Účtování úrokových swapů

Vydáno: 7 minut čtení

Úrokové swapy představují klíčový derivát pro řízení peněžních toků ve finančních institucích i podnikových strukturách. Jejich nejvýznamnější funkcí je zajištění převodu pevných úrokových sazeb na variabilní, což umožňuje účinné řízení finančního rizika. Zásadní je přecenění těchto derivátů na reálnou hodnotu k rozvahovému dni, což je provedeno na základě bankovních konfirmací. Česká legislativa se v problematice oceňování derivátů jeví stroze, což často vede k inovativnímu přístupu v praxi. Podrobně si rozebereme metodiku účtování úrokových swapů včetně vypořádání, s důrazem na transparentnost finančního obrazu společnosti. Dále článek demonstruje komplexní proces účtování těchto derivátů s praktickými příklady, které pomáhají pochopit základní principy, včetně výpočtu reálné hodnoty derivátů. Úrokové swapy tak nabývají na významu nejen pro velké korporace, ale i pro menší a střední podniky pro efektivní zajištění peněžních toků.

Účtování úrokových swapů
prof. Ing.
Jiří
Strouhal,
Ph.D.
Swapy patří mezi mimoburzovní deriváty, které lze sjednat napřímo s finanční institucí, a to nejčastěji s bankou. Jedná se o opakovanou výměnu pevných částek za částky variabilní, proto mohou být i vhodným zajišťovacím nástrojem pro zajištění peněžních toků.
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=25538.jpg
V praxi se s úrokovým swapem nejčastěji setkáváme při sjednaném bankovním úvěru, kdy firma od banky neobdrží fixní úrokovou sazbu, ale kombinovanou (např. 2 % + 1M PRIBOR), kdy je pak zároveň sjednán úrokový swap, přičemž firma od (obvykle téže) banky obdrží právě tu variabilní složku (tj. v tomto případě 1M PRIBOR) a bance platí pevnou složku (např. další 3 %). Vypořádání swapu pak probíhá na netto bázi, tzn. není to tak, že by pevnou složku účetní jednotka platila bance a banka pak variabilní složku účetní jednotce, ale jde o prosté vypořádání rozdílu z bankovního účtu bance, resp. od banky na bankovní účet účetní jednotky.
České účetní předpisy jsou u derivátů poměrně skoupé na požadavky týkající se účtování a oceňování, což často přispívá ke kreativním a tvůrčím řešením v podnikové praxi.
Paragraf 25 odst. 1 písm. f zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“), hovoří o tom, že na počátku sjednání jsou deriváty oceněny v jejich pořizovací ceně. Problém ovšem tkví v tom, že swapy žádnou pořizovací cenu nemají, tudíž k datu sjednání bychom měli swapy zachytit pouze v podrozvahové evidenci (tj. podrozvahovou pohledávku a podrozvahový dluh ze swapu – na počátku jsou si rovny, což odpovídá jejich reálné hodnotě 0 Kč k datu sjednání).
Paragraf 27 odst. 1 písm. b zákona o účetnictví pak vyžaduje, aby byly swapy k rozvahovému dni přeceněny na jejich reálnou hodnotu. Vzhledem ke komplexnosti výpočtu reálné hodnoty swapu – pro ilustraci (ne nutně odstrašení) si dovolu

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví