Reklamní činnost a živnostenské podnikání v dotazech

Vydáno: 26 minut čtení
Reklamní činnost a živnostenské podnikání v dotazech
JUDr.
Irena
Fleischmanová
Šíření nevyžádané reklamy
Majitel schránky si nepřál vhazování reklamních materiálů, což vyjádřil textem na štítku nalepeným na schránce, ve znění: "Nevhazujte reklamu!". Následně ve schránce nalezl informační materiál o akci zaměřené na finanční pomoc potřebným občanům. Došlo v tomto případě k porušení platné právní úpravy reklamní činnosti?
Platná právní úprava reklamní činnosti (zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o regulaci reklamy") zakazuje různé druhy reklamních prezentací, a mimo jiné také šíření nevyžádané reklamy v listinné podobě, pokud adresáta obtěžuje. Za tzv. obtěžující reklamu se považuje reklama, která směřuje ke konkrétnímu adresátovi za podmínky, že tato osoba dala předem jasně a srozumitelně najevo, že si nepřeje, aby vůči ní byla nevyžádaná reklama šířena [§ 2 odst. 1 písm. c) citovaného zákona].
V daném případě byla splněna uvedená podmínka, že si adresát reklamu nepřeje, což dal předem jasně a srozumitelně najevo textem na štítku, který vylepil na schránku.
Je však třeba přihlédnout také k charakteristice "reklamy", jež je zákonem o regulaci reklamy (§ 1 odst. 2) specifikována jako oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené komunikačními médii (například periodickým a neperiodickým tiskem, rozhlasem, televizí, internetem atd.), mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží či podporu poskytování služeb. Informační materiál o akci zaměřené na pomoc potřebným občanům není reklamou ve smyslu zmíněné definice; nemá za cíl podporu podnikatelské činnosti. V daném případě tak nedošlo k porušení zákona o regulaci reklamy šířením nevyžádané reklamy v listinné podobě.
Výroba a prodej zmrzliny
Sousedka si zamýšlí pořídit cukrárnu, ve které by vyráběla a prodávala zmrzlinu. Pod jakou živnost uvedená činnost patří a jaké podmínky musí podnikatelka splňovat, aby se nedostala do rozporu s živnostenským zákonem? Může provozovat tuto živnost, pokud by některou podmínku nesplňovala?
Výrobu zmrzliny lze provádět v rámci živnosti ohlašovací řemeslné v předmětu podnikání "Pekařství, cukrářství". Pro vznik živnostenského oprávnění v této živnosti platná právní úprava živnostenského podnikání - zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "živnostenský zákon") - vyžaduje splnění všeobecných podmínek provozování živnosti (§ 6 citovaného živnostenského zákona). Těmito podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami, pokud živnostenský zákon nestanoví jinak, jsou plná svéprávnost (kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilé osoby k samostatnému provozování podnikatelské činnosti) a bezúhonnost. Bezúhonnost se prokazuje u občanů České republiky výpisem z evidence Rejstříku trestů; živnostenský úřad je oprávněn vyžádat si výpis z evidence Rejstříku trestů podle zvláštního právního předpisu. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů jsou předávány v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pro účely posouzení bezúhonnosti je živnostenský úřad oprávněn vyžádat si od soudu spis pravomocného rozhodnutí (v případě, že rozhodnutí neobsahuje skutečnosti, které jsou rozhodné pro posouzení bezúhonnosti, je živnostenský úřad oprávněn nahlížet do těch částí trestního spisu, které tyto skutečnosti uvádějí).
Zvláštními podmínkami provozování živnosti jsou odborná nebo jiná způsobilost, pokud je živnostenský zákon nebo zvláštní právní předpisy vyžadují.
Živnost řemeslná "Pekařství, cukrářství" je uvedena v příloze č. 1 k živnostenskému zákonu. Odbornou způsobilost pro tento předmět podnikání lze prokázat například dokladem o řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem v příslušném oboru vzdělání. Doklady prokazující odbornou způsobilost (viz § 21 živnostenského zákona) mohou být nahrazeny například dokladem o řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem v příbuzném oboru vzdělání a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru. Splnění odborné způsobilosti může být prokázáno také dokladem o vykonání šestileté praxe v oboru.
Podnikatel, který je fyzickou osobou a nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti, jež vyžaduje živnostenský zákon (§ 7), je povinen ustanovit odpovědného zástupce, jehož prostřednictvím může provozovat řemeslnou živnost. Odpovědný zástupce (§ 11 živnostenského zákona) je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, která odpovídá za řádný provoz živnosti, za dodržování živnostenskoprávních předpisů a je k podnikateli ve smluvním vztahu.
Do obsahové náplně uvedené živnosti patří celá řada dílčích činností, mimo jiné také výroba zmrzliny. V rámci této podnikatelské činnosti lze také provádět prodej kávy, čaje a nealkoholických nápojů, jež lze podávat k bezprostřední spotřebě v provozovně, ve které je provozována živnost "Pekařství, cukrářství".
Odborná způsobilost pro řemeslné živnosti a její prokazování osvědčením o profesní kvalifikaci
Živnostenský zákon umožňuje prokazovat odbornou způsobilost u řemeslných živností několika způsoby, například řádným ukončením středního vzdělání s výučním listem. Jak lze prokázat odbornou způsobilost osvědčením o profesní kvalifikaci pro konkrétní živnost, například "Pekařství, cukrářství"?
Odborná způsobilost pro řemeslné živnosti je upravena v živnostenském zákoně tak, že možnost prokázat odbornou způsobilost pro řemeslné živnosti, a to doklady o získání všech profesních kvalifikací tak, jak jsou stanoveny pro odpovídající úplnou profesní kvalifikaci v Národní soustavě kvalifikací, je obsažena v § 21 písm. f) živnostenského zákona.
Tato kvalifikace musí být srovnatelná se znalostmi a dovednostmi, které jsou adekvátní předmětu podnikání dané živnosti. Držitel osvědčení o profesní kvalifikaci (profesních kvalifikací) tak, jak jsou stanoveny pro odpovídající úplnou profesní kvalifikaci v Národní soustavě kvalifikací, musí prokázat odbornou způsobilost, která odpovídá srovnatelnému povolání, resp. příslušnému oboru vzdělání pro danou živnost.
V případě, že se pro živnost akceptuje více oborů vzdělání, je postačující, bude-li odborná způsobilost doložena úplnou profesní kvalifikací, která odpovídá jednomu oboru vzdělání, protože odborná způsobilost pro řemeslné živnosti je jenom jedna pro celou živnost.
Například pro ohlašovací řemeslnou živnost v předmětu činnosti "Pekařství, cukrářství" je odpovídající kvalifikací, která je obsažena v Národní soustavě kvalifikací úplná profesní kvalifikace "Cukrář" (je tvořena profesní kvalifikací "Výroba jemného pečiva", "Výroba restauračních moučníků", "Výroba zákusků a dortů"), možná je také úplná profesní kvalifikace "Pekař" (je tvořena profesní kvalifikací "Výroba chleba a běžného pečiva", "Výroba jemného pečiva").
Osoba, která hodlá provozovat jmenovanou řemeslnou živnost, je proto v zájmu splnění odborné způsobilosti prokazované podle § 21 odst. 1 písm. f) živnostenského zákona, povinna živnostenskému úřadu k ohlášení živnosti doložit v případě úplné profesní kvalifikace "Cukrář" tři osvědčení o profesní kvalifikaci; v případě úplné profesní kvalifikace "Pekař" to jsou dvě osvědčení o profesní kvalifikaci. Živnostenský úřad od těchto osob nevyžaduje žádný jiný doklad. Z toho důvodu není třeba, aby tyto osoby vykonaly závěrečnou zkoušku nebo maturitní zkoušku v odpovídajícím oboru vzdělání ve smyslu zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (§ 113c zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
V živnostenském zákoně (§ 22) jsou v taxativním výčtu uvedeny druhy dokladů, jimiž lze v případě řemeslných živností nahradit doklady prokazující odbornou způsobilost obsažené v § 21 tohoto zákona. Živnostenský zákon v ustanovení § 22 neumožňuje prokázat odbornou způsobilost osvědčením o profesní kvalifikaci, resp. osvědčením o všech profesních kvalifikacích tak, jak jsou stanoveny pro odpovídající úplnou profesní kvalifikaci v Národní soustavě kvalifikací.
Ochrana spotřebitelů a její pravidla
Spotřebitelé jsou v dnešní době stále "ohrožováni" nesolidností obchodníků při prodeji zboží nebo poskytování služeb. Jaká pravidla existují pro ochranu spotřebitelů, je možné tato pravidla stručně charakterizovat a současně uvést právní předpisy, ve kterých jsou tato pravidla obsažena?
Pro ochranu spotřebitelů existují pravidla "obecná", která jsou obsažena v zákoně o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů; "dále jen zákon o ochraně spotřebitele") a v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů; dále jen "občanský zákoník").
Existují dále pravidla "specifická", která jsou vymezena například v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v zákoně o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), v zákoně o potravinách (zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů) a v dalších právních předpisech.
Podle obsahu lze pravidla rozlišit jednak na "soukromoprávní", která jsou obsažena ve zmíněném občanském zákoníku. Tato pravidla stanoví práva a povinnosti smluvních stran a respektování lze vymáhat pouze soudní nebo mimosoudní cestou. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů je výrazem posílení vymahatelnosti práv spotřebitelů. Dalším důvodem právní úpravy této problematiky je implementace evropské legislativy (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů, jakož i ve vazbě na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line).
Pravidla na ochranu spotřebitelů jsou také pravidla "veřejnoprávní", která určují povinnosti podnikatelů. V případě, že jsou pravidla, resp. povinnosti porušeny nastupují veřejnoprávní sankce, a to pokuty. Tato pravidla jsou obsažena například v zákoně o ochraně spotřebitele.
Právní úprava odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
V současné době má platit nová právní úprava týkající se odpovědnosti za přestupky a řízení o přestupcích. Jaká je účinnost nové právní úpravy, co je jejím důvodem a co upravuje?
Nová právní úprava této problematiky má podobu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který nabývá účinnosti dnem 1. 7. 2017 (dále jen "zákon o odpovědnosti za přestupky"). Zákon upravuje podmínky odpovědnosti za přestupek, druhy správních trestů, zásady pro ukládání správních trestů, postup správního orgánu před zahájením řízení o přestupku a postup úřadu (správního orgánu) v řízení o přestupku.
Citovaný právní předpis sjednocuje podmínky odpovědnosti nepodnikajících fyzických osob, právnických osob a podnikajících fyzických osob za porušení veřejnoprávních povinností, které jim ukládají zákony upravující jednotlivé úseky veřejné správy. Stanoví také pravidla řízení před správním orgánem při uplatňování odpovědnosti, resp. stanoví postup správních orgánů v řízení o porušení těchto povinností.
Zákon o odpovědnosti za přestupky zavádí jednotný pojem "přestupek", pod kterým jsou zahrnuty dosavadní jiné správní delikty a přestupky. Zákon stanoví, že odpovědnost fyzické osoby (tj. nepodnikajícího subjektu) bude tak jako dosud odpovědností za zavinění; u podnikajících subjektů (právnických a fyzických osob) je ve vztahu k jejich odpovědnosti za porušení zákona rovněž zachován stávající stav, tzn. že tyto osoby odpovídají za přestupek bez ohledu na zavinění (objektivní odpovědnost). Mají však možnost se odpovědnosti zprostit při prokázání zákonem stanovených důvodů.
Nová právní úprava v podobě citovaného zákona již neobsahuje jednotlivé skutkové podstaty přestupků, neboť ty jsou zahrnuty buď do příslušných odvětvových právních úprav, nebo do zákona o některých přestupcích (zákon č. 251/2016 Sb.). Některé skutkové podstaty přestupků byly zrušeny.
Reklama na tabákové výrobky
V prodejně byla použita reklamní prezentace na tabákový výrobek, jehož distributorem byla zjištěna obchodní společnost. Reklama byla umístěna v části určené k prodeji tiskovin a tabákových výrobků. Jednalo se o ceduli s textem nabízející k zakoupené krabičce cigaret dárek (plechovku piva) zdarma. Nedošlo zde k porušení platné právní úpravy reklamní činnosti obchodní společností?
Zákon o regulaci reklamy zakazuje [§ 3 odst. 6 písm. b) tohoto zákona] nabádání ke kouření slovy nebo zobrazením scény s otevřenými krabičkami cigaret atd.
V daném případě je třeba zkoumat, zda zjištěná reklamní prezentace je "reklamou" podle zákona o regulaci reklamy. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy je reklamou prezentace sloužící k podpoře podnikatelské činnosti. V případě, že obchodní společnost má živnostenské oprávnění například k obchodní činnosti, jedná se v daném případě o "reklamu". Reklamou na tabákové výrobky se podle téhož zákona rozumí také jakákoli forma obchodního sdělení, jehož přímým účinkem je propagace tabákového výrobku.
Například cedule se sdělením "Ke krabičce cigaret značky ‚...' - plechovka piva zdarma", je reklamou, neboť slouží k podpoře podnikatelské činnosti obchodní společnosti. Uvedené sdělení sice zřejmě motivuje k nákupu cigaret u konkrétního podnikatelského subjektu, nepřímým účinkem je motivace k nákupu cigaret jako takových, resp. propagace určitého tabákového výrobku. Obsah zmíněné cedule ve vazbě na zveřejnění, resp. umístění v provozovně, je reklamou na tabákový výrobek podle zákona o regulaci reklamy [§ 3 odst. 2 písm. a) tohoto zákona].
Dále je třeba se zabývat tím, zda uvedená reklama porušuje podmínky stanovené pro reklamu na tabákové výrobky v zákoně o regulaci reklamy. Pokud reklama nenabádá ke kouření, neboť kouření nevyzdvihuje (ani ke kouření nemotivuje příjemce reklamního sdělení), není zde rozpor s § 3 odst. 6 písm. b) zákona o regulaci reklamy.
Charakteristika přestupku a znaky přestupkového jednání
Problematika přestupků je v popředí zájmu podnikatelů i občanské veřejnosti, neboť tato oblast prochází změnami. Jak je vymezen pojem "přestupek" a lze stručně charakterizovat druhy přestupků?
Problematika přestupků je obsažena v zákoně o odpovědnosti za přestupky, který říká (§ 5 zákona o odpovědnosti za přestupky), že přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen, a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejedná-li se o trestný čin. Má-li vzniknout odpovědnost za přestupek, je nutné, aby byly současně naplněny všechny znaky přestupku.
Musí jít o protiprávní společensky škodlivý čin, který je v zákoně jako přestupek výslovně označen. Dalším znakem je to, že čin současně vykazuje znaky stanovené zákonem, tj. obecné znaky přestupku i znaky typové, tzn. znaky konkrétní skutkové podstaty. Nesmí se jednat o trestný čin.
"Pokračování v přestupku" je jednáním, kdy jednotlivé dílčí útoky jsou vedeny jednotným záměrem, naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku. Tyto jednotlivé dílčí útoky jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, souvislostí v čase a v předmětu útoku. Jedná se o jeden skutek.
"Pokračování v přestupku" je nutné odlišit od "opakování". Zde se jedná o dva přestupky (nebo i více přestupků), které mají sice stejnou skutkovou podstatu, ale nemají stejný záměr. "Opakování" zakládá vícečinný souběh (v případě, že pachatel spáchal dva nebo více přestupků dříve, než byl pro některý z nich uznán vinným). "Opakování" zakládá také recidivu (v případě, že pachatel byl pravomocně uznán vinným z přestupku a spáchá další přestupek).
"Trvající přestupek" je jednání pachatele, které spočívá ve vyvolání a následném udržování protiprávního stavu. Může jít také o jednání, které spočívá v udržování protiprávního stavu, jež nebyl vyvolán pachatelem. Příkladem trvajícího přestupku je například přestupek neoznačení provozovny podle živnostenského zákona (§ 17).
"Hromadný přestupek" je přestupkem, u něhož zákon o odpovědnosti za přestupky (§ 9) vyžaduje pro vznik odpovědnosti více útoků spojených společným záměrem. Mnohost útoků je znakem skutkové podstaty (k odpovědnosti za přestupek nepostačuje jediný útok). Příkladem hromadného přestupku (podle důvodové zprávy k zákonu o odpovědnosti za přestupky) je přestupek podle zákona o elektronických komunikacích, který spočívá například ve zlomyslném volání.
Problematika adresy pro vypořádání závazků z podnikání
Jaké jsou povinnosti podnikatele podle živnostenského zákona, a to v případě, že je zrušeno živnostenské oprávnění v řízení z moci úřední a v řízení na návrh podnikatele? Jak je to s adresou a kde lze vypořádat případné závazky podnikatele vůči zákazníkům?
Živnostenský zákon (§ 31 odst. 16) stanoví, že podnikatel je povinen nejpozději ke dni ukončení činnosti v provozovně oznámit živnostenskému úřadu, na jaké adrese lze vypořádat jeho případné závazky. Dále je podnikatel povinen oznámit každou změnu adresy po dobu čtyř let ode dne ukončení činnosti v provozovně.
Živnostenský úřad zahájí řízení z moci úřední, jehož výsledkem je zrušení všech živnostenských oprávnění, tedy také ukončení činnosti v provozovnách a ukončení funkce odpovědných zástupců v případě, že byli ustanoveni. V případě, že je vedeno řízení na návrh podnikatele, je jeho povinností uvést adresu pro vypořádání závazků, a to nejpozději ke dni ukončení činnosti v provozovně. Je-li zahájeno řízení z moci úřední, dojde ke zrušení živnostenských oprávnění, k ukončení činnosti v provozovně a k ukončení funkcí odpovědných zástupců, pokud byli ustanoveni, a to k právní moci zmíněného rozhodnutí.
Po právní moci uvedeného rozhodnutí se již nejedná o podnikatele, ale dřívější podnikatel je nepodnikající fyzickou osobou (nebo právnickou osobou nepodnikající podle živnostenského zákona).
Povinnost podle ustanovení § 31 odst. 16 živnostenského zákona - tj. nejpozději ke dni ukončení činnosti v provozovně oznámit živnostenskému úřadu, na jaké adrese lze vypořádat případné závazky - je uložena podnikateli.
Na podnikatele, který ukončuje činnost v provozovně proto, že je mu v podobě sankce rušeno živnostenské oprávnění, se uvedená povinnost také vztahuje. V okamžiku, kdy přestane být podnikatelem podle živnostenského zákona, však nelze splnění této povinnosti právně vynutit, resp. nesplnění povinnosti pokutovat.
V případě, že sám podnikatel (nebo "dřívější" podnikatel) poskytne živnostenskému úřadu tuto informaci, živnostenský úřad ji zapíše do živnostenského rejstříku.
Zákonná hlediska při uplatnění sankčního postihu
Podnikateli byla uložena pokuta 30 000 Kč za porušení povinností v reklamní činnosti, jeho reklama však neoslovila široký okruh osob a podnikatel (vydavatel časopisů) předmětnou reklamu pouze šířil. Je postih "šiřitele" reklamy a výše pokuty v souladu s platnou právní úpravou regulace reklamy?
Správní orgán při rozhodování o výši sankce vždy vychází ze zákonných hledisek, které jsou zákonem o regulaci reklamy dány pro uplatnění sankčního postihu (§ 8b odst. 2 zákona). Těmito hledisky jsou závažnost správního deliktu, a to zejména způsob jeho spáchání, následky a okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán. Například je-li reklama šířena v denním tisku, oslovuje širokou čtenářskou obec, a může tak zaujmou velkou skupinu lidí. Následkem, který je posuzován ve správním řízení, je klamavá reklama, která vzbudila v příjemci reklamní prezentace mylný dojem o charakteru výrobku nebo poskytované službě.
Důležitým hlediskem při určení výše pokuty je obsah reklamy, která je šířena. Bylinná mastička, která je pouhou kosmetikou, nemůže například vyléčit závažné zdravotní problémy, které představují křečové žíly. Tato skutečnost by měla být evidentní také pro laika, z toho důvodu "šiřitel" takovéto reklamy by měl a mohl sám z obsahu reklamy vyvodit závěr, že účinky kosmetického přípravku, které reklama nabízí, jsou nepravdivé, klamavé.
V případě, že správní orgán uložil pokutu ve výši 30 000 Kč, lze předpokládat, že tak učinil proto, že pokutu považoval za přiměřenou, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem posuzované věci. Uložená pokuta by neměla být pro podnikatele likvidační, což podporuje příslušná
judikatura
Nejvyššího správního soudu (rozsudek čj. 5 As 46/2008-50 ze dne 19. 6. 2016, rozsudek čj. 1 As 35/2009-69 ze dne 24. 6. 2009), podle které nelze považovat za likvidační pokutu uloženou fyzické osobě ve výši 25 000 Kč až 50 000 Kč.
Podle zákona o regulaci reklamy [§ 8a odst. 1 písm. n) tohoto zákona] se správního deliktu dopustí osoba, jež jako "šiřitel" v rozporu s § 2 odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy šíří reklamu, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon o ochraně spotřebitele. Zákon o ochraně spotřebitele jako zvláštní právní předpis stanoví, že obchodní praktiky, které jsou považovány za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona. Příloha č. 1 k zákonu o ochraně spotřebitele uvádí pod písm. p), že za klamavé jsou vždy považovány obchodní praktiky, pokud je nepravdivě prohlašováno, že výrobek nebo služba může vyléčit nemoc, zdravotní poruchu nebo zdravotní postižení. V případě, že správní orgán zjistil, že reklama na pouhou kosmetiku, šířená v denním tisku, může vyléčit zdravotní poruchu v podobě křečových žil, podnikatel šířil nepravdivou informaci prostřednictvím reklamy.
Poskytování ubytování pro návštěvníky města
Fyzická osoba je majitelkou bytu, který zdědila po babičce, byt zatím nepotřebuje, proto jej hodlá pronajímat návštěvníkům města, kde žije. Může tato osoba poskytovat ubytování na podkladě živnostenského oprávnění? Jaké jsou podmínky pro výkon této činnosti a jaké konkrétní služby lze hostům poskytovat při jejich ubytování?
Živnostenský zákon umožňuje poskytovat ubytování v rámci živnosti ohlašovací volné pro předmět podnikání "Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona", obor činnosti č. 55 "Ubytovací služby". Vzhledem k tomu, že se jedná o živnost volnou, živnostenský zákon zde vyžaduje splnění pouze tzv. všeobecných podmínek provozování živnosti (§ 6 živnostenského zákona, tj. plnou svéprávnost a bezúhonnost). Pro uvedenou živnost nejsou stanoveny "zvláštní podmínky provozování živnosti", resp. nevyžaduje se odborná nebo jiná způsobilost.
"Ubytovací služby" může podnikatel-živnostník poskytovat, pokud tato činnost vykazuje znaky živnosti, které živnostenský zákon specifikuje v § 2 (živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem).
Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností uvádí, že do obsahové náplně oboru činnosti "Ubytovací služby" spadá poskytování ubytování ve všech ubytovacích zařízeních (například hotel, motel, kemp, ubytovna) a v bytových domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci. V případě ubytování v bytových domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci s kapacitou do 10 lůžek (včetně přistýlek) lze podávat snídaně ubytovaným hostům.
Léčivé přípravky, informace na obalech a dozorová činnost
Který právní předpis upravuje podmínky pro označování obalů léčivých přípravků a který orgán je pověřen dozorem pro tuto oblast?
Problematiku léčivých přípravků řeší zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), (dále jen "zákon o léčivech"). V tomto zákoně (§ 37 a násl.) jsou stanoveny podmínky pro označování obalu léčivého přípravku a pro příbalovou informaci. Dozorovou činnost nad dodržováním tohoto zákona (§ 6 odst. 1) u provozovatelů a dalších osob zacházejících s léčivy, držitelů rozhodnutí o registraci, osob provádějících zprostředkování humánních léčivých přípravků, výrobců a dovozců pomocných látek, vykonává Státní ústav pro kontrolu léčiv.
Doručování úředních písemností a vedení správního řízení
Podnikatel (fyzická osoba) byl před vydáním rozhodnutí vyrozuměn správním orgánem o možnosti seznámit se s podklady tohoto rozhodnutí. Obsílka byla doručena do místa podnikání poštovní službou. Dané možnosti podnikatel nevyužil a namítal, že o obsílce nevěděl, neboť mu byla tato úřední písemnost doručena tzv. fikcí. Může správní orgán za tohoto stavu vydat rozhodnutí ve věci? Je tento postup v souladu s právními předpisy?
V případě, že správní orgán považuje za prokázané porušení právních povinností a skutečnost, že podnikatel písemnost nepřevzal, a tak se o obsahu obsílky nedozvěděl, mu nebrání toto rozhodnutí vydat.
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen "správní řád"), k tomu říká:
"Není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost podat poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti"
(§ 19 odst. 2 správního řádu). Podle § 20 odst. 1 správního řádu se
"fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena"
.
V daném případě je vedeno správní řízení s podnikající fyzickou osobou, správní orgán zvolil k doručení úřední obsílky poštovní službu, do místa podnikaní podnikatele. Z důvodu, že adresát nebyl doručujícím orgánem (poštou) zastižen, byla písemnost podle správního řádu (§ 23 odst. 1) uložena na poště, která jej poučila, že je zásilka připravena k vyzvednutí.
Správní řád (§ 24 odst. 1) uvádí, že pokud si "adresát uložené písemnosti písemnost nevyzvedne ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty". Podnikatel je povinen si ve vlastním zájmu při doručování na adrese místa podnikání vyzvedávat uložené písemnosti. Pokud tak přes výzvu poštovního úřadu neučinil, zákonem předpokládané podmínky pro uplatnění
fikce
doručení, jsou splněny. Ve věci
fikce
doručení lze rovněž zmínit judikaturu Nejvyššího správního soudu (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 3 As 56/2012).
Problematika tržního řádu
V posledních letech je mezi podnikateli velký zájem o prodej zboží ve stáncích na tržištích, které jsou zařazovány do tržního řádu. Na základě jakého právního titulu jsou tržní řády vydávány a lze do tržního řádu zařadit prodej všech druhů zboží?
Tržní řád se vydává na základě zmocnění, které je obsaženo v živnostenském zákoně (§ 18), což obci umožňuje v přenesené působnosti vydat tržní řád. Vydaný tržní řád má podobu nařízení a vydává se za účelem regulace nabídky, prodeje zboží a poskytování služeb mimo provozovnu určenou k tomuto účelu kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního zákona. Živnostenský zákon (§ 18 odst. 3) umožňuje obci tržním řádem stanovit, že některé druhy prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděné mimo provozovnu v obci (nebo její části), jsou zakázány. Například v Praze je zakázán podomní prodej jako jednání, které na obyvatele působí obtěžujícím způsobem; jeho výsledkem jsou často komplikace spojené s nevýhodně uzavřenými obchodními transakcemi, do nichž by se občané za normálních okolností nepouštěli. Podomní obchodníci jsou také zejména zaměřeni na staré občany. Tito senioři jsou z důvodu věku důvěřiví, proto se snáze stávají objektem zneužívání podomních obchodníků, kteří pomocí nejrůznějších nekalých přesvědčovacích metod "zatahují" staré lidi do nesolidních obchodních vztahů, z nichž se dlouho a často složitě hledá cesta ven.