Veřejný sektor

Podstatou veřejného sektoru je veřejná správa, tj. správa věcí veřejných ve veřejném zájmu. Jde především o správu území (státu, kraje, obce), veřejných záležitostí (služby veřejnosti), správu financí (veřejných finančních prostředků a veřejných rozpočtů), správu veřejných objektů a zařízení, přírodních zdrojů, veřejných informací apod.

Veřejná správa se dělí na státní správu a samosprávu, popř. další subjekty veřejné správy, je-li na ně výkon státní správy zákonem nebo rozhodnutím na základě zákona přenesen. Tvoří ji soustava úřadů s centrální nebo územní působností, ale i další organizace, které poskytují veřejné služby např. v oblasti zdravotnictví, sociální péče, školství, bezpečnosti, kultury apod.

Částí veřejné správy je státní správa vykonávaná státem, respektive jeho orgány anebo orgány, na které stát výkon státní správy přenesl. Klíčovými orgány státní správy jsou ústřední orgány státní správy, tj. ministerstva, úřady a další orgány státní správy.

Ze zákona č. 2/1969 Sb.¹⁾ je u nás zřízeno celkem 14 ministerstev, kterými jsou: Ministerstvo financí, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo kultury, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo obrany, Ministerstvo dopravy a Ministerstvo životního prostředí. V jejich čele je člen vlády.

Dalšími ústředními orgány státní správy jsou podle zákona o ministerstvech: Český statistický úřad, Český úřad zeměměřický a katastrální, Český báňský úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Správa státních hmotných rezerv, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Národní bezpečnostní úřad, Energetický regulační úřad, Úřad vlády České republiky a Český telekomunikační úřad.

Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy plní v okruhu své působnosti úkoly stanovené v zákonech a v jiných obecně závazných právních předpisech a úkoly vyplývající z členství České republiky v Evropské unii a v ostatních integračních seskupeních a mezinárodních organizacích, pokud jsou pro Českou republiku závazné.

Ministerstva se při veškeré své činnosti řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády.

Z pohledu účetní legislativy, tj. zákona č. 563/1991 Sb.,²⁾ patří ministerstva a úřady (tj. organizační složky státu) mezi tzv. vybrané účetní jednotky.

Organizační složky státu definuje zákon č. 219/2000 Sb.³⁾ a patří k nim: ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon. Obdobné postavení jako organizační složka státu má i Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu. Organizační složky státu jsou účetními jednotkami, ale nejsou právnickými osobami.

Státní rozpočet je finančním plánem hospodaření státu pro daný rozpočtový rok. Jedná se o souhrn očekávaných příjmů a výdajů. Výdaje ukazují, kolik stát vydá na financování aktivit státu (např. na školství, zdravotnictví, důchody, sociální dávky, platy apod.). Příjmy pak představují zdroje, ze kterých budou výdaje financovány. K těmto zdrojům patří daně, poplatky, jiné příjmy anebo cizí zdroje.

Státní rozpočet je hlavní součástí systému veřejných financí, který zahrnuje i hospodaření státních fondů, územních samosprávných celků (obcí, krajů) a dobrovolných svazků obcí, zdravotních pojišťoven a různých mimorozpočtových organizací.

Státní rozpočet je základním nástrojem přerozdělování prostředků za účelem zajištění politických, ekonomických a sociálních funkcí státu. Má podobu zákona.