Postavení podnikatelů v sociálním pojištění - povinnosti a nároky, očekávané změny

Vydáno: 30 minut čtení

Stávající legislativní úprava postavení podnikatelů v sociálním pojištění je poměrně nepřehledná, obsažena v několika zákonech a spravována různými institucemi. Zjištění všech povinností je tak pro podnikatele velmi náročnou záležitostí, především časově a mnohdy i finančně. Praxi navíc komplikují různé výklady příslušných institucí a neustálé novely předpisů. Tento článek by měl podnikatelům pomoci získat základní orientaci v jejich povinnostech a oprávněních v důchodovém a nemocenském pojištění, státní politice zaměstnanosti a zdravotním pojištění.

Postavení podnikatelů v sociálním pojištění – povinnosti a nároky, očekávané změny
Ing.
Lucie
Rytířová
Už samotné názvosloví v této oblasti je nejednotné. Podrobný rozbor obsahu jednotlivých pojmů ponecháme teoretickým publikacím, pro účely tohoto článku budeme používat především pojem sociální pojištění ve smyslu povinného státem spravovaného systému, do nějž účastníci (případně někdo za ně) odvádějí pojistné, a z něhož jim plynou dávky zpravidla odvozené od výše uhrazeného pojistného. Použijeme-li pojmy používané českou legislativou, je možné v České republice považovat za součást sociálního pojištění následující oblasti:
-
důchodové pojištění
-
nemocenské pojištění
-
státní politiku zaměstnanosti1
-
zdravotní pojištění
Sociální zabezpečení pak budeme v souladu s českou legislativou používat ve smyslu důchodového a nemocenského pojištění a státní politiky zaměstnanosti.
Legislativa
jiných států2 a mezinárodní předpisy3 používají obdobné pojmy v jiném významu. Při jejich používání je proto nejprve nutné vyjasnit konkrétní obsah příslušných výrazů, aby nedocházelo k nesprávnému výkladu.4
Další komplikace mohou nastat kvůli chybějící jednotné definici „podnikatele“ pro účely sociálního pojištění. Předpisy v sociálním pojištění používají obdobné vymezení jako zákon o daních z příjmů,5 mohou však nastat drobné odlišnosti. Neplatí proto jednoznačný závěr, že pobírání příjmů ze samostatně výdělečné činnosti (dále jen „SVČ“) automaticky vede k účasti dané osoby na sociálním pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“). Rozdíly jsou také mezi sociálním zabezpečením a zdravotním pojištěním pro osoby bez trvalého pobytu v České republice; v minulosti docházelo k nesouladům v účasti i pro osoby vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost, to však již neplatí.6
Podnikatelé by si tedy nejprve měli ujasnit, zda do kategorie OSVČ vůbec patří.
 
1 Sociální zabezpečení
 
1.1 Účast
Českého sociálního zabezpečení se musejí účastnit osoby starší 15 let s ukončenou povinnou školní docházkou, vykonávající SVČ na území České republiky, případně mimo Českou republiku, avšak podle oprávnění dle českých předpisů.7 SVČ přitom zahrnuje následující činnosti:
-
podnikání v zemědělství, je-li fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu evidována podle zvláštního zákona,8
-
provozování živnosti na základě živnostenského listu,
-
činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná pro tuto společnost,
-
výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů, s výjimkou činnosti, z níž příjmy jsou podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně,
-
výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů,9 která není uvedena výše, a výkon činnosti mandatáře konané na základě mandátní smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku; podmínkou zde je, že tyto činnosti jsou konány mimo vztah zakláda