Zdravotní pojištění a praxe zaměstnavatele bez chyb

Vydáno: 11 minut čtení

Jednou z nejdůležitějších povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je zabezpečit odvod pojistného zdravotní pojišťovně za sebe a za své zaměstnance včas a ve správné výši. Ovlivňuje nepřítomnost zaměstnance v zaměstnání stanovení jeho vyměřovacího základu? Má zaměstnavatel nějaké povinnosti, když mu zaměstnanec podává informace o příslušnosti ke zdravotní pojišťovně? Jak musí zaměstnavatel reagovat, když je mu doručen zahraniční formulář A1? A z jakého důvodu podávají zaměstnavatelé zdravotním pojišťovnám opravné Přehledy o platbě pojistného? Nejen o těchto tématech pojednává následující text, kdy si současně předvedeme, jak má zaměstnavatel při řešení určitých situací postupovat, aby se vyhnul sankčním postupům zdravotní pojišťovny.

 

Zdravotní pojištění a praxe zaměstnavatele bez chyb
Ing.
Antonín
Daněk
 
Nutnost dodržet minimální vyměřovací základ zaměstnance
Zaměstnanci, na které se nevztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy 22 400 Kč), jsou taxativně vyjmenováni v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“). Za tyto zaměstnance odvádí zaměstnavatel pojistné za všech okolností ze skutečné výše příjmu, tedy bez povinnosti dopočtu a doplatku do zákonného minima. V takových případech však musí mít zaměstnavatel doloženu skutečnost, že není povinen v rámci odvodu pojistného toto minimum respektovat (například doklade