Zaměstnavatelé jako klíčoví plátci pojistného do systému veřejného zdravotního pojištění čelí přísné kontrole ze strany zdravotních pojišťoven. Výkon kontrolní činnosti je primárně zaměřen na správné stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, dodržení minima platného pro zaměstnance a pro zaměstnavatele – plátce pojistného a finálně pak na přesné odvádění pojistného ve výši 13,5 % z úhrnu započitatelných příjmů. Velký význam má rovněž evidence a oznamování změn, správné přihlašování a odhlašování zaměstnanců v zákonných lhůtách, a to včetně specifik pro dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce. Podrobně jsou vymezeny příjmy nepodléhající odvodu pojistného – například příjmy studentů, žáků, některé dohody, plnění v souvislosti s mimořádnou událostí či svědečné. Nedodržení stanovené povinnosti může vést k pokutám až 200 000 Kč, ke vzniku dluhu na pojistném a na penále, přičemž od 1. ledna 2026 platí pro zdravotní pojišťovny prekluzivní šestiletá lhůta pro předepsání pojistného. Zvláštní pozornost je věnována přesné identifikaci plateb, eliminaci administrativních chyb a aplikaci koordinačních nařízení Evropské unie v případě zaměstnávání občanů ze států, na které se vztahuje působnost koordinačních nařízení EU.
Zdravotní pojištění - povinnosti a postupy zaměstnavatele
Vydáno:
19 minut čtení
Zdravotní pojištění – povinnosti a postupy zaměstnavatele
Ing.
Antonín
Daněk
U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a násl. zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“). Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (v roce 2026 se jedná o částku minimální mzdy 22 400 Kč), musí zaměstnavatel jako plátce odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 3 024 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, od roku 2013 již bez omezení horní hranicí. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel za všech okolností pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a následného doplatku do zákonného minima, případně může být vyměřovací základ zaměstnance i nulový.
Nejkratší poměrnou částí rozhodného období kalendářního měsíce je kalendářní den. Tato okolnost je pro zaměstnavatele důležitá při stanovení poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Skutečnosti snižující minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část jsou vyjmenovány v ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.
Kalendářní den hraje roli i při řešení pojistného vztahu neboli pojištění u zdravotní pojišťovny. Pokud je pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky registrován v rámci kalendářního měsíce alespoň jeden kalendářní den u zdravotní pojišťovny buď jako:
–
zaměstnanec, nebo
–
osoba samostatně výdělečně činná (alternativně i formou výkonu podnikatelské činnosti v paušálním režimu), nebo
–
osoba, za kterou platí pojistné stát,
má svůj pojistný vztah vyřešen po celý tento kalendářní měsíc a za zbývající dny nemusí nic doplácet a a