Ručení za daňový dluh po rekodifikaci soukromého práva

Vydáno: 23 minut čtení

Institut ručení za úhradu daňového nedoplatku má v daňovém řízení dlouhou tradici. Ručitel byl letmo zmíněn již ve vyhlášce Ministerstva financí č. 16/1962 Sb. , o řízení ve věcech daní a poplatků, která byla s účinností od 1.1.1993 nahrazena zákonem č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků (dle jen „ZSDP “), jímž se procedurální otázky správy daní řídily až do 31.12.2010. Postupy uplatňování nedoplatku vůči ručiteli byly ze ZSDP (v úpravě provedené zákonem č. 230/2006 Sb. a účinné od 1.6.2006) v podstatných rysech převzaty do § 171 až 173 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „DŘ “), který nabyl účinnosti 1.1.2011.

Ručení za daňový dluh po rekodifikaci soukromého práva
Mgr.
Hana
Erbsová
 
Ručení podle daňových zákonů
Odhlédneme-li od spíše výjimečných případů dobrovolného ručení (§ 173 DŘ), pak charakteristickým rysem ručení za nedoplatek v daňovém řízení je, že ručitelská povinnost musí být uložena zákonem (§ 171 odst. 1 DŘ). V daňovém řízení je uplatňována nejen povinnost ručení stanovená ve zvláštních daňových zákonech, ale i ručitelská povinnost vyplývající z norem soukromého práva, pokud se vztahuje bez omezení na všechny dluhy dlužníka, resp. pokud z ní nejsou daňové, popř. obecně veřejnoprávní, dluhy zákonem výslovně vyloučeny. Daňový řád neupravuje, kdo a v jakém rozsahu je povinen nedoplatek uhradit jako ručitel.
Ručení za daň z nabytí nemovitých věcí je obsaženo s účinností od 1.1.2014 v zákonném opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen „zák. opatření“). Jestliže poplatníkem daně je převodce vlastnického práva, pak je nabyvatel práva ručitelem. Ovšem jde-li o nabytí vlastnického práva koupí nebo směnou, mohou se převodce a nabyvatel v kupní nebo směnné smlouvě dohodnout, že poplatníkem daně je nabyvatel. Pak se převodce ručitelem nestává (viz § 1 a 41 odst. 2 zák. opatření). Pro daňové povinnosti u daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákonného opatření se použije zákon č. 357/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření. Vznikl-li tedy předmět daně z převodu nemovitostí nebo daně darovací (§ 3 a 6 zákona č. 357/1992 Sb.), a tím i daňová povinnost (§ 3 DŘ), do 31.12.2013, bude se ručení za nedoplatek z této daňové povinnosti vzniklý řídit zákonem č. 357/1992 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013 (§ 57 zák. opatření).
Institut ručení za nezaplacenou daň je obsažen také v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to v § 108a a 109.1)
Všem shora uvedeným případům ručení vyplývajícím ze zvláštních daňových zákonů je společné, že ručitel zde ručí pouze za úhradu daně stanovené podle příslušného zákona z určitého předmětu daně, nikoliv za její příslušenství (úroky, penále, pokutu za opožděné tvrzení daně). Citované předpisy totiž ručitelskou povinnost spojují s daní stanovenou z konkrétního předmětu daně (nabytí nemovité věci, dodání zboží, poskytnutí zdanitelného plnění). Pokud by měl ručitel v těchto případech odpovídat i za úhradu uvedeného příslušenství daně, muselo by to být zvláštním zákonem nebo daňovým řádem výslovně stanoveno. Svou