Osobní údaj ve světle judikatury

Vydáno: 21 minut čtení

Pojem „osobní údaj“ se v českém právním řádu objevil poprvé zřejmě v souvislosti s přijetím zákona č. 256/1992 Sb. , o ochraně osobních údajů v informačních systémech. Tento zákon definoval osobní údaj v § 3 tak, že uváděl: „Informace, které se vztahují k určité osobě, jsou osobními údaji.“ Je zjevné, že je to definice velmi stručná.

Osobní údaj ve světle judikatury
JUDr.
Václav
Bartík
JUDr.
Eva
Janečková
V současné době je pojem osobní údaj definován zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoOU“), a to v § 4 písm. a), podle něhož se osobním údajem rozumí jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat, zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Prvním prvkem je vymezen rozsah. To znamená, že osobním údajem je informace, a to jakákoliv. ZoOU tedy informace jako takové nikterak nevymezuje, ale ani nijak neomezuje. Znamená to, že není kladen důraz na pravdivost informace, ba naopak, široká definice jako by předpokládala, že ne každá informace bude pravdivá a ZoOU dává nástroje, jak se s takovou situací vyrovnat. Může se také jednat nejen o informace tzv. objektivní, ale také o různé soudy, hodnocení, závěry a podobně. ZoOU však stanoví, že informace se musí týkat subjektu údajů (tedy fyzické osoby) a tato fyzická osoba pak musí být buď určená, nebo alespoň určitelná. I když lze jistě polemizovat, které informace jsou s to subjekt údajů určit, a to natolik přesně, aby nebyla zaměnitelná za jinou fyzickou osobu, lze nepochybně říci, že těmito údaji obecně bude jméno, příjmení, bydliště a případně i rok narození. Na základě těchto údajů bude fyzická osoba identifikována přímo a subjekt údajů tak bude určen. Fyzická osoba však může být identifikována, a tedy určena, v některých případech i menším rozsahem údajů. Pak se hovoří o určení nepřímém, tedy identifikovatelnosti, resp. určitelnosti subjektu údajů. ZoOU fakultativním výčtem uvádí, že pro identifikovatelnost je možno použít zejména čísla, kódy nebo specifické prvky vztahující se k fyzické osobě, spočívající v jeho fyzick