V některých případech nejsou daňové subjekty či finanční orgány spokojeny s výsledkem daňového řízení a hledají cesty, jak jej zvrátit. Možností je obnova řízení, která má však velmi přísná pravidla. Jedním z nejdůležitějších je požadavek, aby oproti původnímu řízení vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny již dříve. Zajímavým rozsudkům z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury. V našem časopise jsme se touto problematikou již zabývali v čísle 2/2014 a 9/2020. V úvodu tedy tradičně shrneme rozsudky z předcházejících příspěvků. Nejvyšší správní soud dne 11. 7. 2012 pod čj. 1 Afs 43/2012-42 řešil případ, kdy daňovému subjektu chyběly doklady, které prokazovaly jeho tvrzení uvedené v daňovém přiznání. Proto mu byla doměřena daň a neuspěl ani v odvolání. Dodatečně pak zjistil, že předmětné dokumenty byly založeny omylem u jiného daňového subjektu, a požádal proto o obnovu řízení. Ta mu však povolena nebyla, neboť nešlo o nové doklady, které by bez jeho zavinění nebylo možno v původním řízení použít. Zmíněnou situaci totiž není možno chápat jako nově vzniklou skutečnost bez zavinění daňového subjektu.
Obnova daňového řízení v judikatuře správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
Podvody účetní, která falšovala podpisy i doklady, řešil Nejvyšší správní soud dne 8. 11. 2012 pod čj. 7 Afs 63/2012-34. Uvedené skutečnosti měl žalobce doloženy znaleckým posudkem. O obnovu řízení žádal neúspěšně dvakrát, vyhověno mu nebylo, jelikož žádost o obnovu řízení:
a)
byla v prvním případě podána opožděně, protože již v okamžiku trestního oznámení na svou účetní musel vědět, že doklady a podpisy jsou zfalšované, a svoje námitky mohl uplatnit již v průběhu daňové kontroly,
b)
při druhé žádosti o obnovu řízení byl předložen nově i posudek soudního znalce o falšování dokumentů, ten však nebyl uznán jako nový důkaz, který by opravňoval k vyhovění druhé žádosti o obnovu řízení. Falšování dokladů ze strany účetní muselo být daňovému subjektu známo již dříve, a mohl tedy své stanovisko uvést již v průběhu kontroly. Obnova řízení nebyla povolena. Ústavní stížnost čj. II. ÚS 595/13 ze dne 30. 7. 2013 byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
V rozsudku ze dne 22. 9. 2004, čj. 7 A 88/2001, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí NSS 1/2005 pod č. 446/2005, Nejvyšší správní soud konstatoval:
„Znalecký posudek, který byl vypracován po právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu potvrzujícího platnost dodatečného platebního výměru a který posoudil identifikaci zboží podle účetního dokladu existujícího v době daňového řízení jako nedostatečnou, není novým důkazem, jímž by byla prokazována nová skutečnost, která nemohla být bez zavinění daňového subjektu uplatněna již dříve v řízení [§ 54 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků]. Znaleckým posudkem, jehož úkolem bylo odborně posoudit již existující soupis zboží z hlediska jeho řádné identifikace, nelze prokazovat, zda takové zboží existovalo, či nikoliv“.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2003, čj. 7 A 124/2001, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí NSS 7/2004 pod č. 247/2004, jsme se dozvěděli:
„Pokud v průběhu daňové kontroly daňový subjekt nesplnil svou povinnost podle § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neprokázal tak výši prodejních cen, neboť žádnou evidenci cen nevedl, není nalezení neúplné evidence cen v pozůstalosti bývalé zaměstnankyně novou skutečností nebo důkazem, který nemohl být bez zavinění daňového subjektu již dříve v řízení uplatněn a mohl mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí [§ 54 odst. 1 písm. a) téhož zákona]“.
Změna judikatury není důvodem pro obnovu celního řízení podle rozsudku
NSS dne
Posuzování obsahu písemnosti podle jejího názvu a profesionalita zástupce daňového subjektu – obnova řízení proti odvolání
byla obsahem rozsudku NSS ze dne 8. 4. 2020, čj. 10 Afs 414/2019-39. Žalobkyně podala písemnost, kterou nazvala „žádost o obnovu řízení“, ve věci vrácení DPH, která byla zamítnuta. Městský soud však při projednávání žaloby vycházel z faktu, že finanční orgány nemají podání daňových subjektů posuzovat podle toho, jak jsou nazvána, ale podle jejich skutečného obsahu, a dospěl k názoru, že ve skutečnosti šlo o odvolání daňového subjektu. Nejvyšší správní soud však byl opačného názoru, považoval písemnost za (nedůvodné) podání návrhu na obnovu řízení.
Skutečnost, že návrh na obnovu řízení je nedůvodný, neznamená, že jen proto má správní orgán začít zvažovat, zda se snad nejedná o návrh po právní stránce zcela jiný.
Spory o plnou moc řešil
Nejvyšší správní soud dne 22. 5. 2020 pod čj. 3 Afs 160/2018-25. Žalobkyně podala návrh na obnovu řízení, který odůvodnila tím, že v části nalézacího řízení před finančním úřadem ji zastupoval zmocněnec na základě plné moci. Tvrdila však, že tuto plnou moc tehdejší jednatel firmy nepodepsal, proto „zmocněnec“ nebyl oprávněn firmu zastupovat. Žalobkyně z toho dovodila, že nalézací řízení před finančním úřadem proběhlo bez účasti žalobkyně, čímž byla zkrácena na svých právech a je dán důvod obnovy řízení. Soudy však s touto argumentací nesouhlasily, důvod pro obnovu řízení nebyl. Případné námitky stran plné moci a zastupování mohly totiž být uplatněny v odvolání proti platebnímu výměru.Nedodržení zákonné lhůty pro obnovu řízení
bylo předmětem rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2019, čj. 7 Afs 125/2018-35. Žalobce při kontrole daně z příjmů nejprve o sporných nákladech tvrdil, že jde o náklady na pronájem sportcentra, v odvolacím řízení je pak „překvalifikoval“ na náklady na reklamu a propagaci. V této souvislosti pak požadoval obnovu