Daňové řešení méně častých benefitů zaměstnance

Vydáno: 21 minut čtení

V žebříčku současných zaměstnaneckých benefitů se do popředí dostávají příspěvky související s tzv. home office (práce z domova), benefity související s péčí o zdraví, příspěvky na penzijní a soukromé pojištění a rovněž poskytování stravenek a stravenkového paušálu. K žádaným benefitům patří i nadále bezplatné poskytování služebního auta i pro soukromé účely (manažerské auto) a ve stávající tíživé finanční situaci domácností z důvodu inflace a extrémních cen energií jsou to i zvýhodněné zápůjčky poskytnuté zaměstnancům. V současném období se při získávání nových pracovníků dostává u některých firem do popředí poskytování různě vysokého náborového příspěvku. My se zde však zaměříme na daňové řešení benefitů, o kterých se sice moc nemluví, ale přitom jejich poskytnutí zaměstnavatelem vždy zaměstnance potěší.

Daňové řešení méně častých benefitů zaměstnance
Ing.
Ivan
Macháček
 
Sleva z ceny při prodeji zboží nebo poskytnutí služby zaměstnancům
Jednou ze zaměstnaneckých výhod je rovněž prodej zboží, vyrobených výrobků či poskytnutí služeb zaměstnavatelem jeho zaměstnancům se slevou. Jedná se o prodej výrobků a služeb za nižší ceny, než jsou ceny obvyklé. Půjde o případy:
zaměstnavatel nakoupí zboží od svých dodavatelů, které prodává rovněž se slevou svým zaměstnancům,
zaměstnavatel prodává se slevou svým zaměstnancům vyrobené výrobky, které prodává za tržní cenu svým odběratelům,
zaměstnavatel poskytuje se slevou služby (nakoupené služby či služby poskytované zaměstnavatelem) svým zaměstnancům,
zaměstnavatel odprodá svým zaměstnancům použitý majetek zahrnutý v obchodním majetku nebo v majetku firmy za výhodnější ceny.
   
Daňové řešení u zaměstnance
Daňové řešení u zaměstnance vychází z § 6 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Z tohoto ustanovení vyplývá, že příjmem zaměstnance ze závislé činnosti se rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší, než je cena určená podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (dále jen „zákon o oceňování majetku“), nebo cena, kterou účtuje zaměstnavatel jiným osobám.
Podle § 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku se majetek a služba oceňují obvyklou cenou. Obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí např. stav tísně prodávajícího nebo k