Byť tedy byla v daném případě daň z příjmu za roky 2011 a 2013 vyměřena na základě údajů uvedených v daňových přiznáních, aniž by správce daně zahájil jakýkoliv postup směřující k ověření správnosti výše deklarované daňové povinnosti (tzn. došlo ke konkludentnímu vyměření), je třeba na vydané platební výměry pohlížet jako na jakákoliv jiná správní rozhodnutí. Jedná se o rozhodnutí závazná jak pro stěžovatelku, tak pro orgány daňové správy, přičemž jim svědčí presumpce správnosti. Vzhledem k tomu, že daňovou povinnost stanovenou v uvedených platebních výměrech správce daně nikdy nezpochybnil, nelze než vycházet z toho, že byla stanovena správně a zákonně. V současné době pak již právní řád neskýtá žádnou možnost vyměřenou daň za uvedená zdaňovací období změnit (v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty podle § 148 daňového řádu), a proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že oprávněnost vytvoření dohadných položek aktivních z let 2011 a 2013 již nelze zpochybnit.