Změny daní z příjmů od dubna 2019

Začalo to standardně v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, které Vláda dne 13. 6. 2018 předložila návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní. Což je mimochodem chvályhodná nová praxe, kdy jsou novely daňových zákonů shlukovány přehledně do jedné normy. Tento a začal jeho obvyklý legislativní schvalovací proces. Původní návrh účinnosti byl stanoven na 1. 1. 2019, a to nejen proto, že je praktické měnit daňové zákony od počátku nového zdaňovacího období – kterým je u daní z příjmů převážně kalendářní rok. Podstatnou součástí „daňového balíčku“ totiž byly i změny vnucené českému právnímu řádu unijními směrnicemi, o nichž náš parlament nemá moc co diskutovat, ale musí je „svobodně“ přijmout, přičemž k jejich provedení mělo dojít nejpozději právě do zmíněného data. To se ale nepovedlo, neboť závěrečné projednání (tzv. 3. Čtení) poslanci dokončili až 21. 12. 2018, a navíc senátoři měli vlastní pozměňovací návrhy, které však poslanci odmítli a dne 15. 3. 2019 setrvali na svém původním návrhu. Pak už to mělo rychlý spád a dne 27. 3. 2019 vyšel ve Sbírce zákonů schválený, a tedy již platný „daňový balíček“ s oficiálním názvem: (dále jen „Novela“).

Jde ale spíše o „balík“ nežli „balíček“ daňových a souvisejících změn, pro ilustraci – ve stejném formátu jako úvodní srovnání rozsahu ZDP má úctyhodných 58 stran, z nichž pouze změny daní z příjmů čítají 12 stran – což je mimochodem téměř polovina původního znění ZDP… Novela mění 10 zákonů, a to převážně DPH:

Příjmy ze závislé činnosti mzdy ze zaměstnání obvykle podléhají měsíčním zálohám na daň 15 % – neuvažujeme solidární zvýšení záloh na daň u mezd přes 130 796 Kč měsíčně – které sráží a odvádí správci daně zaměstnavatel podle § 38h ZDP. Ovšem jestliže ve smyslu § 38k ZDP – neboť jej může mít učiněno nejvýše u jednoho zaměstnavatele – pak jeho příjem ze závislé činnosti 15 % v souladu s § 6 odst. 4 ZDP a § 36 odst. 2 písm. m) ZDP, kterou sice také sráží a odvádí zaměstnavatel, ovšem podle poněkud jiných pravidel. Cílem zvláštního režimu zdanění „srážkovou daní“ bylo a zřejmě i zůstává sladění s pojistnými předpisy, kdy u takto daňově řešených příjmů ze zaměstnání nemělo být odváděno povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění, a tedy u něj nemělo docházet k „superhrubému“ navýšení základu daně o nulové povinné pojistné. To se nenaplnilo, ačkoli tomuto cíli Novela podstatnou měrou dopomáhá, bohužel pojistné předpisy jsou příliš složité a plné výjimek a speciálních postupů.

Zmíněné srážkové dani podléhají příjmy ze závislé činnosti – poplatníka bez „prohlášení k dani“ – ve dvou případech, přičemž novela změnila druhý z důvodů, který je v praxi spíše jen výjimečný (§ 6 odst. 4 ZDP). V souladu s přechodným ustanovením Novely :

Jak je z textu dobře patrné, Novela nahradila dosavadní pevný limit 2 500 Kč „rozhodnou částkou“ ve smyslu § 6 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, která od 1. 1. 2019 stoupla z 2 500 Kč na 3 000 Kč. Do tohoto limitu příjmy ze zaměstnání – kromě dohod o provedení práce, kde platí samostatný limit 10 000 Kč – nepodléhají nemocenskému, proto ani sociálnímu pojištění zaměstnanců.

U pojištění zdravotního je situace složitější, jelikož „rozhodná částka“ hraje roli jen ve třech případech:

Příslovečný „čertík“ a komplikace mzdových účetních spočívá zejména v rozdílném přístupu srážkové daně a pojistného k příjmu odpovídajícímu přesně rozhodné částce 3 000 Kč za kalendářní měsíc. Zatímco pro účely srážkové daně je maximální částkou 3 000 Kč, tak bez povinného pojistného ad výše je limitem 2 999 Kč.

Řada OSVČ a pronajímatelů využívá administrativní a často i daňové výhody tzv. , které nemusí prokazovat, čímž odpadá stres a trvalá nejistota, jestli správce daně uzná ten který výdaj, resp. hodnověrnost prokazujícího dokladu apod. Již od roku 2013 jsou ovšem paušální výdaje shora omezeny tzv. stropy, které byly v roce 2018 poloviční, a od roku 2019 je Novela vrátila na předchozí výši, jak shrnuje tabulka.

Aby naše ekonomika byla schopna držet krok se světem, je nutné, aby firmy prováděly a uplatňovaly výzkum a vývoj (dále jen „VaV“), do čehož se moc samy nehrnou – zatímco jsou vysoké náklady jisté, tak budoucí přínosy sporné. Proto je dlouhodobou vládní prioritou podpora zájmu firem o jejich vlastní nebo kooperující VaV. Vedle administrativně náročných a neefektivních dotací jde zejména o daňové pobídky. Již od roku 2005 proto byla zavedena možnost uplatnit navíc odpočet od základu daně z příjmů . Což prakticky řečeno znamená, že jedna koruna vložena do VaV sníží základ daně o dvě koruny – nejprve standardně formou výdaje (nákladu), a podruhé coby speciální položka odčitatelná od základu daně. Od roku 2014 je ještě . Poměrně náročná pravidla, podmínky a omezení tohoto odpočtu od základu daně stanoví § 34a až 38e ZDP.

Novela věnuje odpočtu na podporu VaV plných 16 změnových bodů. Stěžejní novinkou je V oznámení postačí uvéstnázev projektu výzkumu a vývoje vystihující jeho obecné zaměření a základní identifikační údaje o poplatníkovi. Navazující druhou hlavní novinkou je ohledně samotné realizace VaV – dosud musela být vytvořena ještě před zahájením řešení VaV, . Dále se zpřesňují požadavky na projektovou dokumentaci vážící se k oznámenému projektu – navazují na zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů, a pravidla pro jeho interní schvalování. Na projekty zahájené před 1. 4. 2019 se použije i nadále dosavadní právní úprava odpočtu před novelou. .

Daňoví nerezidenti ČR – především zahraniční zaměstnanci a firmy – podléhají české dani jen z druhů příjmů vyjmenovaných v § 22 ZDP, které tzv. mají zdroj na našem území. Nejčastěji jde o příjmy ze zdejších stálých provozoven (poboček), zaměstnání vykonávaného v ČR nebo služeb poskytovaných na území ČR – samozřejmě v souladu s příslušnými dvoustrannými smlouvami o zamezení dvojího zdanění. Jenže u nerezidentů obecně bývá podstatně složitější efektivně vymoci splnění jejich české daňové povinnosti. Zpravidla u nás totiž nemají hodnotově významný majetek, u něhož by jim hrozila daňová , ani zde nepobývají dlouhodobě a lehce se zas stáhnou do zahraničí. A českému správci daně by tak zbyly jen obtížně dobytné daňové pohledávky.

Proto je česká správa daně z příjmů nerezidentů zefektivněna tím, že z těchto příjmů zdanitelných v ČR jsou povinni srazit českou daň, nebo zajištění daně tuzemští zákazníci nerezidentů, a poté odvést svému správci daně. Aby bylo správci daně jasné, kterému nerezidentovi a za jaký příjem český odběratel srazil stanovenou daň (zajištění daně), musejí čeští plátci daně současně s odvodem finančnímu úřadu poslat i oznámení na příslušném tiskopise, jak doposud stanovoval § 38d odst. 3 ZDP. Nyní však finanční správa došla k závěru, že chce mít ještě detailnější přehled o platbách do ciziny, nejen ohledně příjmů nerezidentů, z nichž se sráží česká daň z příjmů.

Podle nového § 38da ZDP proto nebo o němž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhá zdanění v České republice. jednak drobné příjmy ze závislé činnosti podle § 6 odst. 4 ZDP (tak jako doposud), ani . Lhůta pro učinění tohoto nově rozšířeného oznámení zůstala zachována – do konce kalendářního měsíce následujícího (obvykle) po vyplacení předmětného příjmu nerezidentovi ČR. Správce daně může plátce daně na základě jeho žádosti v odůvodněných případech zprostit oznamovací povinnosti až na pět let.

Děti se dříve strašily čertem, dneska tím, že nejde wifi, a daňového poradce zaručeně vyděsíte Atadem. Jde o akronym, zkratku, která se nehláskuje, ale čte jako jedno slovo, vznikl spojením počátečních písmen čtyř anglických slov – Tax Avoidance Directive. Což lze volně přeložit jako Směrnice proti vyhýbání se dani, z čehož mnohým už zřejmě svítá, že půjde o další z bezpočtu unijních „bruselských“ předpisů. Daně z příjmů členských států EU nejsou (zatím) sjednoceny ani harmonizovány, nicméně unijní právo proniká i tam. Přičemž Osvobození podílů na zisku od dceřiných společností (2011/96/EU), Výhodnější společný systém zdanění při převodu závodu, výměně podílů, fúzi a rozdělení (2009/133/ES), Osvobození úroků a licenčních poplatků (2003/49/ES).

To se ale nyní zásadně změnilo příchodem poplatníkům silně nepřátelské ve znění směrnice Rady 2017/952/EU. S níž nám do ZDP jejichž uplatňování značně komplikují složitá a v mnohém nejednoznačná pravidla. Je třeba trpce předeslat, že se směrnicí ATAD si svépomocí poradí jen opravdu velké firmy s početným a zkušeným daňovým a právním oddělením. Naštěstí jsou tyto , nemusejí se jich tedy lekat fyzické osoby, ani naprostá většina českých firem působících pouze na našem území.

Nic proti snahám potírat daňové podvody, žel v praxi restrikce většinou tvrdě postihují firmy poctivé, které pouze podcenily a nezvládly náročné a četné daňové podmínky. Naproti tomu ukázkově dokonalé „papíry“ mívají v sejfech přichystáni nekalí hráči… Jelikož jsou nová opatření proti vyhýbání se daním předurčena spíše velkým firmám a jde odborně o dosti náročnou problematiku, omezíme se pouze na jejich stručné představení.