Důvodová zpráva k zákonu č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu

ZHODNOCENÍ PLATNÉHO PRÁVNÍHO STAVU

Používání moderních telekomunikačních prostředků, jakými jsou elektronická pošta, elektronická výměna dat (EDI), ale i telefaxy a jiné prostředky umožňující dálkový přístup za účelem provádění obchodních transakcí se rapidním tempem zvyšuje a lze očekávat, že se bude dále rozvíjet s tím, jak se informační dálnice a Internet stanou dostupnějšími. Komunikace sdělující závažné informace právní povahy formou netištěných zpráv však může narazit na překážky v právní oblasti, které by zabraňovaly jejich používání či by mohly vyvolat námitky ohledně jejich důkazní hodnoty. Nedostatečná národní vytváří překážky pro mezinárodní obchod, jehož výrazná část se realizuje právě prostřednictvím moderních telekomunikačních prostředků. Rozdíly mezi národními legislativami a rozpory při jejich výkladu ohledně používání komunikačních prostředků se tak mohou stát výrazným faktorem, omezujícím přístup na mezinárodní trhy.V českém právním řádu neexistuje jednotná právní úprava, která by jednoznačně připouštěla elektronickou formu dokumentace nebo jednoznačně zakazovala elektronickou formu dokumentace ve všech případech lidského konání.Základní právní normou, která by mohla mít vztah k elektronickému obchodu, je především zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen ObčZ), který v § 40 uvádí: "Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila."Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen OSŘ), jakožto základní procesní předpis ve svém § 125 [Druhy důkazů] uvádí: "Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů a právnických osob, listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud."Nespornost podpisu a jeho uznávání může být v občanskoprávních (a tedy i obchodních) vztazích zajištěna dohodou smluvních stran, a to podle ust. § 2 odst. 3 ObčZ: "Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit."Strany si mohou své vzájemné vztahy upravit tak, jak to odpovídá jejich souhlasné vůli podle svých potřeb. Kromě již citovaného ust. § 40 musí přitom platit zásady formulované v ObčZ (a samozřejmě všechna ustanovení ObchZ a ObčZ) - např. ust. § 3, odst. 1, § 34 - 37 ObčZ.

Za splnění podmínky identifikace a autentizace (se současným požadavkem na dodržení principu neodmítnutelnosti) lze provést elektronickou transakci například v prostředí Internetu tak, aby splňovala podmínky ust. § 40, odst. 4 ObčZ, zejména "...určení osoby, která právní úkon učinila."Požadavek zajištění identifikace určení, kdo nějaký projev vůle učinil a autentizace ověření totožnosti osoby vznikl v podstatě ve stejném okamžiku, kdy došlo k zachycení právního úkonu na nějaké záznamové médium. Právní úprava i praxe dospěly posléze k určitým všeobecně uznávaným způsobům a formám, na jejichž základě se toto určování a ověřování provádějí v případech, že je úkon činěn na papíře. K identifikaci zde slouží nejčastěji vlastnoruční podpis, k němuž jsou připojeny některé osobní údaje (např. jméno, příjmení a rodné číslo), autentizace se uskutečňuje např. legalizací, kterou provádí notář nebo příslušný orgán veřejné správy.Jakmile se však začne uvažovat pojem dokument jinak než pouze v klasické písemné formě, Právní řády mnohých států, Českou republiku nevyjímaje, dnes umožňují, aby dokumenty byly vytvořeny již ve svojí původní podobě i jinak než ve formě listiny, zejména pomocí výpočetní techniky; podrobnosti k tomu viz P. Mates, V. Smejkal: Dokumenty budoucnosti, Data Security Management, II., č. 5, 1998, str. 34 a následující. Je zřejmé, že se těmito tradičními nástroji nevystačí. V současné době již nečiní potíže provést digitalizaci písemného dokumentu (jako obrázku, tj. coby faksimile) a přitom přenést i podpis, který je na dokumentu učiněn. Samozřejmě, že pravost podpisu může být zpochybněna a následně pak prokazována (např. znalecky). Totéž ovšem platí i o podpisech na listinných dokumentech.Mimo to může být rovněž zpochybněno, zda v průběhu digitalizace nedošlo ke změně obsahu dokumentu - jinak řečeno k tomu, že podpis je sice pravý, ale digitalizovaná podoba obsahu dokumentu se liší od té, která byla původně identifikována a autentizována. I tento důkaz by bylo pravděpodobně možné pomocí bezpečnostních postupů spojených s digitalizací opatřit.Viz Smejkal, V.: Internet@§§§. GRADA, Praha 1999, str. 111.1Ještě složitější situace vzniká tam, kde je dokument vytvářen přímo prostředky výpočetní techniky, tedy nikoliv jako digitální faksimile, ale přímo jako digitální záznam obsahu dokumentu (převedením textu do elektronické podoby coby posloupnost jednotlivých znaků - dále zpracovatelných běžným textovým editorem). V zásadě ani zde nestojí otázka tak, že by nebylo možno z technického hlediska opatřit dokument podpisem, ale jde o to, jak zajistit, aby tento podpis byl schopen fungovat jako nástroj identifikace a mohla jím být na jeho základě provedena autentizace.Možnosti jsou v podstatě dvě: I. zvláštní zákon o elektronickém obchodu; II. zakotvení elektronického podpisu v českém právním řádu. V obou případech jde prakticky o totéž: učinit dokumenty a podpisy na papíře a elektronické rovnoprávnými.S první cestou úzce souvisí jeden z nejvýznamnějších výstupů činnosti Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (United Nations Commission on International Trade Law - ), kterým je Vzorový zákon o elektronickém obchodu. , který je od roku 1966 Valným shromážděním OSN pověřen harmonizací a unifikací v této oblasti práva, zaujímá nejdůležitější postavení mezi ostatními mezinárodními organizacemi