Může soudní řízení přerušit běh lhůty pro uplatnění daňové ztráty?

Vydáno: 4 minuty čtení

Nejvyšší správní soud se ve svém nedávném rozhodnutí sp. zn. 7 Afs 80/2021 zabýval otázkou, zda může soudní řízení o výši daňové ztráty přerušit běh 5leté lhůty pro uplatnění této daňové ztráty. Nejvyšší správní soud tímto rozhodnutím navazuje na svoji dosavadní judikaturu v oblasti daňových ztrát, která do značné míry vyjasnila celou řadu sporných otázek. Podařilo se to Nejvyššímu správnímu soudu i tentokrát?

Nejvyšší správní soud se zabýval zajímavou otázkou týkající se uplatnění daňové ztráty. V daném případě bylo předmětem sporu, zda si daňový subjekt mohl daňovou ztrátu, která vznikla ve zdaňovacích obdobích 2007 a 2008, uplatnit teprve v daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2014 a 2015. Daňovou ztrátu vzniklou ve zdaňovacích obdobích 2007 a 2008 bylo možné dle zákona uplatnit nejpozději ve zdaňovacích obdobích 2012, respektive 2013.

V posuzovaném případě však bylo problematické, že daňová ztráta vzniklá ve zdaňovacích obdobích 2007, respektive 2008 byla vyměřena až po roce 2012, respektive 2013. Tedy po uplynutí lhůty 5 let pro její uplatnění. Důvodem byl spor o výši této daňové ztráty, který byl ukončen teprve rozsudky správních soudů. Proto daňový subjekt uplatnil daňovou ztrátu z let 2007 a 2008 až v daňových přiznáních za zdaňovací období 2014 a 2015.

S tímto postupem daňový subjekt neuspěl jak u daňové správy, tak také se svoji žalobou u krajského soudu. Daňový subjekt tudíž podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Kasační stížností se domáhal uplatnění daňové ztráty v daňových přiznáních za zdaňovací období 2014 a 2015.

Daňový subjekt nesouhlasil s tím, že daňovou ztrátu bylo možné uplatnit nejpozději ve zdaňovacích obdobích 2012, respektive 2013, protože daňová ztráta v těchto obdobích jednoduše neexistovala. Takový výklad považoval daňový subjekt za absurdní, protože v okamžiku, kdy daňová ztráta za zdaňovací období 2007 a 2008 byla vyměřena, nebylo již možné ji uplatnit, neboť mezitím uplynula pětiletá lhůta pro její uplatnění. Z tohoto důvodu požadoval daňový subjekt, aby se lhůta 5 let pro uplatnění daňové ztráty počítala od zdaňovacího období, ve kterém se daňová ztráta vyměřila, nikoli ve kterém vznikla. Nadto daňový subjekt poukazoval na skutečnost, že v důsledku soudních sporů, které vedl u správních soudů za účelem stanovení výše daňové ztráty za roky 2007 a 2008, neběžela hmotněprávní lhůta 5 let pro uplatnění této daňové ztráty ve smyslu ustanovení § 41 soudního řádu správního.

Nejvyšší správní soud odmítl argumentaci daňového subjektu, když uvedl, že lze jednoznačně dovodit, že daňovou ztrátu lze odečíst od základu daně pouze v 5 zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje. Okamžik (datum), kdy došlo k pravomocnému vyměření daňové ztráty přitom není rozhodující. Nejvyšší správní soud tudíž potvrdil, že daňovou ztrátu za zdaňovací období 2007 a 2008 lze uplatnit nejpozději ve zdaňovacích obdobích 2012, respektive 2013.

Ve vztahu k argumentaci daňového subjektu, že po dobu soudních řízení neběžela lhůta pro uplatnění daňové ztráty, Nejvyšší správní soud uvedl, že ustanovení § 41 soudního řádu správního dopadá zejména na lhůty, které upravují zánik práva daň vyměřit či doměřit. V případě zákona o daních z příjmů, který upravuje lhůtu pro uplatnění daňové ztráty, nejde o lhůtu pro zánik práva v pravém slova smyslu, ale o určení zdaňovacích období, v nichž lze uplatnit daňovou ztrátu. Proto i tento argument daňového subjektu Nejvyšší správní soud odmítl.

V této souvislosti se však nabízí celá řada otázek, z nichž asi nejpalčivější je, jak má daňový subjekt v obdobných případech postupovat, aby neztratil možnost uplatnění daňové ztráty.

Mgr. Jakub Šotník, advokát
Rödl & Partner