V současné době se stále více skloňuje problematika finančních potíží, do kterých se fyzické i právnické osoby mohou dostat z různých důvodů. Finanční úřady však ze zákona naplňují svůj cíl, což je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady, takže se kromě zjišťování a stanovování daně zaměřují také na úhradu příslušných daňových povinností. Pokud pak daňový subjekt neuhradí daň včas, může správce daně přistoupit k vymáhání daně, což s sebou může nést další dodatečné problémy pro daňový subjekt. Pokud daňový subjekt nemá dostatek prostředků pro úhradu daňové povinnosti, je namístě zkusit požádat alespoň o splátkový kalendář. Tento příspěvek upozorňuje na důležité aspekty vymáhání daní a dané oblasti jsou také vysvětleny na praktických příkladech.
Základní aspekty vymáhání daní
Vydáno:
17 minut čtení
Základní aspekty vymáhání daní
Mgr. Ing.
Alena
Wágner Dugová
Právní úprava vymáhání
Problematika placení daně je řešena v hlavě V, konkrétně v ustanoveních § 149-232 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Nedoplatek je pak definován v § 153 odst. 1 daňového řádu jako částka daně, která není uhrazena, a uplynul již den splatnosti této daně, přičemž nedoplatek je rovněž neuhrazené příslušenství daně, u kterého již uplynul den splatnosti, popřípadě též neuhrazená částka zajištěné daně. O výši nedoplatku může správce daně daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením. Správce daně tak učiní vždy, pokud se jedná o nedoplatek, který má být poprvé vymáhán, což ale neplatí, pokud byl daňový subjekt o nedoplatku již dříve vyrozuměn, pokud hrozí nebezpečí z prodlení nebo by vyrozumění bylo zjevně neúčelné. Správce daně má pak dlouhou dobu na vymožení nedoplatku. Samotná lhůta pro placení daně je podle § 160 daňového řádu 6letá, přičemž po jejím uplynutí již nelze daň vybrat a vymáhat. Lhůta pro placení daně neskončí dříve než lhůta pro stanovení této daně. Lhůta pro placení daně začne běžet dnem splatnosti daně a může být také z různých zákonem stanovených důvodů prodlužována s maximem 20 let.
Samotnému vymáhání je pak věnována řada ustanovení daňového řádu, a to konkrétně § 175-232 daňového řádu. Správci daně byla svěřena pr