Důvodová zpráva k zákonu č. 139/2011 Sb., změna zákona o platebním styku

k návrhu zákona, kterým se mění zákon o platebním styku a některé další zákony

Viz přílohu k důvodové zprávě.

Návrh zákona transponuje směrnice Evropské unie v oblasti finančního trhu, a to konkrétně:

* směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES ze dne 6. května 2009, kterou se mění směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění, pokud jde o pohledávky z úvěru (dále jen „směrnice 2009/44/ES“)¹⁾, a

* směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (dále jen „směrnice 2009/110/ES“ nebo „směrnice o elektronických penězích“).

Návrh zákona se předkládá v souladu s Plánem legislativních prací vlády na rok 2010, který schválila vláda svým usnesením č. 1567 ze dne 21. prosince 2009.

Směrnice 2009/44/ES byla zveřejněna v Úředním věstníku EU dne 6. května 2009 a vstoupila v platnost dne 26. května 2009. Lhůta pro transpozici členským státům končí dne 30. června 2011, příslušné právní předpisy jsou však členské státy povinny přijmout již nejpozději dne 30. prosince 2010.

Směrnice 2009/110/ES byla zveřejněna v Úředním věstníku EU dne 10. října 2009 a vstoupila v platnost dne 30. října 2009. Lhůta pro transpozici členským státům končí dne 30. dubna 2011.

Směrnice 2009/44/ES je směrnicí v režimu minimální harmonizace.

Směrnice 2009/110/ES je směrnicí v režimu maximální harmonizace (čl. 16). Při její transpozici do vnitrostátních právních řádů se členské státy nemohou od úpravy, která je ve směrnici obsažena, odchýlit. Výjimkou jsou tzv. národní diskrece, které umožňují členským státům volbu ze dvou či více variant. Směrnice 2009/110/ES takovou volbu umožňuje v čl. 1 odst. 3, čl. 3 odst. 3, čl. 5 odst. 7, čl. 7 odst. 4, čl. 9 a čl. 18 odst. 2.

Směrnice 2009/44/ES

Relevantním právním předpisem v oblasti upravené směrnicí 2009/44/ES je za stávající právní úpravy část třetí zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku (dále jen „zákon o platebním styku“), a část sedmá zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.

Směrnice 2009/44/ES:

* rozšiřuje působnost směrnice 98/26/ES na propojené systémy (tzn. na situace, kdy provozovatelé, případně účastníci, ovlivňují nejen „svůj“ systém, ale také systém jiný),

* klade důraz na soulad okamžiku neodvolatelnosti a přijetí příkazu k zúčtování (resp. příkazu k vypořádání), pravidel systému a dalších, které by mohly způsobit diskrepanci mezi systémy a zvyšovat nejistotu jednotlivých subjektů,

* vztahuje ochranu poskytnutou systémům také na systémy propojené (týká se např. povinnosti provozovatele, případně účastníků, splnit své závazky bez ohledu na probíhající insolvenční řízení),

* cílem je snížení systémového rizika souvisejícího se současným trendem propojování systémů, které je motivováno snahou snížit transakční náklady na vypořádání uzavřených obchodů.

Směrnice 2009/110/ES

Relevantním právním předpisem v oblasti upravené směrnicí 2009/110/ES je za stávající právní úpravy část druhá hlava IV a V zákona o platebním styku, která transponuje dosavadní směrnici 2000/46/ES.

Směrnice 2009/110/ES zavádí nové regulatorní a dohledové požadavky na již existující kategorii subjektů - instituce elektronických peněz. Tyto požadavky jsou v zásadě obdobné jako u platebních institucí.

Instituce elektronických peněz budou kromě vydávání elektronických peněz oprávněny k poskytování platebních služeb týkajících se vydaných elektronických peněz. Kromě toho budou instituce elektronických peněz moci poskytovat platební služby, které se netýkají vydaných elektronických peněz.

Oproti směrnici 200/46/ES umožňuje směrnice 2009/110/ES vznik tzv. hybridních institucí elektronických peněz, které mohou kromě vydávaní elektronických peněz a poskytování platebních služeb vykonávat jiné činnosti, pokud k nim získají příslušné oprávnění.

Osoby, které nesplní požadavky kladené na instituce elektronických peněz, budou moci vydávat elektronické peníze v omezeném rozsahu v režimu výjimky podle čl. 9 směrnice 2009/110/ES (v terminologii českého zákona tomuto režimu odpovídá kategorie vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu).

Směrnice o elektronických penězích zavádí novou úpravu některých soukromoprávních vztahů mezi vydavateli elektronických peněz a jejich držiteli (zejména co se týče zpětné výměny elektronických peněz). Tato úprava se vztahuje na všechny kategorie vydavatelů elektronických peněz.

Gestorem implementace směrnice 2009/44/ES a směrnice 2009/110/ES je Ministerstvo financí.

Návrh zákona byl průběžně konzultován s Českou národní bankou v souladu s dohodou o spolupráci při přípravě návrhů vnitrostátních právních předpisů týkajících se finančního trhu a dalších předpisů, které se dotýkají působnosti stran dohody. Konzultace přispěly k zapracování některých připomínek a podnětů do předkládaného návrhu zákona.

Část druhá hlavy IV („Instituce elektronických peněz“) a V („Vydavatel elektronických peněz malého rozsahu“) zákona o platebním styku budou mít následující strukturu:

Hlava IV

Díl 1: Základní ustanovení

Díl 2: Povolení k činnosti instituce elektronických peněz

Díl 3: Některé podmínky výkonu činnosti instituce elektronických peněz

Díl 4: Výkon činnosti instituce elektronických peněz a zahraniční instituce elektronických peněz v hostitelském členském státě

Hlava V

Díl 1: Základní ustanovení

Díl 2: Registrace vydavatele elektronických peněz malého rozsahu

Díl 3: Některé podmínky výkonu činnosti vydavatele elektronických peněz malého rozsahu

Část třetí hlava II („Platební systém s neodvolatelností zúčtování“) zákona o platebním styku, bude mít následující strukturu:

Díl 1: Základní ustanovení

Díl 2: Provozování platebního systému s neodvolatelností zúčtování

Díl 3: Provozovatel platebního systému s neodvolatelností zúčtování

Díl 4: Informační povinnosti provozovatele a účastníka platebního systému s neodvolatelností zúčtování

Díl 5: Oznamovací povinnosti orgánů veřejné moci

Část sedmá („Vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání“) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, bude mít následující strukturu:

Hlava I: Základní ustanovení

Hlava II: Provozování vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání

Hlava III: Provozovatel vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání

Hlava IV: Informační povinnosti provozovatele a účastníka vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádaní

Hlava V: Oznamovací povinnosti orgánů veřejné moci

Současně s transpozicí směrnic 2009/44/ES a 2009/110/ES do zákona o platebním styku bylo provedeno zhodnocení stávající právní úpravy, která transponuje směrnici 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnici 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu. Předkladatel tak reagoval na vyvíjející se aplikační praxi a zároveň zohlednil některé nedávné závěry transpoziční skupiny ke směrnici 2007/64/ES. Došlo k odstranění některých systematických, terminologických, případně legislativně-technických nedostatků. Nejdůležitější změnou bylo vytvoření společné části o dohledu, která byla vložena za dosavadní část pátou.

Novelizace dalších zákonů jsou prováděny v návaznosti na změny, ke kterým dochází v zákoně č. 284/2009 Sb., o platebním styku, a zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Jedná se o novelu insolvenčního zákona, zákona o bankách, zákona o družstevních záložnách, zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, zákona o České národní bance, zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu, zákona o finančním arbitrovi, zákona o finančních konglomerátech, zákona o omezení plateb v hotovosti, občanského zákoníku, občanského soudního řádu, zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, zákona o ochraně spotřebitele, zákona o auditorech a zákona o správních poplatcích.

Předkladatel dále vychází z principu, že ustanovení směrnic, která je vhodnější z důvodu jejich technické povahy či rozsahu upravit spíše v prováděcím právním předpise, budou transponována formou vyhlášky České národní banky (obdobné řešení existuje i v jiných sektorech finančního trhu). Návrh zákona proto obsahuje zmocnění pro vydání vyhlášky České národní banky v těchto oblastech:

- vzory tiskopisů, na kterých se podávají žádosti a oznámení podle zákona,

- způsob plnění požadavků na řídící a kontrolní systém institucí elektronických peněz,

- stanovení aktiv s nízkým rizikem, do nichž mohou instituce elektronických peněz a vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu investovat prostředky,

- stanovení pravidel pro výpočet výše kapitálu instituce elektronických peněz a pravidel pro výpočet kapitálové přiměřenosti, včetně jednotlivých přístupů, které instituce elektronických peněz může při výpočtu kapitálové přiměřenosti uplatňovat,

- informační povinnosti institucí elektronických peněz a vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu.

Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Z ústavního pořádku České republiky nevyplývají specifické právní normy dopadající na oblast vydávání elektronických peněz a činnost platebních a vypořádacích systémů. Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky, např. zásady vyplývající z pojmu demokratického právního státu (čl. 1 Ústavy), zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (čl. 2 odst. 2 LPS) a v oblasti správního trestání zásadu , (čl. 39 LPS).

Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, zejména pokud se jedná o závazky, které pro Českou republiku vyplývají z členství v OECD a WTO. Každý členský stát WTO má povinnost ustanovit tzv. listinu závazků. Tato listina obsahuje závazky členského státu, pokud jde o kritérium přístupu na trh a kritérium národního zacházení. Závazky se týkají jednotlivých sektorů služeb včetně služeb finančních. EU jako celní unie má tuto listinu společnou. Z hlediska navrhované právní úpravy nevyplývají z této listiny žádné konkrétní závazky, které by předkladatel musel respektovat.

Návrh zákona je v souladu s právem Evropské unie. Návrh zákona taktéž respektuje obecné právní zásady práva Evropské unie, zejména zásadu právní jistoty, subsidiarity a proporcionality a nediskriminace z hlediska státní příslušnosti. Předkladatel zohlednil ve všech směrech závěry, kterých bylo dosaženo v rámci pracovní skupiny Evropské komise k transpozici směrnice 2009/110/ES a v rámci Platebního výboru, což je poradní orgán Evropské komise pro otázky platební legislativy.

V souvislosti se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost dochází k nahrazení pojmu „Evropské společenství“ pojmem „Evropská unie“. Zároveň se v poznámce pod čarou č. 1 aktualizuje odkaz na směrnice, které jsou transponovány v zákoně o platebním styku.

Zavádí se legislativní zkratka „vydavatel“ a „držitel“ pro vydavatele a držitele elektronických peněz. Obdobně je tomu ve stávajícím zákoně již v případě poskytovatelů a uživatelů platebních služeb, pro něž je zavedena legislativní zkratka „poskytovatel“ a „uživatel“. Používání legislativní zkratky má zestručnit a zjednodušit dikci příslušných ustanovení zákona, která s těmito pojmy pracují.

Upřesňuje se, že platební transakce je pouze taková transakce, která představuje platební službu podle § 3. Operace, které nejsou platební službou podle § 3 odst. 3, by neměly být považovány ani za platební transakce. Jednoznačné vymezení pojmu platební transakce má význam např. pro povinnost chránit svěřené prostředky (§ 19 a násl.), pro limity režimu poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu (§ 36 odst. 2), pro definici smlouvy o platebních službách (§ 74) apod.

Upřesňuje se vymezení bezhotovostního obchodu s cizí měnou. O bezhotovostní obchod s cizí měnou se může jednat i tehdy, když je prováděn s použitím účtu, který nesplňuje definici platebního účtu.

Upřesňuje se vymezení inkasa. Stávající vymezení tohoto pojmu pomocí legislativní zkratky v § 3 odst. 1 písm. c) bodě 2 usilovalo především o jednoznačné odlišení inkasa od karetních transakcí. Toto vymezení však nebylo zcela přesné, protože i souhlas k inkasu lze dát platebním prostředkem (např. pomocí tzv. elektronického bankovnictví). Nově použitá definice se důsledně přidržuje dikce směrnice o platebních službách.

Změna v důsledku zavedení legislativní zkratky pro vydavatele elektronických peněz.

Upře