Reklamní činnost a živnostenské podnikání
JUDr.
Irena
Fleischmanová
Bývalý manžel jako spoluvlastník nemovitosti poukázal v podnětu na reklamní prezentaci
realitní kanceláře, která na webové stránce nabízela k prodeji nemovitost na přání exmanželky jako
druhého spoluvlastníka nemovitosti, a to bez jeho souhlasu. Tuto skutečnost považoval za porušení
platného zákona o regulaci reklamy v podobě klamavé
reklamy, což však takto příslušný správní orgán neposoudil, ač pisatel podnětu uvedl, že se podle
probíhajícího řízení má stát výlučným vlastníkem nemovitosti. Je či není správný závěr správního
orgánu při řešení uvedeného případu?
ODPOVĚĎ
Každý správní orgán, který vykonává dozor v oblasti regulace reklamy
(§ 7 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o
změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„zákon o regulaci reklamy“), posuzuje v rámci své věcné
kompetence
„reklamu“ jako takovou, tzn. posuzuje její obsah.„Reklamou“ se podle citovaného právního předpisu rozumí oznámení, předvedení či jiná
prezentace šířené zejména komunikačními médii (např. periodickým tiskem, rozhlasem televizí,
prostřednictvím počítačové sítě, prostřednictvím letáků, plakátů atd.), mající za cíl podporu
podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží a služeb.
Pokud by v daném případě, kdy se jedná o „reklamu“ ve smyslu uvedené definice, správní
orgán, který podnět řešil, zjistil, že posuzovaná reklamní prezentace obsahuje v textu větu, že
nabízená nemovitost se nachází ve vlastnictví pouze jednoho vlastníka (např. exmanželky), jednalo by
se o porušení zákona o regulaci reklamy, a to reklamou,
která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu (zákona č.
634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „zákon o ochraně
spotřebitele“). Takovou reklamu zákon o regulaci
reklamy zakazuje [§ 2 odst. 1 písm. c)
zákona].
V případě, že text nabídky uvádí pouze údaje o stavu nabízeného pozemku (např. popis
pozemku, výměru, existenci inženýrských sítí, vlastní příjezdovou cestu, údaj o tom, že pozemek
vznikne až oddělením stávající zahrady, tzn. lze předpokládat, že o nemovitosti je v tomto smyslu
jednáno), ale nezmiňuje žádné osoby jako výlučné vlastníky nemovitosti, taková prezentace příjemce
reklamy neklame, což znamená, že se nejedná o porušení zákona
o regulaci reklamy ve vazbě na citovaný zákon o
ochraně spotřebitele. Uvedená nabídka je sice „reklamou“ podle
zákona o regulaci reklamy
(§ 1 odst. 2, tzn. jedná se o prezentaci šířenou
komunikačním médiem, jímž je počítačová síť, za účelem podpory podnikatelské činnosti realitní
kanceláře sledující prodej nemovitosti), text nabídky s obsahem výše uvedeným je však koncipován
pouze v obecné rovině. Není v něm obsažena žádná informace o tom, že by pozemek patřil pouze jednomu
vlastníkovi, naopak text informuje, že pozemek bude oddělen. Tento stav neklame spotřebitele, což je
podepřeno také judikaturou Evropské unie (viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie
C-210/96,
C-220/98 a bod 18 Preambule směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2005/29/ES, o nekalých
obchodních praktikách), podle níž je nutné při posuzování toho, zda je obchodní praktika nekalá,
vycházet také z konceptu průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře
pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory.
Na podkladě všech uvedených skutečností pak mohl správní orgán dospět k závěru, kdy
nezjistil klamání příjemců předmětné reklamní prezentace týkající se nabídky nemovitosti. Zde je
třeba zmínit také skutečnost, že orgán dozoru pro oblast regulace reklamy není oprávněn řešit a
posuzovat majetkové vztahy, resp. občanskoprávní spor soukromých osob ve vazbě na
pozemek.
Obchodní společnost nabízela v tzv. „akci“ za výhodnou cenu digestoře, při zadání této
nabídky na internetovou stránku však pochybením lidského činitele došlo k záměně cenových položek,
což spotřebitel napadl podnětem podaným u příslušného právního orgánu. Obchodník po zjištění chyby
započal s nápravou, nicméně než se oprava zobrazila, v systému uplynulo několik hodin, proto v zájmu
dobrých vztahů se zákazníky nabídl tomuto spotřebiteli jednu digestoř za chybnou, resp. nesprávně
uvedenou „akční“ cenu. Zákazník nejprve s tímto řešením souhlasil, během příchodu k pokladně však
souhlas s nákupem jedné digestoře změnil a požadoval digestoří deset, a to za zmíněnou „akční“ cenu.
Obchodní společnost tento požadavek odmítla, neboť měla zájem na tom, aby digestoře byly k dispozici
také pro další zákazníky a nebyly vykoupeny pouze jedním zájemcem. Jakým způsobem lze v tomto
případě řešit popsanou reklamu obchodní společnosti, resp. jedná se o klamání spotřebitelů reklamou,
jež je nekalou obchodní praktikou?
ODPOVĚĎ
Zde je zřejmé, že k chybě v reklamní prezentaci obchodní společnosti došlo činností
lidského činitele, resp. osoby, která reklamní nabídku digestoří zadávala na internet. Obchodní
společnost si této skutečnosti byla vědoma a přistoupila k nápravě s tím, že mimo to nabídla
zákazníkovi zboží (jednu digestoř v nesprávné „akční“ ceně). Odmítnutí prodeje deseti digestoří z
důvodu jejich vykoupení jedním zákazníkem je na úvaze obchodní společnosti.
Pokud se jedná o pochybení pracovnice při zadávání inzerce na webovou stránku,
zajistila-li obchodní společnost příslušné školení svých pracovníků, aby se v budoucnu věc
neopakovala, lze daný případ řešit domluvou, a to v souladu
se zákonem o regulaci reklamy (§ 8a odst.
9).
Živnostenský zákon umožňuje podnikatelům
přerušit provozování živnosti. Na jakém podkladě je založeno přerušení provozování živnostenského
podnikání, kterým dnem je přerušeno a kdy toto přerušení končí? Může živnostenský úřad vymezit dobu,
po kterou trvá přerušení provozování živnosti?
ODPOVĚĎ
Přerušení podnikání je v souladu s platnou právní úpravou
(§ 31 odst. 11 zákona č. 455/1991 Sb., o
živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„živnostenský zákon“). Provozování živnosti je
přerušeno dnem doručení oznámení podnikatele živnostenskému úřadu (nebo pozdějším dnem uvedeným v
oznámení) a končí dnem uvedeným v oznámení. Živnostenský úřad nemá možnost stanovit dobu trvání
přerušení provozování živnosti.
V praxi je nezbytná spolupráce orgánů při společném výkonu dozoru v oblasti živnostenského
podnikání a dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení vydávaných např. v hlavním městě Praze.
Může např. strážník vstupovat do živnostenských provozoven?
ODPOVĚĎ
Strážníci mají oprávnění, která souvisí se vstupem do živnostenských provozoven
podnikatelů, jsou oprávněni požadovat vysvětlení a prokázání totožnosti. Mohou rovněž předvěst osoby
nebo mohou v rámci oprávnění odejmout věc atd. (§
11, § 12,
§ 13, §
17 a další zákona o obecní policii).
Správní orgán předvolal ve správním řízení osobu, která na tento úkon nereagovala a
nedostavila se. Který právní předpis upravuje problematiku „předvolání“, kdy se „předvolává“ a co
následuje poté, když se předvolaná osoba nedostaví? Ukládá se za tohoto stavu pořádková
pokuta?
ODPOVĚĎ
Předvolání je řešeno podle správního řádu
(§ 59 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„správní řád“). Zmíněné ustanovení uvádí, cit.:
„správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je k provedení úkonu nutná.
Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně
pětidenním předstihem. V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu
se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Předvolaný je povinen
dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně
ses uvedením důvodu správnímu orgánu omluvit“.
Správní orgán by měl v souladu se správním
řádem předvolávat ve správním řízení osoby pouze tehdy, je-li osobní účast těchto osob v
řízení nutná, a to k provedení úkonu. V případě, že se předvolaná osoba nedostaví, mělo by
následovat její předvedení, nikoli uložení pořádkové pokuty.
Všeobecné podmínky provozování živnosti stanoví, že se za tzv. bezúhonnou osobu pro účely
živnostenského zákona nepovažuje mimo jiné osoba,
která byla pravomocně odsouzena pro trestnou činnost spáchanou úmyslně, byl-li trestný čin spáchán v
souvislosti s podnikáním či s předmětem podnikání, o který osoba žádá nebo jej ohlašuje (pokud se na
zmíněnou osobu nehledí jako by odsouzena nebyla, viz § 33
občanského zákoníku). Lze v příkladech uvést trestné činy související s podnikáním?
ODPOVĚĎ
Trestná činnost související s podnikáním zahrnuje např. trestné činy daňové, neboť každý
podnikatel musí platit daně (tato povinnost vzniká při podnikání); krátí-li statutární zástupce
právnické osoby (např. jednatel společnosti) daně, jedná se o trestný čin související s
podnikatelskou činností společnosti a krácení daní ohrožuje zájmy státu i osob.
Bezúhonnost podnikatelů neexistuje také tehdy, pokud dojde k trestným činům porušení
pravidel hospodářské soutěže, neboť každý podnikatel se účastní hospodářské soutěže. Mezi příklady
trestných činů, které souvisí s podnikáním, lze jmenovat rovněž trestné činy poškozování
spotřebitele, neboť živnostenské podnikání spočívá v poskytování služeb a v prodeji zboží
spotřebitelům.
Platná právní úprava živnostenského podnikání umožňuje podnikat v celé škále živnostenských
aktivit, což platí např. pro oblast projektování elektrických zařízení a projektovou činnost ve
výstavbě. Předpokladem pro podnikání v souladu se
živnostenským zákonem je existence živnostenského oprávnění. Jaká živnostenská oprávnění jsou
potřebná pro podnikání v uvedených oblastech?
ODPOVĚĎ
V případě, že se činnost v oblasti vypracování projektových dokumentací týká zpracování
dokumentace pro provádění staveb, lze takovouto činnost provozovat v právním režimu
živnostenského zákona, a to pouze na základě
živnostenského oprávnění k provozování ohlašovací vázané živnosti v předmětu podnikání „Projektová
činnost ve výstavbě“. Pokud ale jde v určitém případě o projektování elektroinstalací, a to výlučně
– lze tuto činnost vykonávat v rámci živnosti ohlašovací volné, obor činnosti 63 „Projektování
elektrických zařízení“.
Správní orgány (živnostenské úřady) vedou v živnostenském rejstříku potřebné údaje o
podnikatelích, přičemž řada z těchto údajů je osobního charakteru a tím citlivé povahy. Co je míněno
„osobním údajem“ a co spadá pod pojem „citlivý údaj“?
ODPOVĚĎ
Zvláštní právní úprava, v tomto případě zákon č.
101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o ochraně osobních údajů“), který tuto
problematiku specifikuje, nabyl účinnosti dnem 1.6.2000. Text zákona
(§ 4) vysvětluje pojmy „osobní údaj“ a „citlivý
údaj“.
Osobním údajem je jakákoli informace vztahující se k fyzické osobě, jež je určena nebo
může být určena. Určená neboli určitelná je taková osoba, u níž lze určit její identitu, a to pomocí
jednoho nebo několika specifických znaků. Může se jednat nejen o jediný identifikující znak (prvek),
ale také soubor znaků.
Citlivý údaj charakterizuje zákon o ochraně
osobních údajů jako osobní údaj, který vypovídá o skutečnostech, které jsou taxativně
vyjmenovány v tomto zákoně a mají vazbu k subjektu těchto údajů (tzn. váží se ke konkrétní fyzické
osobě). Citlivé údaje jsou chráněny ve zvýšené míře; jsou pod ochranou zákona, přičemž při jejich
zpracování musí být dodrženy zákonem stanovené podmínky.
Subjekt zamýšlí provozovat specifickou činnost, a to cvičení maminek se svými dětmi (s
kočárky) s tím, že tato aktivita je na bázi pilates, fittnes, posilování nebo bruslení, jež se
uskutečňuje zejména pod širým nebem (např. v parcích, na hřištích či jiných podobných lokalitách).
Pod jakou živnost by bylo případně možné uvedenou činnost tzv. „strolleringu“ provozovat? Připadala
by v úvahu např. vázaná živnost z oblasti tělovýchovy s dodatkem, že jde o oblast „strolleringu“,
nebo některá z činností spadající pod ohlašovací volnou živnost?
ODPOVĚĎ
Zařazení uvedené aktivity pro právní režim
živnostenského zákona není jednoduché, a to z několika
důvodů. Činnost „strolleringu“ obecně vykazuje malou intenzitu fyzického cvičení; většinou se podle
názorů příslušných kompetentních ústředních správních orgánů jedná spíše o hru, nikoli o výuku
sledující sportovní dovednosti, což se týká rovněž dalších zájmových kroužků pro děti s rodiči.
Důležitou skutečností je také to, že postavení této činnosti mezi jednotlivými sportovními odvětvími
není jednoznačné, resp. je sporné.
V posouzení této problematiky je proto výlučně promítnut názor věcně příslušného
ústředního orgánu státní správy tak, že zde jde spíše o nový způsob aktivního trávení volného času,
a to maminek na mateřské dovolené, neboli nejedná se o nové sportovní odvětví. Z uvedeného důvodu
nelze u činnosti „strollering“ akreditovat ani případné kursy pro cvičitele této činnosti.
Předmětnou aktivitu nelze uvádět jako sportovní odvětví u ohlašovací vázané živnosti „Poskytování
tělovýchovných a sportovních služeb v oblasti“, a to ani tehdy, pokud by osoba doložila doklad o
vzdělání podle přílohy č. 2 k živnostenskému
zákonu.
Poznámka:
Přesto, že činnost „strollering“ nelze podřadit pod živnost „Poskytování tělovýchovných a
sportovních služeb v oblasti“, požadovaná odborná způsobilost uvedená ve zmíněné
příloze č. 2 je pod písm. a) a b) vymezena takto:
a) vysokoškolské vzdělání ve studijním programu a studijním oboru zaměřeném na tělesnou kulturu,
tělovýchovu a sport, nebo b) vyšší odborné vzdělání v oboru vzdělání zaměřeném na tělesnou kulturu,
tělovýchovu a sport.
Vzhledem k tomu, a to přes výše uvedené skutečnosti, lze mezi aktivitami při
„strolleringu“ „vystopovat“ určité prvky cvičení z jiných sportovních odvětví (jedná se zejména o
pilates, fittnes), a rovněž nelze vyloučit ani možné postupné zvyšování intenzity cvičení, lze
přijmout názor v souladu se stanovisky již zmíněných kompetentních orgánů pro tuto oblast, lze
učinit následující doporučení. Poskytovatel jmenované služby by spíše než živnostenské oprávnění k
ohlašovací volné živnosti „Výroba, obchod a služby neuvedené
v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, obor
č. 72 „Mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů a školení, včetně lektorské činnosti“ nebo
obor č. 73 „Provozování kulturních, kulturně vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních
produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí“ měl mít živnostenské
oprávnění pro ohlašovací vázanou živnost „Poskytování tělovýchovných a sportovních služeb, konkrétně
v oblasti základních pohybových nebo volnočasových sportovních aktivit, případně zdravotní tělesné
výchovy, pillates nebo fittnes“. Toto doporučení lze rovněž promítnout v otázce prokazování odborné
způsobilosti doklady podle přílohy č. 2 k živnostenskému
zákonu [dle písm. c)] se vyžaduje: osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné
kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost vydaný zařízením akreditovaným podle zvláštních právních
předpisů, nebo zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nebo
ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována, podle písm. d) téže
přílohy je vyžadována profesní kvalifikace pro
příslušnou oblast tělovýchovné činnosti). Uvedené doporučení lze vztáhnout také k případnému výkonu
jmenované činnosti v závislém postavení (viz § 7 odst. 6
živnostenského zákona a příloha č. 5 k
tomuto zákonu).
Zákon o regulaci reklamy zakazuje různé druhy
reklamních prezentací (např. reklamu zboží, služeb nebo jiných výkonů, jejichž prodej poskytování
nebo šíření je v rozporu s právními předpisy – mimo jiné
zákonem o loteriích, reklamu, která je nekalou
obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu, jímž je
zákon o ochraně spotřebitele, reklamu šířenou společně
s jiným sdělením, neoddělenou od ostatního sdělení, reklamu nevyžádanou atd.). Mezi uvedené druhy
zakázaných reklam spadá rovněž reklama, která nesmí být v rozporu s dobrými mravy; lze v praxi
rozpor reklamy s dobrými mravy shledávat také ve skutečnostech, které nejsou
v zákoně o regulaci reklamy výslovně
jmenovány?
ODPOVĚĎ
Jmenovaný zákon o regulaci reklamy o tomto
zakázaném druhá reklamy pojednává v § 2 odst. 3
následovně, cit.:
„Reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat
jakoukoliv diskriminaci z důvodu rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo
národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost,
obsahovat prvky pornografie násilí nebo prvky využívající motivu strachu.“.
K usnadnění
rozhodovací praxe jsou uvedené skutečnosti, resp. výčet nejpravděpodobnějších prvků, které odporují
pojmu „dobré mravy“ pouze demonstrativní, což vyplývá z důvodové zprávy k jmenovanému
zákonu.Z toho důvodu lze rozpor reklamy s dobrými mravy shledat také v dalších prvcích (resp.
skutečnostech), které zákon o regulaci reklamy v
ustanovení § 2 odst. 3 výslovně neuvádí. Správní orgán však musí vždy řádně odůvodnit, na
základě jaké skutečnosti a z jakých konkrétních důvodů rozpor reklamy s dobrými mravy v konkrétním
případě shledává (viz Rozsudek NSS ze dne 15.9.2010, čj.
1 As 47/2010-65,
publ. Pod č. 2173/2011 Sb. NSS).
Problematice alkoholických nápojů, resp. jejich prodeje, je v posledních letech věnována
značná pozornost. Co se rozumí pod pojmem „ostatní alkoholické nápoje“ a kde je obsažen?
ODPOVĚĎ
Podle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 335/1997
Sb., kterou se provádí § 18 písm. a),
d),
h)
i),
j) a
k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a
tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro nealkoholické nápoje a
koncentráty k přípravě nealkoholických nápojů, ovocná vína, ostatní vína a medovinu, pivo, konzumní
líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje, kvasný ocet a droždí, se ve smyslu
§ 16 rozumí „ostatními alkoholickými nápoji“ nápoje
obsahující více než 1,2% objemových a méně než 15% objemových etanolu, mimo vaječného likéru podle
přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího lihoviny, piva, vína a částečně prokvašeného
hroznového moštu – burčáku.
Z platné právní úpravy regulace reklamy jednoznačně vyplývá, že reklama, která je v rozporu
s dobrými mravy, není dovolena. Jak lze chápat „dobré mravy“ ve smyslu
zákona o regulaci reklamy (§ 2 odst. 3 zákona), jak
je v platné právní úpravě charakterizován pojem „diskriminace“?
ODPOVĚĎ
„Dobré mravy“ ve smyslu zákona o regulaci
reklamy je třeba chápat, cit.:
„ve smyslu dobrých mravů soutěže, na které odkazuje
generální
klauzule
proti nekalé soutěži obsažená v obchodním
zákoníku. Jde o jednání v hospodářské soutěži, v daném případě v reklamě, které sice zákon
výslovně neuvádí, ale které se svou povahou a intenzitou blíží jednáním v zákoně výslovně zakázaným
(tj. jednáním klamavým, neúměrně agresivním, těžících z lidských citů a předsudků apod.). Při
definování dobrých mravů v reklamě hraje nezastupitelnou roli Rada pro reklamu, která je občanským
sdružením, jehož úlohou je zejména obsahová samoregulace reklamy“.V zákoně o regulaci reklamy není pojem
„diskriminace“ charakterizován. S přihlédnutím k principu jednoty právního řádu, lze však při
specifikaci pojmu „diskriminace“ vyjít z antidiskriminačního zákona (zákon č.
198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních
prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, a to přesto, že tento právní
předpis výslovně neupravuje diskriminaci v reklamě. Do českého právního řádu byla antidiskriminačním
zákonem implementována směrnice Rady 2000/43/ES,
kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický
původ.
Antidiskriminační zákon
(§ 2 odst. 2 a
3) rozlišuje diskriminaci přímou a nepřímou,
přičemž za diskriminaci se považuje také obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k
diskriminaci a navádění k diskriminaci. „Přímou diskriminací“ je chápáno takové jednání, včetně
opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se
zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti,
pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového
názoru. „Nepřímou diskriminací“ se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě
neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v
§ 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním.
Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno
legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné
(§ 3 odst. 1).
Podle antidiskriminačního zákona (§ 4 odst.
1) se obtěžováním rozumí
„nežádoucí chování související s důvody uvedenými v
§ 2 odst. 3, jehož záměrem nebo důsledkem je
snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo
urážlivého prostředí, nebo – které může být oprávněně vnímáno jako podmínky pro rozhodnutí
ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů“.
Poznámka: Uvedený text je
použit a citován z příslušné judikatury NSS.V souladu s evropskou judikaturou se diskriminací rozumí rozdílné zacházení s osobami,
které se nalézají ve srovnatelné situaci, jež postrádá objektivní a rozumné zdůvodnění. Musí být zde
prokázáno, že s jinými osobami se v obdobné či v zásadních rysech obdobné situaci zachází výhodněji
a že tento rozpor v zacházení s lidmi je diskriminační.
Skutečnost, že reklama dnes a denně působí na každého z nás, je notoricky známá. V poslední
době je velmi rozšířeným typem reklamy reklama na loterie a sázkové hry. Je nelegální typ této
reklamy regulován a jakým způsobem je sledováno šíření reklamy zahraničních sázkových
kanceláří?
ODPOVĚĎ
Zákaz propagace, reklamy a podpory prodeje loterií a jiných podobných her nepovolených
nebo neoznámených podle zákona o loteriích, obsahuje
zvláštní právní předpis (§ 1 odst. 9 zákona č. 202/1990
Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„zákon o loteriích“). Citované zákonné ustanovení
zakazuje uvedené činnosti reklamního charakteru, a to od 1.1.2012 s tím, že pokud je zjištěn
protiprávní stav (tzn. porušení předmětného zákazu), lze přistoupit k sankcím, jež jsou stanoveny
jiným právním předpisem (viz zákon o regulaci
reklamy).
Orgán dozoru může za obsah reklamy postihovat „zadavatele“ nebo „zpracovatele“ reklamy.
Šiřitel„ reklamy odpovídá za způsob šíření reklamy. V případě zjištěných reklam na nepovolené
loterie, pokud by bylo zjištěno pokračující šíření, orgán dozoru přistoupí k využití institutu
zvláštních opatření (§ 7 odst. 1 zákona o regulaci
reklamy).