Zemědělský podnikatel a použití majetku ve společném jmění

Ing. Ivan Macháček

Vydáno: 10. 09. 2014 27 minut čtení

Ing.

Ivan

Macháček

Nový občanský zákoník - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) - se zabývá manželským majetkovým právem v ustanoveních § 708 až 753. V § 708 odst. 1 NOZ se uvádí, že součástí

společného jmění manželů je vše, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů.

Společné jmění podléhá zákonnému režimu, smluvenému režimu anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.

Zákonný režim

je upraven v § 709 až 715 NOZ. Podle znění § 709 odst. 1 je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo

čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co:

slouží osobní potřebě jednoho z manželů;

nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl;

nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech;

nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví;

nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

Ze znění § 709 odst. 2 NOZ vyplývá, že

součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

V § 709 odst. 3 NOZ se uvádí, že součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle § 709 odst. 1 NOZ jeho výlučné vlastnictví.

Součástí společného jmění jsou rovněž dluhy

převzaté za trvání manželství, ledaže:

se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo

je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Pro případ použití majetku, který je součástí společného jmění, k podnikání jednoho z manželů, je nutno postupovat podle znění § 715 NOZ. Zde se uvádí, že má-li být

součást společného jmění použita k podnikání jednoho z manželů

a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, vyžaduje se při prvním takovém použití souhlas druhého manžela. Byl-li druhý manžel opomenut, může se dovolat neplatnosti takového jednání. Stejně se tak postupuje v případě, má-li být součást společného jmění použita k nabytí podílu v obchodní společnosti nebo družstvu, nebo jeli důsledkem nabytí podílu ručení za dluhy společnosti nebo družstva v rozsahu přesahujícím míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů (např. u veřejné obchodní společnosti).

Smluvený režim

Manželé (rovněž snoubenci) si mohou dle § 716 NOZ ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu, tzv.

smluvený režim,

přičemž si manželé upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Smluvený režim je specifikován v § 716 až 721 NOZ a

může spočívat v režimu oddělených jmění,

v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i

v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu.

Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny; ve smyslu znění § 3026 odst. 2 NOZ rozumí se touto veřejnou listinou notářský zápis. Smlouva se zapíše do veřejného seznamu, je-li to v ní ujednáno, jinak na žádost obou manželů. Do seznamu se zapíše vše, co mění zákonný majetkový režim manželů.

Smlouva

dle § 718 NOZ může obsahovat jakékoli ujednání a týkat se jakékoli věci, ledaže to zákon zakazuje. Může se týkat zejména rozsahu, obsahu, doby vzniku zákonného nebo jiného režimu společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících i upravit zařazení budoucích součástí jmění rozdílně od zákonného režimu.

V režimu oddělených jmění

smí manžel nakládat se svým majetkem zcela podle své vůle, tj. bez souhlasu druhého manžela. Podnikají-li v režimu oddělených jmění manželé společně, nebo jeden z manželů podniká s pomocí druhého manžela, pak podle znění § 730 NOZ

si rozdělí příjmy z podnikání, jak si v písemné formě ujednali;

jinak se příjmy rozdělí rovným dílem.

Společné jmění může vzniknout pouze mezi manžely a nemůže vzniknout mezi registrovanými partnery.

Partnerem se rozumí osoba, která uzavřela partnerství ve smyslu zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Registrované partnerství je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví, vzniká projevem vůle dvou osob stejného pohlaví činěným formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení těchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství. Osoby vstupující do partnerství činí prohlášení osobně před matričním úřadem.

Podnikání manželů a zákoník práce

V ustanovení § 318 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), se uvádí, že

základní pracovněprávní vztah nemůže být mezi manžely nebo partnery.

Základním pracovněprávním vztahem se podle § 3 zákoníku práce rozumí pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti).

Z výše uvedeného vyplývá, že

zemědělský podnikatel při své činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti

zdaňované dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), nemůže sjednat se svou manželkou (se svým partnerem) pracovněprávní vztah.

Ustanovení § 318 zákoníku práce hovoří o zákazu uzavření pracovněprávního vztahu mezi manžely a partnery, takže

pokud by nebylo uzavřeno manželství

(popř. registrované partnerství) a obě osoby by žily spolu jako přítel s přítelkyní (resp. přítel s přítelem), pak by se na ně

zákaz uzavření pracovněprávního vztahu nevztahoval.

V tomto případě by zemědělský podnikatel mohl se svou přítelkyní (přítelem) uzavřít pracovněprávní vztah jako zaměstnavatel.

Podnikání manželů a zákon o zemědělství

Vymezení zemědělského podnikatele nalezneme v zákoně č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“), kde jsou v § 2e až 2h stanoveny podmínky pro podnikání v zemědělství. Fyzická osoba je zemědělským podnikatelem tehdy, pokud hodlá provozovat zemědělskou výrobu jako

soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku.

Zemědělský podnikatel se musí zaevidovat u místně příslušného obecního úřadu s rozšířenou působností, v jehož územní působnosti se nachází místo trvalého pobytu této osoby.

Fyzická osoba musí dále splňovat následující podmínky:

dosáhla věku 18 let;

má způsobilost k právním úkonům;

má trvalý pobyt na území ČR, nejedná-li se o občana ČR nebo o občana členského státu EU;

pohovorem před místně příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností prokáže základní znalost jazyka českého, nejedná-li se o občana ČR nebo o občana členského státu EU.

Zemědělský podnikatel je podle zákona o zemědělství oprávněn

rovněž poskytovat práce, výkony nebo služby, které souvisejí výhradně se zemědělskou výrobou

a při kterých se využijí prostředky nebo zařízení sloužící zemědělskému podnikateli k zemědělské výrobě.

Zákon o zemědělství v žádném ustanovení

nestanoví podmínky pro použití majetku ve společném jmění k podnikání v zemědělství

a rovněž nestanoví při zaevidování zemědělského podnikatele u místně příslušného obecního úřadu s rozšířenou působností požadavek zkoumat splnění podmínky pro použití majetku ve společném jmění jedním z manželů dle znění § 715 NOZ.

Účinky konkursu a oddlužení při podnikání manželů

Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů se zabývá ustanovení § 268 až 276 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“). Podle znění § 268 odst. 1 insolvenčního zákona

prohlášením konkurzu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela.

Byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkurzu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství.

Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění manželů, které:

zaniklo prohlášením konkursu;

do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno;

bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno.

Podle znění § 270 insolvenčního zákona prohlášením konkurzu přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění uzavřené dlužníkem po prohlášení konkurzu jsou neplatné.

Část společného jmění manželů, kterou dlužník použil se souhlasem manžela k podnikání, spadá při vypořádání společného jmění manželů vždy do majetkové podstaty.

Dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená insolvenčním správcem je účinná, jakmile ji schválí insolvenční soud. Insolvenční soud dohodu o vypořádání společného jmění manželů neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy nebo jestliže s ní nesouhlasí věřitelský výbor.

Řešení úpadku formou oddlužení je obsahem § 389 až 418 insolvenčního zákona.

V § 389 insolvenčního zákona se uvádí, že dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o:

právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo

fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku

nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže:

s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo

jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) insolvenčního zákona, anebo

jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Ustanovení § 394a insolvenčního zákona se zabývá

společným návrhem manželů na povolení oddlužení.

Manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu. Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny. Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka. Jak se uvádí v § 408 odst. 1 insolvenčního zákona, jde-li o oddlužení povolené na základě společného návrhu manželů, považuje se od okamžiku, kdy nastanou účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, všechen majetek těchto manželů za majetek ve společném jmění manželů, které nezaniká.

Využití majetku ve společném jmění k podnikání z hlediska daně z příjmů

Ustanovení § 7 odst. 9 ZDP stanoví, že jde-li o

věc ve společném jmění manželů,

která je využívána pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, jedním z manželů nebo oběma manžely, vkládá tuto věc do obchodního majetku jeden z manželů.

Z hlediska uplatnění daňových odpisů hmotného majetku ve společném jmění manželů

odpisuje

majetek vždy ten manžel, který má majetek zahrnutý ve svém obchodním majetku.

V případě, že tuto věc má v obchodním majetku jeden z manželů a je současně využívána pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti také druhým z manželů,

lze výdaje (náklady) související s touto věcí rozdělit mezi oba manžele v poměru, v jakém ji využívají při své činnosti.

Příjmy z prodeje věci

ve společném jmění manželů jsou zdaňovány u toho z manželů, který měl takovou věc zahrnutou v obchodním majetku.

Velmi často dochází při podnikání manželů k tomu, že je k podnikání využíván

osobní automobil,

který je součástí společného jmění. V případě, že podnikají oba manželé a oba využívají osobní automobil, který je součástí společného jmění, k pracovním cestám souvisejícím s dosažením příjmů ze samostatné činnosti vymezené v § 7 odst. 1 ZDP, vkládá tento automobil jeden z manželů do obchodního majetku.

Výdaje související s provozem vozidla

(odpisy, výdaje na opravu a údržbu, zákonné a havarijní pojištění vozidla, silniční dálniční nálepka atd.)

se rozdělí mezi oba manžele v poměru, v jakém osobní automobil využívají

při své činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, tj. v poměru ujetých kilometrů na základě evidence jízd vedené oběma manžely. V evidenci jízd by měly být evidovány minimálně následující údaje: datum jízdy, cíl jízdy, účel jízdy, ujeté kilometry, dále pak údaje o typu vozidla, státní poznávací značka, stav ujetých kilometrů k 1. lednu a k 31. prosinci kalendářního roku.

Do daňových výdajů manžela, který má vozidlo zahrnuto v obchodním majetku, se uplatní výdaje na pracovní cestu podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 ZDP v prokázané výši na základě dokladů o nákupu pohonných hmot doložených knihou jízd.

U druhého manžela, který nemá vozidlo zahrnuto do svého obchodního majetku,

lze postupovat dvěma způsoby:

Druhý manžel uplatní do daňových výdajů poměrnou část stálých nákladů souvisejících s provozem vozidla a dále náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty doloženou knihou jízd. Náhradou výdajů za spotřebované pohonné hmoty se dle bodu 25 pokynu GFŘ D-6 k § 24 odst. 2 ZDP rozumí částka stanovená v závislosti na počtu ujetých kilometrů, nákupní ceně pohonných hmot a na aritmetickém průměru všech údajů o spotřebě pohonných hmot uvedených výrobcem nebo dovozcem v technickém průkazu vozidla. Sazbu základní náhrady v tomto případě již druhý manžel uplatnit nemůže.

Druhý manžel neuplatní poměrnou část stálých nákladů souvisejících s provozem vozidla do svých nákladů, ale v tomto případě může kromě sazby náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty ještě uplatnit i sazbu základní náhrady v současné výši 3,70 Kč/km pro osobní automobil.

V případě, že bude osobní automobil využíván nejen k dosažení příjmů ze samostatné činnosti obou manželů, ale i

k soukromým účelům, je nutné provozní výdaje

(kromě silniční daně)

krátit

v poměru ujetých kilometrů pro činnost, z níž plynou příjmy ze samostatné činnosti obou manželů, a celkového počtu ujetých kilometrů včetně jízd pro soukromé účely.

příklad

Manžel podniká jako zemědělský podnikatel v rostlinné výrobě, manželka je kosmetickým poradcem. K podnikání oba manželé využívají osobní automobil, který je zahrnut ve společném jmění. Automobil vloží do obchodního majetku manžel. V průběhu zdaňovacího období roku 2014 jsou vynaloženy následující stálé provozní výdaje související s provozem osobního automobilu. Vozidlo není v roce 2014 využíváno pro soukromé účely manželů, ale výlučně k jejich podnikání.

I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Stálé provozní výdaje
                                    I     Částka v Kč I
I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Odpisy vozidla                                           I         101 200 I
I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Silniční daň                                             I           2 400 I
I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Provozní výdaje (opravy, pneumatiky, služby autoservisu) I          18 900 I
I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Zákonné a havarijní pojištění vozidla                    I          12 280 I
I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Silniční dálniční známka                                 I           1 500 I
I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Provozní výdaje celkem                                   I         136 280 I
I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Ujeté kilometry dle knihy jízd
                           I           km, % I
I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Podnikatel - manžel                                      I 11 336 km, 52%  I
I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Podnikatel - manželka                                    I 10 464 km, 48%  I
I----------------------------------------------------------I-----------------I
I Celkem ujeté kilometry pro podnikání obou manželů        I       21 800 km I
I----------------------------------------------------------I-----------------I

Výpočet daňových výdajů u podnikatelů - manžel a manželka:

První způsob:

Podnikatel - manžel Z 52% x 136 280 Kč Z Z 70 866 Kč + skutečně vynaložené výdaje na spotřebu pohonných hmot dle dokladů.

Podnikatel - manželka = 48% x 136 280 Kč Z Z 65 414 Kč + náhrada výdajů za spotřebované PHM dle technického průkazu a ceny za PHM.

Druhý způsob:

Podnikatel - manžel Z 52% x 136 280 Kč Z Z 70 866 Kč + skutečně vynaložené výdaje na spotřebu pohonných hmot dle dokladů.

Podnikatel - manželka Z základní náhrada 10 464 km x 3,70 Kč Z 38 717 Kč + náhrada výdajů za spotřebované PHM dle technického průkazu a ceny za PHM.

Ve zvoleném případě je pro manželku výhodnější použít první způsob výpočtu, kdy manželka dosáhne vyšších daňově uznatelných výdajů. Manžel má v obou způsobech stejné daňové výdaje. Pro správné rozhodnutí o zvolení vhodného způsobu výpočtu si musí oba manželé vždy v každém konkrétním případě propočítat daňové výdaje, které závisí na poměru ujetých kilometrů obou manželů a na výši stálých provozních nákladů, které se při prvním způsobu výpočtu rozdělují mezi oba manžely.

Pro uplatnění výdajů spojených s provozem silničního motorového vozidla k pracovní cestě

lze využít paušálních výdajů na dopravu

ve smyslu znění § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP. Jedná se o částku 5 000 Kč na jedno silniční motorové vozidlo za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období, ve kterém poplatník využíval vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, popř. o částku 4 000 Kč, používal-li poplatník vozidlo pouze zčásti k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu (krácený paušální výdaj na dopravu). Využívá-li k dosažení, zajištění a udržení příjmů silniční motorové vozidlo, které je ve společném jmění manželů, více poplatníků, mohou si v úhrnu uplatnit paušální výdaj na dopravu nejvýše 5 000 Kč. Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá v obchodním majetku. V případě uplatnění paušálních výdajů na dopravu nelze uplatnit sazbu základní náhrady ve smyslu § 25 odst. 1 písm. x) ZDP.

Příjmy z nájmu majetku ve společném jmění

Podle § 9 odst. 2 ZDP se

příjmy plynoucí manželům z nájmu majetku zahrnutého ve společném jmění manželů zdaňují pouze u jednoho z nich.

Přitom záleží na rozhodnutí obou manželů, který z nich zahrne tyto příjmy a s nájmem související výdaje do svého daňového přiznání. Jedná se přitom o rozhodnutí, které lze v jednotlivých zdaňovacích obdobích měnit, to znamená, že např. v roce 2014 bude příjmy z nájmu zdaňovat manžel a v roce 2015 manželka. Tato skutečnost souvisí s možnou optimalizací daňové povinnosti obou manželů. Pro zdanění není rozhodující, zda částky z nájmu obdržel jen jeden z manželů nebo každý z manželů dílčí část. Jedná se o příjmy z nájmu nemovitých věcí nebo bytů a příjmy z nájmu movitých věcí kromě příležitostného nájmu movitých věcí, který je jako ostatní příjem zdaňován dle § 10 odst. 1 písm. a) ZDP.

příklad

Manželé najímají byty v činžovním domě, který zakoupili ze společných finančních prostředků. Současně manželka najímá garáž, kterou získala darem od svých rodičů.

Příjmy z nájmu bytů v činžovním domě, který je zahrnut ve společném jmění, se zdaňují podle § 9 ZDP jako příjmy z nájmu jen u jednoho z manželů. V žádném případě tyto příjmy nelze ke zdanění rozdělit mezi oba manžele. Příjem z nájmu bytů bude zdaněn buď u manžela nebo u manželky jako příjem dle § 9 ZDP, a to dle rozhodnutí manželů. Příjem z nájmu garáže však bude zdaněn výlučně u manželky jako příjem dle § 9 ZDP, protože darovaná garáž není součástí společného jmění. V případě, že by došlo ke smluvnímu rozšíření společného jmění, mohlo by pak dojít ke zdanění příjmů z nájmu garáže podobně jako u příjmů z nájmu bytů buď u manžela nebo manželky. Ve variantě zahrnutí najímaného majetku do obchodního majetku pro účely podnikání jedním z manželů by bylo možno využít institutu spolupráce manželů dle § 13 ZDP (nevýhodou by ale bylo zpojistnění a podléhání solidárnímu zvýšení daně).

Poznámka k příkladu

Jak jsme již uvedli, ze znění § 709 odst. 2 NOZ vyplývá, že součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Pokud jeden z manželů najímá nemovitou věc získanou darováním nebo zděděním, pak příjmy z nájmu do výše výdajů nejsou součástí společného jmění, ale zisk z nájmu se již stává součástí společného jmění.

Fakturace mezi manžely

Otázka fakturování a placení mezi manžely není v platných právních předpisech nikterak upravena. To znamená, že

pokud oba manželé vykonávají činnost, z níž plynou příjmy ze samostatné činnosti, není fakturace mezi nimi zakázána.

Je nutno však vycházet z principů občanského zákoníku - NOZ i dřívějšího zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31.12.2013 (dále jen „ObčZ“), vztahujících se k úpravě společného jmění. Pokud mají manželé ujednán smlouvou manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu (mají zúženo společné jmění), mohou mezi sebou fakturovat, přičemž je nutno respektovat znění § 23 odst. 7 ZDP. Tzn., že manželé by měli při fakturaci mezi sebou použít cenu obvyklou. Pokud však půjde o manžele - podnikatele, kteří nemají smlouvou upraven majetkový režim odlišný od zákonného režimu, pak úhradu faktur vystavených jedním z manželů by prováděl druhý manžel ze společného majetku.

Uzavření společnosti mezi manžely

Smlouva o společnosti je upravena v § 2716 až 2746 NOZ (jedná se o obdobu sdružení bez právní subjektivity dle dřívějšího ObčZ). V § 2716 NOZ se stanoví, že

zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost.

Společnost není právní subjekt. NOZ nevylučuje žádné osoby z možnosti vytvořit společnost. To znamená, že za určitým účelem mohou i manželé - podnikatelé vytvořit společnost, ovšem problémem je opět otázka vztahu ke společnému jmění.

Z § 12 odst. 1 ZDP vyplývá, že pokud nejsou společné výdaje související se společnými příjmy ze společnosti rozděleny mezi poplatníky stejně jako společné příjmy, mohou poplatníci uplatnit výdaje pouze v prokázané výši a žádný z manželů (společníků společnosti) nemůže ke společným příjmům uplatnit paušální výdaje.

Spolupráce manželů při podnikání

Institutem spolupráce se zabývá § 13 ZDP. Na spolupracující osobu lze rozdělit pouze příjmy dosažené při samostatné činnosti, s výjimkou podílů společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti na zisku, tj. příjmy vymezené v § 7 odst. 1 písm. a) až písm. c) a v § 7 odst. 2 ZDP a k nim příslušející výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.

V případě rozdělování příjmů a výdajů dosažených ze samostatné činnosti

provozované pouze za spolupráce druhého z manželů, je možné rozdělit na spolupracujícího manžela maximálně 50% dosažených příjmů a výdajů.

Přitom může dojít i k situaci, že manželka je spolupracující osobou při podnikání svého manžela a současně manžel je spolupracující osobou při podnikání manželky. Částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit:

nejvýše 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období, resp.

45 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce.

V případě rozdělování příjmů a výdajů dosažených ze samostatné činnosti

provozované za současné spolupráce manžela (manželky) a ostatních osob žijících ve společně hospodařící domácnosti s poplatníkem

(např. současná spolupráce manželky a syna s podnikatelem), může činit jejich podíl na společných příjmech a výdajích v úhrnu nejvýše 30%. Přitom částka připadající v úhrnu na spolupracující osoby, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit:

nejvýše 180 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období, nebo

15 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce.

Založení obchodní společnosti

Možností společného podnikání manželů je založení obchodní společnosti jedním nebo oběma manžely, nejčastěji pak

společnosti s ručením omezeným.

Pokud např. manžel založí společnost s r. o. a je jejím jediným společníkem a současně je statutárním orgánem společnosti jako její jediný jednatel, pak tato společnost jakožto právnická osoba může uzavřít prostřednictvím svého statutárního orgánu pracovněprávní vztah s manželkou jako zaměstnancem společnosti. Obdobně může každý z manželů založit samostatnou obchodní společnost a tyto právnické osoby pak mohou uzavírat mezi sebou různé druhy smluv (kupní smlouva, smlouva o dílo, nájemní smlouva ad.). Rovněž tak může dojít k uzavírání smluv mezi společností s r. o. zastoupenou statutárním orgánem - jednatelem (manžel), a manželkou - samostatně podnikající fyzickou osobou. Nutno zde mít na zřeteli dodržení postupu dle § 23 odst. 7 ZDP týkající se sjednaných cen mezi kapitálově a jinak spojenými osobami.

Společné podnikání manželů lze řešit i formou založení

veřejné obchodní společnosti

vymezené v § 95 až 117 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Zdanění proběhne dle § 7 odst. 4 ZDP, kde se říká, že součástí základu daně (dílčího základu daně) poplatníka, který je společníkem v. o. s., je poměrná část základu daně nebo daňové ztráty v. o. s., přičemž tento poměr odpovídá poměru, kterým se společník podílí na zisku veřejné obchodní společnosti. Poplatník (manžel) pak může v daňovém přiznání uplatnit veškeré nezdanitelné části základu daně vymezené v § 15 ZDP i slevy na dani dle § 35ba ZDP.

Další formy společné činnosti manželů

Nový občanský zákoník v § 700 až 707 zavádí institut

rodinného závodu.

Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně, nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Jsou-li členy rodiny zúčastněnými na provozu rodinného závodu manželé, použijí se před ustanoveními o rodinném závodu přednostně ustanovení NOZ o manželském majetkovém právu. Členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu se podílejí na zisku z něho i na věcech z tohoto zisku nabytých, jakož i na přírůstcích závodu v míře odpovídající množství a druhu své práce.

V § 1236 až 1239 NOZ je obsaženo zvláštní ustanovení o

společenství jmění.

Nabude-li věc do vlastnictví více osob spojených na základě smlouvy, zákona nebo jiné právní skutečnosti ve společenství, ať již se jedná o manžele, osoby spojené v rodinné společenství, společenství dědiců nebo jiná obdobná společenství, platí, že má každá z těchto osob právo k celé věci.

Daňové řešení výdajů

z provozu rodinného závodu nebo ze společenství jmění vychází z ustanovení § 12 odst. 1 ZDP, kde se uvádí, že pokud nejsou společné výdaje související se společnými příjmy z provozu rodinného závodu nebo ze společenství jmění rozděleny mezi poplatníky stejně jako společné příjmy, mohou poplatníci uplatnit výdaje pouze v prokázané výši. Příjmy a výdaje plynoucí poplatníkovi ze společenství jmění s výjimkou společenství jmění dědiců za dobu jeho trvání,k se zahrnují do zdaňovacího období, ve kterém společenství jmění zaniklo.

Související dokumenty

Zákony

115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů

252/1997 Sb., o zemědělství

40/1964 Sb., občanský zákoník

90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

89/2012 Sb., občanský zákoník