada (jediný společník, dozorčí rada), obchodní zákoník takový souhlas požaduje (§ 66 odst. 3 obchodního zákoníku)¹²; smyslem úpravy je ochrana společnosti před nepřiměřenými odměnami poskytovanými bez souhlasu společníků. Nové ustanovení § 66d odst. 3 obchodního zákoníku proto stanoví, že i při výkonu obchodního vedení v pracovněprávním vztahu je ke stanovení odměny oprávněna valná hromada (jediný společník či dozorčí rada).

Zatímco jednatele či člena představenstva může valná hromada (dozorčí rada, jediný společník) kdykoliv a bez jakéhokoliv důvodu odvolat, rozvázání pracovního poměru je značně komplikované (viz omezená možnost výpovědi ze strany zaměstnavatele, § 52 zákoníku práce). I když bude mít jednatel/člen představenstva jako vedoucí zaměstnanec ve smlouvě sjednánou možnost odvolání, končí jeho odvoláním sice výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance, na trvání pracovního poměru to ovšem dopad nemá (§ 73a zákoníku práce).

Navíc, jak bylo naznačeno výše, je třeba vzít v úvahu, že v pracovněprávním vztahu je vykonáváno pouze obchodní vedení. Zbývající (jednání jménem společnosti a směřující dovnitř společnosti, viz výše) jsou vykonávány v obchodněprávním vztahu. Ukončení pracovněprávního vztahu jednatele/člena představenstva „na obchodní vedení“ (ať již výpovědí či odvoláním) tak nemůže automaticky znamenat zánik funkce. Vždy by tedy bylo třeba ke stejnému okamžiku danou osobou odvolat i podle obchodního zákoníku. Snadno si tak lze představit situaci, kdy k ukončení obchodněprávního a pracovněprávního vztahu dojde v rozdílné okamžiky, a navazující problémy s tím spojené.

Nedořešený je také výkon dalších práv, jež zaměstnanci poskytuje zákoník práce. Příkladem může být dovolená. Jednatel/člen představenstva vykonávající obchodní vedení v pracovním poměru bude mít nárok na dovolenou, ovšem jen při výkonu obchodního vedení (nikoliv při plnění dalších kompetencí). Že takový postup je obtížně zrealizovatelný, je nasnadě.

Jedním z důvodů, proč docházelo k souběhu funkcí před 1. 1. 2012, byly rozdíly (i) v odlišném posuzování daňové uznatelnosti mzdových nákladů a nákladů na odměnu jednatele na straně jedné a nákladů na odměny členů statutárních a dalších orgánů (členů představenstva, dozorčí rady) na straně druhé a dále (ii) v odlišném posuzování těchto odměn z hlediska pojistného na sociální zabezpečení (pojistné na sociální zabezpečení zahrnuje pojistné na důchodové pojištění, pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti), dále též jen „sociální pojištění“.

Stav k 31. 12. 2011 byl takový, že náklady na odměny členů statutárních a dalších orgánů právnických osob (např. učlenů představenstva či dozorčí rady) nebyly pro společnost daňově uznatelným nákladem [§ 25 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů, ve znění platném k 31. 12. 2011], na rozdíl od mzdových nákladů a nákladů na odměny jednatelů, které byly za daňově uznatelný náklad vždy považovány. K tomuto rozdílnému daňovému posuzování nebyl žádný ekonomický důvod. Ministerstvo financí však tento rozdílný postup odůvodňovalo rozdílným režimem z hlediska sociálního pojištění.

Do 31. 12. 2011 měla z hlediska sociálního pojištění odlišný režim odměna zaměstnance v pracovním poměru, odměna jednatele i odměna člena statutárního či jiného orgánu společnosti (např. člena představenstva či dozorčí rady). Odměna zaměstnance podléhala kromě daně z příjmů odvodu jak zdravotního, tak i sociálního pojištění v plném rozsahu (tj. z odměny zaměstnance bylo odváděno pojistné na důchodové pojištění, pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti). Odměna jednatele měla podobný režim jako odměna zaměstnance s tím, že nepodléhala nemocenskému pojištění (tj. části sociálního pojištění). Jiný režim měly odměny členů statutárních a dalších orgánů (členů představenstva, dozorčí rady), které vůbec nepodléhaly odvodu sociálního pojištění (z těchto odměn se odváděla pouze daň z příjmů a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění).

Výše uvedené rozdíly vedly společnosti k tomu, aby z daňového hlediska optimalizovaly náklady vynakládané na odměny jednatelů/členů představenstva, dozorčí rady. Společnosti měly často zájem tyto odměny vyplácet pouze na základě smlouvy o výkonu funkce (jednatele, člena představenstva či dozorčí rady), a to i v případech členů představenstva a dozorčí rady, u nichž náklady na jejich odměnu nebyly daňově uznatelným nákladem; úspora na sociálním pojištění často totiž převýšila negativní dopad těchto odměn jako daňově neuznatelného nákladu. Jednatelé a členové představenstva naopak měli zájem na zachování souběhu, a to kromě výše uvedených právních aspektů také z důvodu, aby byli účastni sociálního pojištění (zejména důchodového a nemocenského). Na základě těchto rozdílných zájmů často docházelo ke zmiňovanému souběhu, kdy jednatel/člen představenstva měl se společností uzavřenu jednak smlouvu o výkonu funkce a současně např. pracovní smlouvu (či tzv. managerskou smlouvu) na funkci ředitele společnosti.

Novela zákona o nemocenském pojištění č. 470/2011 Sb., která mimo jiné novelizovala i zákon o daních z příjmů s účinností od 1. 1. 2012 odstranila výše uvedený rozdílný přístup z hlediska daně z příjmů a sociálního pojištění. Nově tedy odměna na základě pracovní smlouvy, odměna jednatele i odměna členů statutárních a jiných orgánů společnosti je pro společnost daňově uznatelným nákladem a odvádí se z ní daň z příjmů, zdravotní i sociální pojištění (pojistné na důchodové pojištění, pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti). S účinností od 1. 1. 2012 již tedy z hlediska sociálního pojištění a daně z příjmů není žádný důvod pro zachování souběhu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že pracovněprávní režim se na vztah jednatele či člena představenstva ke společnosti z mnoha důvodů nehodí. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že v rámci pracovněprávního vztahu lze vykonávat pouze obchodní vedení, nikoliv veškeré jednatele/člena představenstva. Uzavřením pracovní smlouvy tak nutně dojde k umělému rozštěpení vztahu jednatele/člena představenstva ke společnosti - část kompetencí bude vykonávána v pracovněprávním vztahu, část potom v obchodněprávním vztahu. Takové řešení přináší řadu komplikací. Zákonodárce sice výslovně podřídil odpovědnost za škodu, standard péče a odměňování obchodnímu zákoníku. Ve zbytku by se však měla použít úprava zákoníku práce. Přestože je nesporné, že hlavním cílem zákonodárce bylo „legalizovat“ stávající praxi, kdy je jednatel či člen představenstva zároveň ředitelem společnosti, nová úprava vyvolává podle našeho názoru příliš mnoho otázek a využití § 66d obchodního zákoníku tak nelze doporučit.

Na základě právního stavu platného k 31. 12. 2011 daňové předpisy a předpisy upravující sociální pojištění přispívaly k tomu, že ve společnostech docházelo k tomuto z hlediska právního nevítanému souběhu. S ohledem na změny zákona o daních z příjmů a zákona o nemocenském pojištění účinné od 1. 1. 2012 však již není k tomuto postupu důvod.