Dobrovolná likvidace společnosti s ručením omezeným - část I

Ukončení podnikatelské činnosti může být vyvoláno řadou skutečností (např. zásadní a dalšími aktivitami nepřekonatelný podnikatelský neúspěch, neshoda mezi společníky spojená s neochotou vzdání se/převodu podílu, nezájem rodinných příslušníků pokračovat v podnikatelské činnosti a absence zájemce o koupi rodinného podniku, neúspěšný mezigenerační přechod v rodinných podnicích spojený s dalšími faktory, nízká konkurenceschopnost, likvidace společnosti coby „zbytečného“ prvku holdingové struktury²⁾ či dosažení vytčeného cíle podnikání). Ukončení podnikatelské činnosti je rozsáhle regulovaným procesem, který je zapotřebí důkladně plánovat, neboť nejde ryze o dopady na osobu podnikatele (vlastníka) a jeho majetkovou sféru. Právní úprava si pochopitelně klade za cíl ochránit i další dotčené zainteresované strany (např. věřitele a zaměstnance), stejně tak jako i oprávněné zájmy státu z hlediska platby daní atd.

V základní rovině se skládá ze dvou navazujících kroků:

může být realizován buď v podobě (např. fúze, rozdělení⁵⁾), či s „absolutním“ zánikem společnosti spojeným s výmazem obchodní z obchodního rejstříku. Zrušení společnosti bez právního nástupce může být realizována buď formou dobrovolné, nebo nedobrovolné (nucené) likvidace. Ke zrušení právnické osoby dochází:

Z pohledu právní úpravy lze konstatovat, že základní mantinely pro likvidaci právnické osoby stanoví občanský zákoník. Ten se nicméně na řadě míst odkazuje na jinou právní úpravu (jiné zákony). V tomto ohledu není nikterak překvapivá vazba na zákon o obchodních korporacích, který vymezuje další (a specifičtější) důvody pro zrušení obchodní společnosti s likvidací. Posledně uvedený předpis např. vymezuje situace, kdy o zrušení a likvidaci rozhoduje soud. Jmenovitě se jedná o Hlavu I díl 10 (Zrušení a zánik obchodní a ustanovení o likvidaci) zákona o obchodních korporacích, kde se uvádí: „

Proces zrušení a likvidace právnické osoby může být nařízen soudem, a to buď na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu (), i pro následující situace:

Zároveň platí, že pokud má soud možnost zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků⁹⁾.

Zákon o obchodních korporacích dále uvádí i důvody zrušení právnické osoby specifické pro jednotlivé formy obchodních společností. U společnosti s ručením omezeným je to například stav, kdy z důvodu nesplnění povinnosti volby nového jednatele hrozí s. r. o. zrušení soudem a nařízení likvidace¹⁰⁾. Možnost zrušení společnosti s likvidací pak vyplývá např. i z § 241 odst. 2 (právo společníka domáhat se zrušení společnosti, pokud tato možnost vyplývá ze společenské smlouvy)¹¹⁾ a § 215 odst. 1 (zrušení společnosti jako sankce z titulu neplnění povinností úhrady za uvolněný podíl) občanského zákoníku¹²⁾.

Kromě základních soukromoprávních předpisů existují nicméně i další předpisy, které vymezují situace, za kterých dochází ke zrušení obchodní (event. právnické osoby obecně)¹³⁾.

Hodný zřetele je i fakt, že ukončení podnikatelské činnosti spojené s likvidací se váže i k institutu neplatnosti právnické osoby – okamžikem, kdy je právnická osoba prohlášena za neplatnou, vstupuje do likvidace¹⁴⁾.

Co se týče časového okamžiku, platí, že se právnická osoba s likvidací zrušuje¹⁵⁾:

Z dotčené právní úpravy je zřejmé, že pravidla pro zrušení právnických osob je možné rozdělovat z hlediska řady různých kritérií. V obecnější rovině je možné užít dělení na pravidla mající obecnou platnost pro všechny právnické osoby (resp. obchodní společnosti jako takové) a vztahuje se k pravidlům, která dopadají pouze na některé právní formy. Tento a navazující příspěvky cílí jmenovitě na , čemuž je přizpůsobena i koncepce (záběr příspěvku)¹⁶⁾.

Pro zrušení právnické osoby je vyžadována její likvidace, to však neplatí v případech, kdy celé její jmění nabývá právní nástupce, nebo nestanoví-li zákon jinak¹⁷⁾. Toto pravidlo je racionální a odpovídá požadavku na to, aby před zánikem společnosti byly řádně vypořádány související závazky a byla poskytnuta potřebná ochrana jiným subjektům. Tento požadavek je naplněn, pokud dochází např. k fúzi, neboť do původních vztahů vstupuje v pozici věřitele a dlužníka subjekt nový. Samotný proces zrušení právnické osoby s likvidací přitom není nutně nezvratný. V tomto ohledu je stanoveno, že: „“¹⁸⁾. Oním účelem/podstatou likvidace, a to jak již nucené, tak i dobrovolné, je: „… “¹⁹⁾.

Den vstupu do likvidace se odvíjí od právního titulu. Právnická osoba vstupuje do likvidace dnem, kdy je:

Po dobu likvidace právnická osoba užívá svůj název s dodatkem „v likvidaci“ ²¹⁾.

Pokud jde o ²²⁾. U společnosti s ručením omezeným je klíčovým aktem dohoda společníků o zrušení společnosti, která má formu veřejné listiny²³⁾. To fakticky znamená, že o zrušení společnosti s ručením omezeným rozhodují všichni společníci, a to dohodou, která musí mít formu notářského zápisu²⁴⁾. Nejedná se však o jedinou možnost zrušení s. r. o. Pokud je to zakotveno ve společenské smlouvě, přináleží právo rozhodnout o zrušení s. r. o. i valné hromadě²⁵⁾. K danému v širších souvislostech Josková a kol. uvádí následující: „²⁶⁾.“²⁷⁾ Pokud by tedy měla valné hromadě připadnout možnost zrušit společnost s likvidací, je klíčové zakotvení této možnosti ve společenské smlouvě, což by při její tvorbě či úpravách nemělo být opomíjeno.

Likvidátor je subjekt, který nabývá působnosti statutárního orgánu, a to okamžikem svého povolání (myšleno povolání k výkonu činnosti likvidátora), přičemž za řádný výkon této své funkce odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu²⁸⁾. Likvidátorem může být jen osoba způsobilá být členem statutárního orgánu²⁹⁾ - z tohoto pravidla vyplývá celá řada podmínek (blíže viz text dále). Pokud je k likvidaci právnické osoby povoláno více likvidátorů, tvoří kolektivní orgán³⁰⁾. Obecným pravidlem je, že osoba jmenovaná pro výkon funkce likvidátora musí s daným ustanovením souhlasit – z tohoto pravidla však existují i určité výjimky³¹⁾.

Souhrnem lze pro výkon funkce likvidátora fyzické osoby konstatovat nutnost splnění následujících podmínek. Fyzická osoba musí být³²⁾:

Výkon funkce likvidátora musí být pochopitelně i adekvátně smluvně ošetřen (k vybraným otázkám viz text příspěvku dále)³⁷⁾.

Jestliže osoba nesplňuje podmínky k výkonu funkce, pochopitelně se likvidátorem nestane. Pokud přestane splňovat podmínky po vzniku své funkce, jeho funkce tím zaniká³⁸⁾.

Likvidátorem může být i právnická osoba: v takovém případě je povinna zmocnit fyzickou osobu, která ji bude ve funkci likvidátora zastupovat. Pokud by tak neučinila, zastupuje ji člen statutárního orgánu.³⁹⁾

Likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu a odpovídá za řádný výkon své funkce stejně jako člen statutárního orgánu⁴⁰⁾. Jeho práva a povinnosti jsou spojené s účelem likvidace⁴¹⁾ (viz text výše). Je jenom logické, že likvidátor má povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře, vykonávat činnost s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí⁴²⁾. Mezi základní povinnosti likvidátora patří vypořádávat vztahy společnosti ke třetím stranám i vlastním společníkům, a umožnit tak svými kroky zánik společnosti, který bude respektovat zákonem daná pravidla. Hlavním cílem z pohledu vlastníků je dosáhnout co nejvyššího likvidačního zůstatku, tedy zpeněžit majetek společnosti tak, aby pokryl veškeré závazky společnosti. Pokud společnosti zbude majetek po vypořádání veškerých vztahů, je rozdělen mezi společníky.⁴³⁾

Likvidátor musí dbát na ochranu věřitelů, má povinnost informovat všechny známé věřitele o vstupu obchodní společnosti do likvidace⁴⁴⁾. Podíl na likvidačním zůstatku nelze vyplácet do doby, dokud nejsou uspokojena práva všech věřitelů, kteří své pohledávky přihlásili včas⁴⁵⁾. Likvidátor musí brát zřetel i na společníky, kteří chtějí, aby byl likvidační zůstatek co nejvyšší.

Velmi důležitá je i související povinnost likvidátora provádět kontrolu, zda společnost nespěje k úpadku, a pokud ano, realizovat bez odkladu příslušné kroky⁴⁶⁾.

Úhrnem tak platí, že likvidátor zastupuje obchodní korporaci a jedná vůči okolnímu prostředí, spravuje majetek a má povinnost, aby ho chránil před ztrátou, poškozením či zničením. Na likvidátorovi rovněž váznou povinnosti ve vztahu k účetnictví a daním⁴⁷⁾. Další povinnosti s sebou implicitně nese fakt, že likvidátor v zásadě nabývá „funkci“ statutárního orgánu. S tím souvisí např. povinnost mlčenlivosti.⁴⁸⁾

Vyjdeme-li z analogie postavení likvidátora⁴⁹⁾, bylo by možné usuzovat, že se na něj vztahují i pravidla zákazu konkurence⁵⁰⁾. Tato otázka není pro osobu likvidátora řešena. Otázkou zákazu konkurence likvidátora se zabývají např. Josková a kol., kteří ve své publikaci prezentují přesvědčivou a racionální argumentaci pro závěr, že zákaz konkurence bude dopadat i na likvidátora. K danému závěru dospěli na základě toho, že:

Zároveň uvedený autorský kolektiv poukazuje na to, že: „“⁵²⁾.

Na druhé straně však nelze opomíjet existující disponibilnost právní úpravy⁵³⁾. Pokud lze působnost zákazu konkurence omezit ve vztahu k osobám statutárního orgánu, pak by měla být zachována možnost omezit působnost zákazu konkurence i ve vztahu k likvidátorovi. Takovému hodnocení a závěru svědčí i publikace autorského kolektivu Pokorná a kol. Součástí knihy je i modelová smlouva pro likvidátora, v níž je explicitně uvedena doložka, která zákaz konkurence vylučuje: „.“⁵⁴⁾ Autoři se kloní k závěru o disponibilnosti právní úpravy a v tomto ohledu považují za vhodné, aby součástí smlouvy uzavřené s likvidátorem byla i upravující zákaz konkurence v případě, že:

Odměnu a způsob výplaty určuje ten, kdo likvidátora do funkce povolal⁵⁵⁾. Z existující právní úpravy plynou základní tři situace, které se liší z hlediska způsobu/možností stanovení odměny likvidátora. Jde o následující:

V případě, že je likvidátor jmenován soudem, jeho odměna se řídí nařízením vlády⁵⁶⁾. Soud může podle okolností odměnu likvidátora zvýšit, ale i snížit. Pokud likvidaci provede více likvidátorů, odměna náleží každému z nich. Podíl odměny se určí podle rozsahu a délky doby jeho činnosti.⁵⁷⁾

V případě jmenování likvidátora orgánem společnosti je zapotřebí výši a způsob odměny zakotvit smluvně – musí mít písemnou podobu a musí s ní v případě s. r. o. souhlasit valná hromada⁵⁸⁾. Způsob ani výše odměny nejsou stanoveny: pro inspiraci lze bezesporu využít uvedené nařízení vlády, které se užívá pro stanovení odměny likvidátora ustanoveného soudem. Výše odměny a její koncepce bude nicméně odvislá od okolností případu (struktura majetku, možnost zpeněžení majetku, existující závazky a pohledávky, délka trvání likvidace atd.).

Pravidla pro odměňování v souvislosti se smlouvou o výkonu funkce upravuje zákon o obchodních korporacích⁵⁹⁾. Předpokládá se, že tato úprava může být využita i v souvislosti s odměňováním likvidátora⁶⁰⁾. Likvidátor může být odměňován například podle hodinové sazby, procentním podílem z výše likvidačního zůstatku či pevně určenou sazbou. Odměna může být poskytována v penězích, nicméně zákon nevylučuje poskytnutí odměny v naturální podobě, vše závisí na tom, jak se obě strany dohodnou ve smlouvě. Pokud funkci likvidátora vykonává člen statutárního orgánu, lze soudit, že mu náleží odměna ve výši, kterou měl před vstupem do likvidace⁶¹⁾. Ze zákona dále nevyplývá, jestli je možné poskytnout zálohu likvidátorovi na budoucí odměnu. Pokud si strany ve smlouvě sjednaly, že se likvidátorovi vyplatí záloha, má na ni nárok. Není-li však smluvně sjednaná, likvidátor se domáhat zálohy nemůže. Pokud by si i přesto zálohu vyplatil, bude se jednat o závažné porušení. V případě, že byl likvidátor jmenován soudem, náleží mu právo na zálohu. Toto právo potvrdil např. i Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení⁶²⁾.

Funkce výkonu likvidátora může zaniknout několika různými způsoby. Pokud k zániku dojde v průběhu vlastního procesu likvidace, je příslušný orgán povinen povolat nového likvidátora bez zbytečného odkladu⁶³⁾. Likvidátor může ze své funkce i odstoupit, a to i bez udání důvodu. To však neplatí např. pro situaci likvidátora ustanoveného ze seznamu insolvenčních správců. Analogicky v případě odstoupení z funkce likvidátora platí, že jeho výkon končí uplynutím dvouměsíční lhůty od oznámení o odstoupení⁶⁴⁾. Dále může likvidátora z výkonu jeho funkce odvolat buď soud, či příslušný orgán společnosti, který jej do funkce povolal. Mezi důvody zániku funkce patří i ztráta způsobilosti k výkonu funkce⁶⁵⁾. Zánikem funkce likvidátora je také smrt fyzické osoby, uplynutí smlouvou stanoveného období (pokud tak smlouva stanovila) a zánik právnické osoby, která byla ve funkci likvidátora. Zde můžou nastat dvě situace: zanikající právnická osoba má právního nástupce, či nemá právního nástupce. Pokud zanikne s právním nástupcem, přechází funkce likvidátora na něj, pokud právního nástupce nemá, funkce likvidátora zaniká.⁶⁶⁾

Z hlediska účelu likvidace je pak zřejmě tím žádoucím způsobem zániku výkonu funkce likvidátora úspěšné zakončení procesu likvidace. Nicméně i po ukončení likvidace na likvidátorovi váznou jisté povinnosti, např. povinnost podat návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku⁶⁷⁾.