Problémy při účetnictví vedeném dodavatelsky

Menší účetní jednotky si často nechávají zpracovat účetnictví externě, tj. někým jiným než vlastním zaměstnancem. Účetnictvím při tom je třeba rozumět podvojné účetnictví, jehož vedení se řídí ZU. Účetnictvím není proto daňová evidence, ale na druhé straně je jím třeba i „skladová evidence“.

Rozhodování, zda vést účetnictví externě nebo vlastními pracovníky, je ovlivněno různými okolnostmi, ale obvykle vede k dodavatelskému zpracování to, že rozsah potřebných prací není tak velký, aby zaměstnal alespoň jednu osobu, nebo to, že se odpovědným pracovníkům zdá výhodnější dodavatelské zpracování, protože dodavatele lze v případě potřeby relativně snadno vyměnit na rozdíl od zaměstnance. Některé účetní jednotky dávají přednost takovým dodavatelům účetních prací, kteří jsou zároveň daňovými poradci, a proto jim mohou odborně sestavit daňové přiznání a za jeho sestavení přebírají plnou odpovědnost, na kterou jsou povinně ze zákona pojištěni. Protože sestavují daňové přiznání na základě účetnictví, za jehož správné zpracování odpovídají účetní jednotce (pokud nevyplývá ze smlouvy něco jiného), je tím vedení společnosti zbaveno části svých starostí, i když ne odpovědnosti.

Je třeba zmínit alespoň tři právní normy:

Smlouvy na zpracování účetnictví by bylo správné nejspíše uzavírat dle § 724 až 732 ObčZ upravující příkazní smlouvu nebo případně jako „nepojmenovanou smlouvu“, tj. smlouvu, jejíž podmínky nejsou v ObčZ, případně v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“), přímo konkrétně upraveny.

Přímo se externího zpracování účetnictví týká pouze § 5 ZU, a to ve dvou odstavcích. V těch je uvedeno, že účetní jednotky mohou pověřit zpracováním účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu, ale že se tím nezbavují odpovědnosti za jeho vedení.

V tomto zákonu je upraven zákaz „švarcsystému“, a to tak, že je v něm definována nelegální práce. Tou je výkon závislé činnosti mimo pracovněprávní vztah. Toto se pochopitelně může týkat pouze smluv, při nichž je dodavatelem fyzická osoba.

Výše uvedená ustanovení ObčZ platná pro příkazní smlouvu jsou samozřejmě jen obecná, přesto je vhodné pro účastníky tohoto typu smlouvy, aby se s nimi seznámili. Zde uvedu pouze to ustanovení, dle kterého vzniká příkazníkovi, tj. v našem případě dodavateli účetnictví, právo na odměnu pouze tehdy, pokud byla dohodnuta anebo v obvyklé výši, pokud dohodnuta nebyla.

Smlouva by měla být sestavena tak, aby v ní byly jednoznačně stanoveny povinnosti objednatele (příkazce) a dodavatele (příkazníka). Objednatel bude jistě požadovat, aby mu byly dodávány výsledky zpracování v určitém termínu, a to především průběžné výsledky během účetního období, a aby dostal v určitém termínu zpracovanou účetní uzávěrku a případně i daňové přiznání, a proto, kromě obvyklých ustanovení, která jsou obsahem každé smlouvy, by měly být v této smlouvě uvedeny i termíny předání příslušných podkladů dodavateli účetnictví a naopak termíny pro předání výsledků zpracování objednateli.

Vzájemné předávání dokumentů v sobě nese možný zárodek problémů, například tehdy, když se zjistí absence nějakého dokladu. Pak nastane takové to – já ne, to ty, to ty... Řešení není jednoduché, protože přináší obtížnou administrativu. Nejjednodušší se zdá systém, při kterém jsou všechny předávané listiny očíslovány ještě před předáním zpracovateli účetnictví a pak stačí písemně předat a převzít listiny určitého druhu od čísla x po číslo y.

Další potřebná ustanovení smlouvy o zpracování účetnictví budou uvedena v dalším textu.

Na první pohled se zdá, že ustanovení ZU není problém dodržet. Bohužel tomu tak není, protože kromě již zmíněného § 5 ZU je třeba vzít v úvahu a dodržet i další ustanovení tohoto zákona, ze kterých jejich vazba na dodavatelské zpracování není přímo zřejmá.

Je jednoznačně stanoveno, že odpovědnost za účetnictví a daňové přiznání nese účetní jednotka. Proto, v souladu s ustanovením § 33a ZU, jak bude uvedeno v dalším textu, je třeba ve vnitřním předpise stanovit osoby, které v účetní jednotce tuto odpovědnost ponesou. Naproti tomu je třeba od zpracovatele účetnictví požadovat, aby byl příslušným způsobem na svou odpovědnost za provedené práce a případné škody, které by mohl objednateli účetních prací způsobit, pojištěn. Pokud je dodavatelsky zpracováváno daňové přiznání a zpracovatelem je daňový poradce, tak ten musí být pojištěn na odpovědnost za sestavení daňového přiznání ze zákona (kontrola ovšem neškodí), ale ani daňový poradce nemusí být povinně pojištěn na odpovědnost vůči třetím osobám z titulu jeho chyb při dodávání smluvených služeb, a proto je lépe od něj odpovídající (tím se rozumí i odpovídající výše náhrady, případně způsobené škody) pojištění požadovat stejně tak, jako od těch dodavatelů účetnictví, kteří nejsou daňovými poradci.

Z uvedeného též vyplývá, že ve smlouvě by mělo být jasně specifikováno, za co dodavatel účetnictví odpovídá a na druhé straně, co musí objednatel dodavateli prací zajistit, aby tuto odpovědnost mohl nést. Konkretizace těchto povinností bude širší, pokud dodavatel bude odpovídat i za daňové přiznání či nikoliv. V dalším textu již nebudeme brát na souvislosti s daňovým přiznáním zřetel.

Nejednoduší a při tom nejlepší by bylo, kdyby smlouva stanovila, že dodavatel odpovídá za to, že vede účetnictví v souladu s ustanoveními ZU a jeho prováděcích předpisů. Z této jednoduché formulace vyplývá, že je účetnictví vedeno tak, jak uvedený zákon stanoví v § 8, což mimo jiné znamená, že všechny účetní případy musí být zaúčtovány v souladu s platnou metodikou a do správného účetního období.

Naproti tomu, aby dodavatel tyto povinnosti mohl splnit, je třeba, aby měl v případě, že z předaných a převzatých dokumentů nemůže odvodit správné zaúčtování, právo na správné informace. Obzvláště je na to třeba dbát tam, kde posouzení charakteru účetního případu vyžaduje technickou či jinou odbornost, kterou od dodavatele účetnictví nelze požadovat. V tom případě by měl mít právo na písemné podání pokynů či informací potřebných k zaúčtování podepsaných osobou, která je k tomu určena vnitřním předpisem účetní jednotky či ve smlouvě nebo její příloze. Mělo by být proto smluvně stanoveno, že dodavatel účetnictví neodpovídá za správné zaúčtování, pokud od příslušných odpovědných osob dostal nesprávné informace, resp. pokud nedostal dostatečné informace, i když o jejich podání požádal. Vnitřní předpis, který musí mít dodavatel k dispozici včetně podpisového vzoru, by měl stanovit, které osoby to jsou.

Takovými dokumenty, u kterých budou často vyžadovány dodatečné informace či pokyny potřebné pro správné zaúčtování, budou například ty, dle kterých bude třeba učinit rozhodnutí, zda jde o technické zhodnocení, opravu nebo případně o pořízení nového dlouhodobého majetku. Protože dodavatel účetních prací technicky nemůže posoudit, o jaký druh účetního případu jde, bylo by v takovýchto situacích nejlépe, kdyby odpovědná osoba objednatele měla za povinnost druh účetního případu určit, na příslušný doklad tuto informaci poznamenat a podepsat.

V tomto paragrafu je, mimo jiné, požadováno, aby účetní doklady obsahovaly podpisové záznamy osoby odpovědné za účetní případ a osoby odpovědné za jeho zaúčtování. Je důležité vědět, že tyto podpisové záznamy mohou být společné pro více účetních dokladů.

Pro nalezení vhodného řešení problému podpisování účetních dokladů a jejich zápisů do účetních knih je třeba nejdříve uvést přehled toho, co k tomu stanoví zákon. Podpisovým záznamem, dle § 33a ZU, je vlastnoruční podpis nebo uznávaný elektronický podpis podle zvláštního právního předpisu (§ 11 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění od 1. 7. 2012 – dále jen „zákon o elektronickém podpisu“) anebo obdobný průkazný účetní záznam v technické formě. Při tom má účetní jednotka stanovit vnitřním předpisem oprávnění, povinnosti a odpovědnost osob vztahující se v této účetní jednotce k připojování podpisového záznamu (§ 33a odst. 10 ZU). Z toho je odvozováno, že tento podpisový záznam, a to ani ve formě vlastnoručního podpisu, ani v technické formě, nemůže učinit nikdo jiný, než některý ze zaměstnanců účetní jednotky, a to ten, který je stanoven jako odpovědný buď za účetní případ, nebo za jeho zaúčtování, v příslušném vnitřním předpise. Samozřejmě, že touto osobou může být v případě účetnictví fyzické osoby ta fyzická osoba, pro kterou je účetnictví vedeno, i když není zaměstnancem, a u právnické osoby by mohlo též jít i o společníka či prokuristu, pokud tak bude určeno vnitřním předpisem a podpis bude v podpisovém vzoru.

Již bylo zmíněno, že podpisový záznam může být ve formě vlastnoručního podpisu dle podpisového vzoru nebo v technické formě, tj. elektronické. Proto se musíme věnovat i příslušným ustanovením § 33a ZU a § 2 a 11 zákona o elektronickém podpisu, vše ve znění od 1. července 2012. Zákon o elektronickém podpisu rozlišuje v § 2 „elektronický podpis“ a „zaručený elektronický podpis“ a dále v § 11 „uznávaný zaručený elektronický podpis“. Zaručený elektronický podpis musí být jednoznačně spojen s podpisující osobou a musí umožnit identifikaci této osoby. Při tom tento podpis musí být vytvářen a připojován pomocí prostředků, které může tato osoba udržet pod svou výhradní kontrolou, a tento podpis musí být připojován tak, že informace, ke kterým se váže, nemohou být změněny. Uznávaný zaručený elektronický podpis je zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu. Jak bylo výše uvedeno, ZU uvádí z těchto možností v § 33a uznávaný elektronický podpis (tím je jistě míněn uznávaný zaručený elektronický podpis dle § 11 zákona o elektronickém podpisu) nebo zaručený elektronický podpis. Dále je dle odst. 4 tohoto paragrafu, v případech vztahujících se výhradně ke skutečnostem uvnitř účetní jednotky, možné použít pouze zaručený elektronický podpis. Jsem přesvědčen, že pokud by byla v účetní jednotce používána vstupní hesla do programového zpracování účetnictví takovým způsobem, který splní výše uvedené podmínky § 2 zákona o elektronickém podpisu, a následně lze zjistit, pod heslem kterého pracovníka byl zápis uskutečněn, pak to lze nazvat zaručeným elektronickým podpisem. Pro důkaz toho, že uvedené podmínky jsou splněny, by bylo dobré určit osoby, které provádí účetní zápisy do účetních knih vnitřním předpisem, a zároveň je nechat podepsat prohlášení, že neumožní po přihlášení se do programu nikomu jinému uskutečňovat zápisy do účetnictví a že nemohou nechat počítač připravený pro provádění zápisů bez osobního dohledu. Rovněž je třeba, aby v tomto prohlášení také uvedli, že jsou si vědomi osobní odpovědnosti za všechny zápisy, které jsou v účetnictví provedeny na základě jejich vstupního hesla.

Z výše uvedeného dále vyplývá, že postačuje, aby pracovník, který odpovídá v účetní jednotce za zaúčtování účetního případu, podepsal souhrn účetních dokladů ať v deníkové formě nebo jako jejich seznam. Proto se jeví vhodnější využívat pro tento účel vlastnoruční podpis. Ještě jednou upozorňuji, že účetní doklad(y) musí být podepsán(y) osobou, která je pracovníkem účetní jednotky, pro kterou je účetnictví zpracováváno.

ZU dále určuje v § 12, že pokud zápis účetního dokladu do účetních knih provádí jiná osoba než ta, která odpovídá za zaúčtování, tak k účetnímu zápisu musí být připojen podpisový záznam této zapisující osoby. Protože účetní zápisy jsou obvykle prováděny elektronicky, měl by být použit zaručený elektronický podpis. Pokud ale účetní zápisy provádí dodavatel, musíme tomu přizpůsobit jak ustanovení vnitřního předpisu, tak i smlouvu mezi dodavatelem účetnictví a objednatelem.

Dodavatel, který zapisuje do účetních knih, je jistě jiná osoba, než která odpovídá v účetní jednotce za účetnictví. Do počítače dodavatele ale nemá objednatel přístup. Proto je potřebné smluvně vyžadovat od dodavatele odpovědnost za to, že uskutečněné účetní zápisy odpovídají tomu, jak je uvedeno v dokumentech předávaných objednateli. Vnitřní předpis by měl dále stanovit, kdo je povinen zkontrolovat, zda dokumenty předávané k zaúčtování jsou podepsány osobami stanovenými odpovědnostním řádem a odpovídají podpisovému vzoru (viz § 33a odst. 7 ZU). Pokud to bude stanoveno ve smlouvě, může tuto činnost vykonávat i dodavatel účetnictví, pak ovšem musí mít k dispozici vnitřní předpis obsahující vymezení odpovědností a podpisové vzory.

Důležité proto bude dobře připravit nejen smlouvu, ale i příslušný vnitřní předpis. Ve vnitřním předpise je pak nutné, mimo jiné, stanovit i osobu odpovědnou za předávání dokumentace zpracovateli účetnictví a zpětné přejímání výsledků tohoto zpracování. Zároveň je třeba v něm stanovit, že tato osoba je odpovědná i za zaúčtování. Ve smlouvě pak stanovit, že dodavatel podpisuje převzetí dokumentace a pokud vystavuje účetní doklady, že je povinen je též podepsat. Osoba odpovědná za účetnictví, určená vnitřním předpisem, pak účetní doklady též po jejich kontrole podepíše. Jak již bylo uvedeno, podpis osoby určené vnitřním předpisem není nutné připojit ke každému dokladu, ale je možné ho připojit třeba na souhrn všech účetních dokladů vystavených a objednatelem převzatých v jednom konkrétním měsíci.

Upozorňuji, že ZU stanoví, co vše musí účetní doklad obsahovat, aby byl účetním dokladem, a že skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví (účetní případy), lze zachycovat pouze prostřednictvím účetních dokladů. Dále ještě zákon stanoví, že účetní případy musí být zaznamenány v účetních knihách pouze na základě průkazných účetních dokladů. To znamená, že pokud by byly činěny účetní zápisy podle dokladů, které neobsahují předepsané skutečnosti pro účetní doklad, pak takové doklady nejsou účetními doklady a účetnictví proto nelze nazvat průkazným, protože by tyto zápisy byly učiněny v rozporu s výše uvedenými ustanoveními zákona. Jestliže smlouva stanoví ( jak bylo uvedeno výše), že dodavatel odpovídá za to, že účetnictví je vedeno dle zákona, pak dodavatel též odpovídá za to, že účetnictví, které vede, je průkazné. A proto je i v jeho zájmu, aby na tuto povinnost upozornil objednatele a spolupracoval při vytváření takových opatření, která povedou k průkaznému účetnictví.

Když už rozebíráme ustanovení § 11 ZU, tak je třeba se zmínit o souvztažnostech, tedy předpisu zaúčtování. Ten není povinnou součástí účetního dokladu. Jak bude účetní doklad, který bude vystaven na základě určitého dokumentu, zaúčtován, určuje při externím zpracování účetnictví obvykle zpracovatel účetnictví, tedy dodavatel. Ten musí objednateli předat tak zpracované účetnictví, aby z něj bylo zřejmé, jak, kdy a do jakého účetního období byl ten který účetní případ zaúčtován. Je nutno si uvědomit, že účetní souvztažnost napsaná na účetním dokladu nemusí odpovídat tomu, jak byl účetní doklad skutečně zaúčtován. Proto by bylo vhodné, pokud je na dokladu uváděna souvztažnost, upravit smlouvou, že dodavatel odpovídá za to, že skutečné zaúčtování odpovídá tomu, které je uvedeno na účetním dokladu. Pochopitelně, že objednatel musí dostat soupis zápisů učiněných do hlavní knihy, obvykle ve formě deníku, ve kterém je zaúčtování každého dokladu uvedeno.

Na závěr této části je potřebné připomenout, že dle § 8 ZU je účetní jednotka povinna vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. Jak již bylo uvedeno výše, smlouva by tudíž měla stanovit, že za toto vše odpovídá dodavatel účetních prací, ovšem za předpokladu, že jsou mu k tomu vytvořeny podmínky. Je dobré opět připomenout, že účetnictví je průkazné, pokud jsou dodržena ustanovení § 33a ZU, a že tedy je vyhotoven vnitřní předpis s vymezením odpovědností, účetní doklady jsou podepsány k tomu určenými osobami a jejich podpisy jsou uvedeny v podpisovém vzoru. Pokud tomu tak není, například proto, že nejsou podepsány účetní doklady (včetně vnitřních dokladů a dokladů, kterými jsou proúčtovávány pohyby na bankovních účtech, o ostatních dokladech nemluvě), pak nemůže být účetnictví označeno za průkazné. Opět opakuji – tento podpis nemusí být na každém dokladu, ale postačuje třeba na měsíčním souhrnu dokladů. A nakonec – bez uvedeného předpisu, kterým jsou vymezena oprávnění, povinnosti a odpovědnost osob, vztahující se k připojování podpisových záznamů a příslušného podpisového vzoru, nelze účetnictví označit ani jako správně vedené.

Jde o zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a jeho § 5 písm. e). Dle tohoto ustanovení je nelegální prací, mimo jiné, výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Dle § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), je závislou prací taková práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Mezi další znaky závislosti patří, že práce je vykonávána na náklady zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Je proto třeba prokázat, že dodavatel účetnictví rozhoduje samostatně o tom, jak určitý dokument proúčtovat. K tomu potřebuje od objednatele takové informace, které mu umožní učinit správné rozhodnutí. Nemůže poslouchat od objednatele příkazy, jak určitý účetní případ zaúčtovat. Takovýmto příkazem ale například není, když při rozhodování, zda jde o opravu či technické zhodnocení, má rozhodující slovo objednatel, tedy osoba k tomu určená a podepsaná dle podpisového řádu. Dodavatel má za povinnost správně zaúčtovat účetní případ podle toho, jak jej objednatel zastoupený oprávněnou osobou charakterizoval. Odpovědnost za to, o jaký druh účetního případu šlo, nese objednatel. Dodavatel musí být však schopen prokázat, že druh účetního případu byl určen objednatelem. Lze doporučit smluvní úpravu tohoto postupu.

Často je účetnictví prováděno pomocí programu zakoupeného objednatelem, na počítači objednatele a v jeho prostorách. V tom případě jedinou možností jak hodnověrně prokázat, že nejde o závislou práci, je nájemní smlouva, dle které dodavatel účetnictví platí nájem za kancelář a používané zařízení. Pochopitelně se na něj též nevztahuje pracovní doba, i když to někdy bude obtížné dodržet, protože mu mimo pracovní dobu nebude umožněn přístup do prostor objednatele.

Je tedy třeba dbát na řádné uzavření smlouvy, ze které by bylo jednoznačně zřejmé, že nejde o pracovně-právní vztah.

Nelze zde též zapomenout na inventarizace. Je obvyklé, že inventury hmotného majetku, tedy fyzické inventury, provádí objednatel svými pracovníky. Ovšem i za dokladové inventury musí být odpovědni pracovníci objednatele a ne dodavatel. Je třeba proto tyto odpovědné pracovníky určit. Ti se pak jako odpovědní pracovníci musí podepsat jak za provedení jednotlivých inventur, tak i za inventarizaci. Soupis majetku či závazků musí ovšem provést dodavatel.

Na závěr této části příspěvku ještě zmínka o § 31 a 32 ZU. V nich je popsáno, jaké jsou povinnosti při ukládání účetních záznamů. Protože často nemá objednatel přístup k počítači, na kterém je jeho účetnictví vedeno, tak je nutno, aby od dodavatele obdržel kompletní účetní knihy, tj. jak deníky, tak hlavní knihu a případně knihy analytických účtů, pokud jsou vedeny. Objednatel musí být schopen po předepsanou dobu nejen disponovat s účetními doklady, ale i podklady, dle kterých byly účetní doklady vystaveny, a musí být schopen prokázat, jak tyto doklady byly proúčtovány, že jsou úplné, a naopak prokázat jednotlivé položky účetních výkazů účetními doklady. Proto musí disponovat takovou dokumentací, kterou to bude schopen prokázat, i když nemá přístup do počítače, na kterém bylo účetnictví vedeno. Předání této dokumentace by též mělo být upraveno smluvně. Nesmí se při tom zapomenout na důkazy řádně provedených inventarizací, včetně dokladové inventarizace.

Z praxe jsou známy případy, že účetní jednotka zjistila nekompetentnost osoby, která jí zpracovávala účetnictví. Někdy to mělo za důsledek i sankce, které jí byly kontrolním orgánem předepsány. Pak, kromě vymáhání náhrady škod, které je stejně leckdy obtížné, obzvláště když dodavatel nebyl na svou odpovědnost pojištěn, je třeba se též zabývat s tím, co s účetnictvím, které je chybně.

Zde je třeba především pamatovat opět na patřičná ustanovení ZU. Musí se vycházet z ustanovení jeho § 17 odst. 7. Zde je stanoveno, že jednou uzavřené účetní knihy, které byly schváleny k tomu kompetentním orgánem, např. valnou hromadou, již nemohou být znovu otevřeny a nelze do nich provádět žádné další zápisy. Pokud účetní závěrka nebyla schválena, je možné účetní knihy otevřít a provést potřebné opravy, pokud bude zjištěno, že obsah položek účetní závěrky neodpovídá skutečnosti. To lze provést ale nejpozději do konce následujícího účetního období. Poté již nelze zasahovat ani do účetnictví, které nebylo schváleno. Z toho je zřejmé, že „rekonstrukce“ účetnictví jsou možné pouze za bezprostředně předcházející období, a to pouze v následném účetním období, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky. Je možné ale připustit, že takovéto „rekonstrukce“ i uzavřených období lze provést za účelem zjištění rozdílů mezi původním a nově zpracovaným účetnictvím a ty pak proúčtovat v běžném období, tj. v některém z následujících období. Vlastní opravy pak musí být provedeny v souladu s metodikou, která je předepsána. U podnikatelských účetních jednotek jde o Český účetní standard („ČÚS“) č. 019 – Náklady a výnosy, body 3.10.5. a 4.7.3., dle kterých bude použit účet mimořádných nákladů či výnosů v případě, že jde o opravy významných položek nákladů či výnosů; jinak se opravují výnosy či náklady na účtech, na kterých byly vyčísleny chybně. Je třeba ale upozornit na změnu, která nastane od 1. ledna 2013 důsledkem změny vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zde byl zařazen nový § 15a – Výsledek hospodaření minulých let. Jde o přidání položky vlastního kapitálu – Jiný výsledek hospodaření minulých let. To znamená, že rozdíly ze změn účetních metod a významné opravy chyb minulých období budou účtovány rozvahově. Proto byly též s platností od 1. ledna 2013 provedeny odpovídající úpravy v ČÚS, a to v ČÚS č. 018 – Kapitálové účty a dlouhodobé závazky, bod 3.1.10., a v ČÚS č. 019 – Náklady a výnosy, bod 2.1. Byla též provedena odpovídající úprava textu výše uvedených dvou bodů tohoto standardu.

Z uvedeného textu vyplývá, že je třeba především dbát na řádnou úpravu smlouvy. Kromě toho, ještě dříve, než smlouvu uzavřeme, je třeba ověřit kvalifikaci potencionálního zpracovatele účetnictví. Jistou zárukou může být certifikát vydávaný na základě zkoušek Svazem účetních. Potřebnou kvalifikaci jistě musí mít i držitelé licence vydávané Komorou auditorů, pokud se auditoři též zabývají vedením účetnictví, pak ovšem nemohou příslušnou účetní jednotku auditovat. Často vykonávají účetní praxi členové Komory daňových poradců. Tyto osoby jsou jistě kvalifikovanými znalci daňového práva, ale jejich profese je často svádí k tomu, že upřednostňují daňové účely před potřebou podat účetnictvím věrný obraz o skutečnostech, které jsou jeho předmětem. U malých účetních jednotek to však nemusí být vždy na závadu. A protože dodavatelsky si nechávají zpracovávat účetnictví převážně malé účetní jednotky, lze jim zpracování účetnictví daňovým poradcem jen doporučit. Pak ovšem by měl i zpracovávat daňové přiznání a odpovídat nejen za ně, ale i za účetnictví.