Telekomunikační služby

1) Článek 2 odst. 1 písm. c) a článek 370 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení s částí A bodem 2 přílohy X této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát, který ke dni 1. ledna 1978 vybíral daň z přidané hodnoty z činnosti veřejnoprávního vysílání, která byla financována prostřednictvím povinného poplatku placeného na základě zákona každým vlastníkem zařízení způsobilého přijímat rozhlasové a televizní vysílání, mohl i nadále zdaňovat tuto činnost bez ohledu na to, zda uvedená činnost spadá pod pojem „poskytnutí služby za úplatu“ ve smyslu tohoto čl. 2 odst. 1 písm. c). 2) Článek 370 směrnice 2006/112 ve spojení s částí A bodem 2 přílohy X této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát, který ke dni 1. ledna 1978 vybíral daň z přidané hodnoty z činnosti veřejnoprávního vysílání, která byla financována prostřednictvím povinného poplatku placeného na základě zákona každým vlastníkem rozhlasového nebo televizního přijímače, mohl i nadále zdaňovat tuto činnost, pokud právní úprava tohoto poplatku byla po tomto datu změněna takovým způsobem, že uvedený poplatek je vybírán na základě držení jakéhokoli zařízení způsobilého přijímat rozhlasové a televizní vysílání, a to včetně chytrého telefonu nebo počítače. 3) Článek 370 směrnice 2006/112 ve spojení s částí A bodem 2 přílohy X této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát, který ke dni 1. ledna 1978 vybíral daň z přidané hodnoty z činnosti veřejnoprávního vysílání, která byla financována prostřednictvím povinného poplatku placeného na základě zákona, mohl i nadále zdaňovat tuto činnost, pokud právní úprava tohoto poplatku byla po tomto datu změněna takovým způsobem, že umožňuje, aby malá část příjmů z tohoto poplatku byla použita na financování jednak provozovatelů vysílání, kteří nejsou veřejnoprávními subjekty, ale vykonávají činnost veřejnoprávního vysílání, a jednak mediálních a kinematografických podniků, které jsou veřejnoprávními entitami nebo byly zřízeny veřejnoprávními provozovateli vysílání a přispívají k činnosti vysílání, aniž samy takovou činnost vykonávají.

Firma v ČR, plátce DPH, fakturuje telekomunikační službu firmě se sídlem na Slovensku, která je plátcem DPH na Slovensku bez registrace českého DIČ. Služba je poskytována na území ČR do bytu zaměstnance slovenské firmy. Na dané adrese v ČR nemá slovenská firma provozovnu. V jakém režimu DPH má být faktura vystavena?

Právnická osoba, plátce DPH, má s operátorem uzavřenou dohodu na poskytnutí slev na telefonní hovory (cca 30 SIM). Může PO „přefakturovat“ náklady na telefon (hovorné) další PO či FO, plátci DPH? Jedná se nám o přefakturaci skutečných nákladů bez navýšení (přefakturované telekomunikační služby v účetnictví neovlivní základ daně z příjmu). Od operátora máme na každou PO i FO jednotlivé faktury, kde je všude veden hlavní odběratel právě PO, která spolupracuje s další PO a FO (dáno i historicky) a tím máme všichni levnější hovorné. Dále má každý i svůj zákaznický účet. Ale faktury jsou všechny na tu hlavní PO. Jak je to z hlediska daně z příjmů, DPH a zákona o telekomunikačních službách?

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. listopadu 2018 ve věci C-295/17 Meo – Serviços de Comunicaçoes e Multimédia

Pro telekomunikační služby platí při uplatňování DPH podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH ), specifická pravidla, která vycházejí ze Směrnice 2006/112/ES , o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice o DPH ). Pravidla pro vymezení místa plnění u telekomunikačních služeb jsou stanovena v návaznosti na směrnici o DPH a navazující nařízení (EU) č. 282/2011 , kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty v novelizovaném znění (dále jen prováděcí nařízení ke směrnici o DPH ).