Národní účetní rada schválila další interpretaci, tentokrát s číslem I-48. Interpretace se týká ocenění aktiv a závazků při operacích se závodem nebo jeho částí a jasně říká, že volba mezi metodou goodwillu a metodou oceňovacího rozdílu není libovolná – jednoznačně se upřednostňuje použití metody goodwillu.
Interpretace navrhuje řešení 4 základních otázek, které v této souvislosti účetně vznikají:
- Kdy je vhodné oceňovat reálnou hodnotou s vykázáním goodwillu?
- Kdy je vhodné převzít ocenění od vkladatele/prodávajícího s vykázáním oceňovacího rozdílu k nabytému majetku?
- Jak stanovit dobu odpisování goodwillu případně oceňovacího rozdílu k nabytému majetku?
- V kterých situacích vzniká odložená daň a jak ji vykázat?
Volba metody není libovolná – jasnou preferenci má metoda goodwillu
Hlavním poselstvím interpretace je upřednostnění vykázání goodwillu před oceňovacím rozdílem s odkazem na věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví. Metoda oceňovacího rozdílu je v interpretaci ponechána jako okrajově použitelná v případech, kdy náklady na získání reálného ocenění jednotlivých složek obchodního závodu převyšují přínos takové informace.
Případný v důsledku ocenění vzniklý záporný goodwill obzvláště prověřovat
Vznikne-li v důsledku individuálního ocenění záporný goodwill, měla by účetní jednotka zvláště prověřit, zda se skutečně jedná o výhodnou koupi a zdali v případě vkladu či přeměn je ocenění obchodního závodu jako celku správné.
Doba odepisování goodwillu by měla odrážet dobu (v odůvodněných případech i delší než 120 měsíců, tedy delší než umožňuje § 56 odst. 2 vyhlášky č. 500/2002 Sb.), po kterou účetní jednotka očekává ekonomický prospěch z transakce, na základě které goodwill vznikl. Doba odepisování vykázaného oceňovacího rozdílu, pokud by se ve výjimečných případech vyskytl, by měla odrážet dobu odpisování souvisejících stálých aktiv. Goodwill i oceňovací rozdíl by přirozeně měly být testovány na znehodnocení.
Krátká zmínka je věnována odložené dani. Odložená daň vzniká při přeměnách a vkladech, kdy se nemění daňové základy aktiv a závazků a naopak nevzniká při koupi obchodního závodu.
Interpretace se mimo jiné pozastavuje též nad diskutabilním požadavkem ČÚS 011, aby při prodeji obchodního závodu nebo jeho části byly rozpuštěny rezervy a opravné položky, přestože rizika zobrazená rezervami jsou zohledněna v ocenění (kupní ceně) závodu a rezervy jsou následně opět tvořeny s výsledkovým dopadem. Proto by související rezervy měly být součástí ocenění nabytých aktiv a závazků s dopadem na výši goodwillu (případně oceňovacího rozdílu).
Ing. Ivan Brož
Rödl & Partner