DPH u přeshraničních obchodních transakcí - 4. část

Vydáno: 20 minut čtení

Z hlediska zákona o dani z přidané hodnoty je dovozem a vývozem pohyb zboží přes hranice Evropské unie. Zatímco osvobození při vývozu se poslední judikaturou zjednodušilo, u dovozu nastala situace opačná. A stejně protichůdné to je u služeb souvisejících s dovozem a vývozem, kdy příjemcem služby není přímý vývozce nebo dovozce. To, co lze osvobodit ve vztahu k dovozu, nelze osvobodit u vývozu. Detailněji v následujícím textu.

DPH u přeshraničních obchodních transakcí – 4. část
Ing.
Petr
Vondraš,
daňový poradce BDO Czech Republic
 
Dovoz zboží
Byť se v obecné mluvě setkáváme s termínem dovozu zboží i u zboží, které je nakoupeno v jiném členském státu Evropské unie, podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), se za dovoz zboží považuje vstup zboží ze třetí země na území Evropské unie. U zboží, které bude přepravováno například ze švýcarského Davosu, se jedná o dovoz v okamžiku, kdy zboží přejede hranice s Rakouskem. První otázkou, kterou je třeba se při dovozu zabývat, je, kdy vzniká povinnost přiznat daň.
Zákon o DPH uvádí dva hlavní důvody, kdy se tak stane. Tím prvním a nejrozšířenějším je propuštění zboží do celního režimu, nejčastěji volného oběhu. Tím druhým je nesplnění některé z povinností stanovených celním předpisem. V takovém případě není správcem daně finanční úřad, ale celní úřad, který vydá na dovozní DPH výměr, který slouží jako daňový doklad pro uplatnění odpočtu. K tomu, aby si plátce mohl DPH z dovozu na základě výměru nárokovat, musí být daň celnímu úřadu zaplacena.
Pokud plátce povinnosti stanovené celním předpisem neporuší a zboží mu je propuštěno do volného oběhu, je správcem daně finanční úřad a plátce vykazuje DPH z dovozu v daňovém přiznání, ve kterém si zároveň může nárokovat odpočet, má-li na něj nárok.
Česká republika hraničí jen se státy Evropské unie, a proto propuštění do celního režimu volný oběh při dovozu obvykle předch&aacu