Procesní postup správce daně při vyřízení žádosti o vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem

Vydáno: 39 minut čtení

Druhý a současně poslední díl článku týkající se vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem dle § 165 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád “), nejdříve charakterizuje omyl, pro který je možné vrátit platbu provedenou za daňový subjekt a také uvádí, v čem tento omyl může spočívat. Poté článek popisuje procesní postup správce daně při vyřízení žádosti o vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem. Článek nejdříve pojednává o procesním postupu správce daně před meritorním projednáním žádosti o vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem. V této souvislosti článek uvádí řešení situací, kdy správce daně není věcně či místně příslušný k vyřízení žádosti o vrácení platby provedené omylem, resp. kdy je tato žádost o vrácení platby provedené omylem podána osobou neoprávněnou apod. Poté článek navazuje pojednáním o meritorním projednání žádosti o vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem dle § 165 odst. 2 a 3 daňového řádu . Článek uvádí, za jakých podmínek je správce daně povinen provádět test vratitelnosti platby provedené omylem, kdy se na tuto platbu nahlíží jako na vratitelný přeplatek a jaké jsou s touto skutečností spojené důsledky apod. Článek v neposlední řadě uvádí, jakým způsobem může správce daně žádost o vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem v jednotlivých případech vyřídit.

Procesní postup správce daně při vyřízení žádosti o vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem
JUDr.
Radek
Ondra,
Finanční úřad pro Jihomoravský kraj
Poznámka: „Níže uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autora, který se nemusí shodovat s právním názorem Finanční správy České republiky, a tedy nemůže založit nebo změnit případnou správní praxi v dané oblasti.“
 
Pojmové vymezení omylu při provádění platby za daňový subjekt
Předchozí díl článku charakterizoval zákonem stanovené podmínky, za kterých je možné se domoci vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem. Tato kapitola v tomto smyslu navazuje na předchozí díl článku a pojednává o poslední zákonem stanovené podmínce, jejíž splnění je nezbytné pro vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem. Touto zákonem stanovenou podmínkou je jednání v omylu, který však musí splnit určité požadavky. V této kapitole bude tudíž pojednáno o tom, v jakých případech může být jednání třetí osoby provádějící platbu za daňový subjekt považováno za jednání v omylu tak, aby bylo možné domáhat se vrácení platby ve smyslu § 165 daňového řádu.
Pro zodpovězení otázky, v jakém případě je možné jednání třetí osoby při provádění platby za daňový subjekt považovat za jednání v omylu ve smyslu § 165 odst. 2 a 3 daňového řádu, je třeba definovat tento omyl. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2022 čj. 7 Afs 264/2020-26 se o takový omyl jedná tehdy, je-li při provádění platby zjevný rozpor mezi projevem vůle třetí osoby a její vůlí samotnou, a to již v okamžiku provedení úkonu. Musí se tedy jednat o situaci, kdy jednající chce provést samotnou platbu, avšak tuto již v okamžiku projevu vůle chce provést jinak, nebo ji ve skutečnosti v okamžiku jejího provedení provést nechce. Nelze tak namítat omyl při provedení platby, jestliže osoba v okamžiku provedení platby tuto platbu chtěla provést, ale posléze v důsledku skutečností, které nastaly později, nebo o kterých v okamžiku jednání nevěděla, zjistí, že jednala v omylu. Již v okamžiku provedení platby se tedy projev vůle musí lišit od vůle faktické jakožto vnitřního vztahu jednajícího k vyvolaným právním následkům. Z tohoto rozsudku dle autorova názoru lze učinit také obecnější závěr, a sice závěr, dle kterého může být naplněna hypotéza právní normy obsažená v § 165 odst. 2 a 3 daňového řádu tehdy, jedná-li osoba v omylu při provádění platby, přičemž omyl v důvodech vedoucích k tomuto provedení platby není
relevantní
, resp. se k němu nepřihlíží, neboť v těchto případech třetí osoba v době platby chtěla provést platbu za jiný daňový subjekt.
Příklad č. 1
Obchodní společnost ABC, s. r. o., uzavřela coby prodávající kupní smlouvu s kupující, obchodní společností XYZ, s. r. o., ve které se obchodní společnost ABC, s. r. o., zavázala dodat kupující 100 kg kuřecího masa, a to za částku 5 000 Kč. Obchodní společnost ABC, s. r. o., věděla, že má u správce daně nedoplatek ve výši 5 000 Kč na dani z příjmů, z tohoto důvodu požádala obchodní společnost XYZ, s. r. o., aby tento nedoplatek uhradila, přičemž touto úhradou nedoplatku bude kompenzována kupní cena za dodání kuřecího masa. Obchodní společnost XYZ, s. r. o., tento nedoplatek na dani z příjmů uhradila, avšak následně vyšlo najevo, že uzavřená kupní smlouva byla od počátku neplatná. Z tohoto důvodu obchodní společnost XYZ, s. r. o., vrátila obchodní společnosti ABC, s. r. o., toto kuřecí maso. Může obchodní společnost XYZ, s. r. o., žádat správce daně dle § 165 odst. 3 daňového řádu o vrácení přeplatku z důvodu omylu při provádění platby?
Řešení:
Obchodní společnost XYZ, s. r. o., nemá právní nárok na vrácení platby provedené omylem, poněvadž v okamžiku provedení platby tuto částku chtěla použít na úhradu nedoplatku obchodní společnosti ABC, s. r. o. V daném případě došlo k omylu pouze u důvodu vedoucího k provedení platby, nikoli k omylu v provedení platby. Kdyby však nastala situace, že by obchodní společnost XYZ, s. r. o., chtěla provést úhradu nedoplatku obchodní společnosti ABC, s. r. o., avšak nedopatřením by provedla úhradu nedoplatku obchodní společnosti DEF, s. r. o., byly by v daném případě splněny podmínky pro vrácení platby provedené omylem dle § 165 odst. 2 a 3 daňového řádu.
K omylu při provádě