Jedním ze základních pravidel obchodních a jiných vztahů je konstatování, že dluhy se mají platit. Nicméně nalezneme případy, kdy je možné dluh legálně, tedy bez sankcí nezaplatit. V této souvislosti je však zapotřebí primárně odlišit pojmy promlčení a prekluze. Jakkoli mohou tyto právní instituty vykazovat určitou podobnost, nejsou svým charakterem identické. Jejich společným rysem je tlak na to, aby byla práva uplatněna a vykonána ve stanovených lhůtách. A právě znalost odlišností pomůže lépe a efektivněji tato práva chránit.
Zdravotní pojištění a promlčení pohledávek v kontextu soukromého práva
Ing.
Antonín
Daněk
Promlčení je soukromoprávní institut, díky kterému dochází k oslabení subjektivního práva v důsledku marného uplynutí času, tzv. promlčecí doby. Podstata oslabení spočívá v tom, že pokud je promlčení u soudu namítnuto, promlčí se nárok z práva vyplývající a soud nemůže promlčenou pohledávku přiznat. Aby mohlo dojít k promlčení, musí být tedy splněny dvě skutečnosti, a sice uplynutí doby a neuplatnění práva. Jinak také řečeno, promlčením právo jako takové nezaniká, jen se oslabuje nárok na jeho vymáhání.
Promlčení však nemůžeme zaměňovat s prekluzí, která naopak představuje úplný zánik subjektivního práva a soud k ní musí přihlížet ze své úřední povinnosti. V této situaci dlužník nemá povinnost plnit a v případě, že by tak učinil a oprávněný by plnění přijal, jednalo by se o bezdůvodné obohacení. Stejně jako u promlčení musí být i v případě
prekluze
splněny podmínky uplynutí času a neuplatnění práva.Délka promlčecích lhůt v občanském zákoníku
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) obecně definuje v ustanovení § 629 délku promlčecí lhůty na tři roky. Ust