Nejčastější typy investičních příjmů a jejich zdanění - 2. část

Vydáno: 29 minut čtení

V první části příspěvku zveřejněném v minulém čísle časopisu jsme se zaměřili na jednodušší formy ukládání volných finančních prostředků nepodnikajících fyzických osob splňujících podmínku rezidence, tj. na vklady v bance, stavební spoření, III. pilíř a soukromé životní pojištění. Nyní se budeme věnovat těm složitějším, kde způsob zdanění není úplně jednoduchý.

Nejčastější typy investičních příjmů a jejich zdanění – 2. část
Ing.
Miloš
Longin
 
Investice do cenných papírů
Zatímco předcházející finanční produkty představovaly z hlediska investování poměrně jednoduchý způsob uložení volných finančních prostředků, investování do cenných papírů vyžaduje podstatně širší rozsah znalostí a obchodování probíhá prostřednictvím brokera neboli makléře, což je fyzická nebo právnická osoba oprávněná pro své zákazníky provádět obchody na finančním trhu. Činnost brokera je licencovaná, v České republice vydává licence Česká národní banka. Je potřeba si uvědomit, že druhů cenných papírů existuje celá řada a investování do nich představuje podstupování různě velkých rizik. Investice do cenných papírů umožňuje v zásadě možnost vyššího zhodnocení finančních prostředků, na druhou stranu představuje i riziko dosažení větší ztráty. Definici cenného papíru stanovuje § 514 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů1). Podle § 525 odst. 1 tohoto zákona pak platí, že je-li cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze-li jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci, jedná se o zaknihovaný cenný papír. Zaknihované cenné papíry jsou zastupitelné, pokud byly vydány týmž emitentem a pokud z nich vznikají stejná práva. Cenné papíry jsou buď majetkové (sem patří především akcie, dále například podílové listy, kmenové listy a investiční listy), nebo dluhové (zejména dluhopisy, směnky a šeky), a také nepojmenované (inominátní) cenné papíry.
  
Zdanění
Příjmy z podílu na zisku
(dividend) u
majetkových cenných papírů
podléhají institutu srážkové daně [§ 36 odst. 2 písm. a) ZDP], tzn. správným sražením srážkové daně je daňová povinnost poplatníka vyrovnána a tento příjem již dále nevstupuje do obecného základu daně poplatníka [§ 23 odst. 4 písm. a) ZDP a § 38d odst. 4 ZDP]. Stanovení základu daně, okamžik rozhodný pro provedení srážky a lhůty pro odvod srážkové daně jsou upraveny v § 36 odst. 1, 2 a 3 ZDP a § 38d odst. 2 ZDP.
Jedná-li se o příjmy z podílů na zisku plynoucí tuzemským fyzickým osobám ze zdrojů v zahraničí, vstupují podle § 8 odst. 4 ZDP do dílčího nebo samostatného základu daně poplatníka a v případě, že je poplatníkovi sražena v zahraničí daň při výplatě příjmů z těchto podílů na zisku, může využít institut zápočtu daně zaplacené v zahraničí dle ustanovení § 38f ZDP.
Úrokové příjmy
plynoucí
z dluhových cenných papírů
mohou být osvobozeny, podléhat srážkové dani jako dani konečné nebo vstupují do základu daně poplatníka.
Podle § 4 odst. 1 písm. za) ZDP se od daně osvobozuje výnos dluhopisu podle zákona upravujícího dluhopisy a příjem plynoucí z práva na splacení dluhopisu vydaných členským státem Evropské unie nebo státem tvořícím Evropský hospodářský prostor.
Úrokové příjmy z dluhopisů plynoucí fyzické osobě – rezidentovi ze zdrojů na území České republiky podléhají srážkové dani jako dani konečné [§ 8 odst. 1 písm. a), § 8 odst. 2, § 8 odst. 3 a § 36 odst. 2 písm. a) ZDP]. U tohoto druhu úrokových příjmů z dluhopisů je správným sražením