Ing. Lenka Dvořáková

Ačkoli nález chyb v účetnictví patří k běžnému životu účetních, nutnost provedení oprav nesprávností dělá účetním vrásky na čele. Nejčastějším důvodem bývá nejistota, jak se zjištěním chyby naložit, a také jak opravu chyby prakticky provést. Samotné zaúčtování opravy chyby obvykle nebývá komplikované, je-li oprava zaúčtována do správného období. K problematické oblasti však patří sestavení výkazů v případech nálezů významných chyb, které musí být provedeno takovým způsobem, aby nově sestavované výkazy (zejména účetní závěrka) chybu již neobsahovaly. Obtížnost sestavení správné účetní závěrky po opravě významné chyby zvyšuje i skutečnost, že údaje v účetní závěrce uvedené musí osoba sestavující často upravovat ručně. Všechny tyto vlivy často zvyšují neochotu a obavu zjištěné chyby vhodně a správně opravovat, či vůbec nález neprávností přiznat.

V tomto čísle DHK se zaměříme na legislativu účinnou od 1. ledna 2016 a změny ve vykazování, na trend zjednodušení výkaznictví pro malé a střední účetní jednotky, na účetní závěrku a její rozsah. S účinností od 1. 1. 2016 vešla v platnost novela zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví (dále jen ZÚ ), ke které došlo v důsledku transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady 2013/34/EU. V závěsu za novelou ZÚ následovala vyhláška č. 250/2015 Sb. , kterou se mění vyhláška č. 500/2002 Sb. (dále jen PVZÚ ) pro podnikatelský sektor.

Opravy starých chyb patří mezi jedno z nejčastějších témat, které s klientem při kontrolách účetnictví řeším. Pomiňme situace, kdy účetní nemá o chybě ani potuchy a v souvislosti s tím ani necítí potřebu cokoliv řešit. Mnohem častější jsou případy, kdy účetní o chybě dobře ví a pouze váhá, jak se k řešení chyby postavit, aby neudělala více škody než užitku. Nevěsme tedy hlavu a pojďme se společně zamyslet, jak chyby správně vyřešit z pohledu správně vedeného účetnictví. Vždyť největší škody napáchá panika a strach, aby se na „to“ nepřišlo.