Uplatnění nulové daně z příjmů fyzických osob v roce 2026

Vydáno: 23 minut čtení

Daňová optimalizace pro fyzické osoby v roce 2026 nabízí řadu strategií pro dosažení nulové daňové povinnosti. Klíčové je využití nezdanitelných částí základu daně, jako jsou dary, úroky z hypotéky či příspěvky na spoření na stáří, a slev na dani, které při neuplatnění propadají. Důležitou roli hraje také uplatnění daňové ztráty, která může být odečtena v předcházejících nebo následujících zdaňovacích obdobích. Spolupráce osob, například manželů, může významně přispět k daňové optimalizaci, zatímco příjmy ze závislé činnosti a osvobozené příjmy z prodeje cenných papírů nebo nemovitostí mohou snížit daňovou povinnost. Využití těchto technik vyžaduje důkladné pochopení zákonných ustanovení a strategické plánování, aby bylo dosaženo maximálního daňového efektu.

 

Uplatnění nulové daně z příjmů fyzických osob v roce 2026
Ing.
Ivan
Macháček
 
Povinnost fyzické osoby podat daňové přiznání k dani z příjmů
Ze znění § 38g odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), vyplývá, že
daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly výši 50 000 Kč
, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Pokud poplatník vykazuje daňovou ztrátu, je povinen podat daňové přiznání i v případě, kdy jeho roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 50 000 Kč.
Příjmy zde rozumíme skutečně dosažené příjmy, a nikoliv příjmy snížené o výdaje.
Ze znění § 38g odst. 2 ZDP vyplývá, že daňové přiznání je rovněž povinen podat:
poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který neučinil u zaměstnavatele prohlášení k dani,
a dále poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který
má souběžně příjmy ze závislé činnosti od více zaměstnavatelů
,
poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu bezúplatného plnění (daru) poskytnutého do zahraničí
za podmínek uvedených v § 15 odst. 1 ZDP.
Dále je povinen podle § 38g odst. 5 ZDP podat daňové přiznání
poplatník, kterému v rámci navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří vzniká příjem podle § 6 ZDP, a
rovněž podle § 38g odst. 7 ZDP
poplatník, který byl alespoň část zdaňovacího období poplatníkem v paušálním režimu a jehož daň za toto zdaňovací období není rovna paušální dani.
Naopak daňové přiznání není dle § 38g odst. 2 ZDP povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP pouze od jednoho anebo postupně od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4 ZDP) s tím, že poplatník učinil u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k ZDP, a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkovou sazbou daně podle § 36 ZDP, nemá jiné příjmy podle § 7 až § 10 ZDP vyšší než 20 000 Kč. Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou podle § 38f ZDP vyjmuty ze zdanění.