V příspevku si formou konkrétních příkladů předvedeme v právních podmínkách roku 2023 postupy zaměstnavatele a pojištěnce v případě více příjmů nebo více pracovněprávních vztahů u jednoho nebo u více zaměstnavatelů, většinou s podmínkou pro zaměstnavatele dodržet minimální vyměřovací základ. Pojednáme tedy o zejména situacích, kdy zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc.
Zaměstnavatelé jako plátci pojistného představují rozhodující skupinu plátců pro příjmovou stránku systému veřejného zdravotního pojištění. Zaměstnanec může být zaměstnán buď u jednoho zaměstnavatele, nebo u více zaměstnavatelů. Zaměstnáním se z pohledu zdravotního pojištění rozumí činnost zaměstnance, ze které mu plynou příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
Při souběhu příjmů u více zaměstnavatelů je důležité, aby byl v jejich úhrnu dodržen za příslušný kalendářní měsíc minimální vyměřovací základ u těch příjmů, ze kterých se bude odvádět pojistné. To platí v případě, že u zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) musí být povinné minimum zabezpečeno. Pro účel placení pojistného a zároveň zajištění zákonného minima se sčítají příjmy zakládající účast na zdravotním pojištění.
Ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., pojistném na veřejné zdravotní pojištění, naopak vyjmenovává osoby nebo situace, kdy zaměstnavatel nemusí stanovené minimum dodržet. V takovém případě je vyměřovacím základem příjem zúčtovaný zaměstnanci za daný kalendářní měsíc, což relevantně může být částka i nižší než 17 300 Kč.
U pracovní smlouvy se odvádí pojistné z každé částky příjmu. Při zaměstnání na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr platí, že zaměstnavatel plní zákonné povinnosti tehdy, pokud příjem:
- na dohodu o pracovní činnosti činí alespoň 4 000 Kč nebo
- na dohodu o provedení práce převyšuje 10 000 Kč,
případně i s potřebo