Náhodnému pozorovateli a posluchači masmédií by se mohlo zdát, že za tristní stav českých veřejných financí jsou zodpovědní zejména starobní důchodci. Tedy ti, kteří po dlouhá desetiletí profesního života poslušně odváděli na důchodové pojištění téměř třetinu ze svých superhrubých mezd. Tvrdí to především „jejich“ ministr, který možná pozapomněl, že již není prezidentem Hospodářské komory ČR, ale má sloužit a hájit státní sociální péči. Podívejme se na stávající daňová a pojistná specifika - výhodná i nevýhodná - těchto odhalených „viníků“.
Daňová a pojistná specifika starobních důchodců
Ing.
Martin
Děrgel
Kdo je starobní důchodce
Podle webu České správy sociálního zabezpečení platila ke konci března 2012 následující data:
*
celkový počet poplatníků pojistného na důchodové pojištění 4 933 997, kteří tedy do systému přispívají,
*
celkový počet důchodců pobírajících starobní, invalidní a pozůstalostní důchod 2 871 453, kteří ze státního pojistného systému peníze čerpají, z toho
2 340 218 starobních důchodů
.*
na jednoho důchodce tak přispívalo 1,72 poplatníka, resp. na jednoho starobního důchodce 2,11 poplatníků,
*
průměrná výše starobního důchodu činila 10 740 Kč, z toho u mužů 11 908 Kč a u žen 9 750 Kč,
*
průměrný věk penzistů pobírajících starobní důchod je 68,5 let - muži 70, ženy 67 let.
Za starobního důchodce se v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDůchP“), považuje pojištěnec, která má nárok na starobní důchod tím, že získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně. Tyto parametry se přitom rok od roku mění a závisejí zejména na roku narození pojištěnce.
Poměrně složitá právní úprava přitom obsahuje
5 typů, resp. podmínek starobních důchodů
: 1)
„Řádný" starobní důchod při dosažení důchodového věku
(§ 29 odst. 1 ZDůchP).2)
Tzv. poměrný starobní důchod (§ 29 odst. 2 ZDůchP).
3)
Starobní důchod při získání 30 let pojištění (§ 29 odst. 3 ZDůchP).
4)
Starobní důchod při splnění podmínek nároku na invalidní důchod (§ 29 odst. 1 ZDůchP).
5)
„Předčasný" starobní důchod
(§ 31 ZDůchP).Např. u osob, které dosáhly důchodového věku v roce 2012 činí potřebná doba pojištění pro starobní důchod 28 let, přičemž pokud dosáhly věku alespoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk, stačí 18 let pojištění. A je-li pojištěnci 65 let, vznikne mu nárok na starobní důchod i při splnění podmínek pro invalidní důchod.
S ohledem na neustále se prodlužující potřebný důchodový věk,
roste zájem o předčasný starobní důchod
. Výhodou této penze je, že do ní může člověk odejít až o 3 roky dříve, pokud jeho důchodový věk je nižší než 63 let, nebo až o 5 roků dříve, pokud jeho důchodový věk činí alespoň 63 let a dosáhl věku alespoň 60 let, před nárokem na řádnou penzi. Nevýhodou je, že předčasný důchod se poměrně výrazně krátí, a to trvale
, tedy i po dosažení důchodového věku. Navíc podmínkou pro přiznání předčasného starobního důchodu je, že pojištěnec má získánu dobu pojištění potřebnou pro nárok na řádný starobní důchod. A aby toho nebylo málo, tak výplata předčasného starobního důchodu - až do dosažení důchodového věku - nenáleží po dobu souběžného výkonu jakékoli výdělečné činnosti zakládající účast na důchodovém pojištění
(byť by byla sjednána na dobu jakkoliv krátkou a byly v ní dosahovány relativně nízké pracovní příjmy). Poté, co poživatel předčasného starobního důchodu dosáhne důchodového věku, toto omezení u něj padá a jako „řádní“ starobní důchodci může bez omezení vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost, aniž by mu to již ohrozilo výplatu penze. Od 1. 1. 2010 nově stanoví ZDůchP
možnost požádat o úpravu (zvýšení) procentní výměry starobního důchodu
přiznaného podle § 29 odst. 1 nebo 3 ZDůchP v případech, kdy pojištěnec po přiznání starobního důchodu vykonává výdělečnou činnost
při současném čerpání výplaty této dávky (vztahuje se až na dobu výdělečné činnosti po 31. 12. 2009). Míra navýšení starobní penze přitom závisí na tom, zda po tuto dobu pojištěnec pobíral plný starobní důchod nebo se vzdal nároku na polovinu nebo na celý starobní důchod. Pokud bude důchodce pobírat důchod v plné výši, důchod se bude navyšovat o 0,4 % výpočtového základu za každých 360 kalendářních dnů výkonu výdělečné činnosti. Jestliže si důchodce zvolí pobírání důchodu ve výši jedné poloviny, zvýší se mu starobní důchod o 1,5 % výpočtového základu za každých 180 kalendářních dnů výkonu výdělečné činnosti. A požádal-li starobní důchodce o zastavení výplaty důchodu z důvodu výkonu výdělečné činnosti, zvyšuje se jeho důchod o 1,5 % výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů výkonu výdělečné činnosti bez pobírání důchodu. Totéž platí pro poživatele předčasného starobního důchodu po dovršení důchodového věku. Do celkového počtu dní (90, 180, 360) se ovšem nezapočítávají doby dočasné pracovní neschopnosti, ošetřování člena rodiny ani jakékoliv neplacené volno.
Daňová specifika starobních důchodců
Před rokem 2011 bychom starobní důchod našli v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), pouze mezi příjmy osvobozenými od daně, a to v - viz citace níže. Tam jej najdeme i dnes, přičemž již od 1. srpna 1995 je toto
osvobození podmíněno tím, že roční úhrn pravidelně vyplácených důchodů nepřesáhne stanovený limit
. Původně byl tento limit dán pevnou částkou, kterou novely ZDP postupně zvyšovaly ze 120 000 Kč, na 144 000 Kč, 162 000 Kč, 198 000 Kč, načež jej od roku 2009 nahradil relativní limit na úrovni 36násobku minimální mzdy (tedy aktuálně 36 x 8 000 Kč = 288 000 Kč. Aktuální roční limit 288 000 Kč v průměru znamená 24 000 Kč měsíčně
, což je důchod, který se v Česku týká možná tak nejvýše stovky vyvolených, naopak výjimkou není u důchodců pobírajících penze ze zahraničí. Uveďme si inkriminované ustanovení § 4 odst. 1 písm. h) ZDP v jeho aktuálním znění:
*
„Od daně je osvobozen ... příjem
získaný ve formě dávek a služeb z ...*
důchodového pojištění
podle zákona o důchodovém pojištění43) (poznámka: odkaz směřuje na ZDůchP),*
..., a plnění ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu
*
jde-li však o příjmy ve formě pravidelně vyplácených důchodů nebo penzí,
*
je od daně osvobozena z úhrnu těchto příjmů
pouze částka ve výši 36násobku minimální mzdy
39) (poznámka: odkaz směřuje na Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí), která je platná k 1. lednu kalendářního roku ročně
,*
do níž se však nezahrnuje výše příplatku nebo příspěvku k důchodu
podle zvláštních právních předpisů 2c), (poznámka: odkaz směřuje na nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, a také na zákon č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů),“příklad
Pozor na velké důchody ze zahraničí
Pan Hugo je český starobní důchodce. Ovšem jelikož pracoval nejen v Česku ale řadu let také v zahraničí, například v Německu, dostává jednak skromný důchod z českého důchodového pojištění 8 000 Kč měsíčně, a jednak štědrý důchod ze zahraniční pojištění stejného druhu v přepočtu 20 000 Kč měsíčně. Jiný příjem nemá.
Roční úhrn příjmů ve formě pravidelně vyplácených důchodů a penzí tak činí 12 x (8 000 Kč + 20 000 Kč) = 336 000 Kč. Což znamená, že převýšil od daně osvobozený roční limit 288 000 Kč o 48 000 Kč. Od daně z příjmů proto zůstane osvobozena pouze limitní částka 288 000 Kč, zatímco přesah důchodů ve výši 48 000 Kč představuje zdanitelný příjem poplatníka, konkrétně tzv. ostatní příjem podle § 10 ZDP.
Protože zdanitelné příjmy poplatníka - jimiž se rozumí pouze onen přesah nad roční limit, tedy jen 48 000 Kč -- jsou vyšší než 15 000 Kč, je podle § 38g odst. 1 ZDP povinen podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob za daný rok. V případě pana Huga ovšem půjde pouze o administrativní komplikaci, protože daň mu vyjde nulová. I starobní důchodci totiž mohou plně využít osobních slev na dani podle § 35ba ZDP, zejména základní osobní slevy na dani na poplatníka ve výši 24 840 Kč (platí pro tok 2012), což s ohledem na 15 % sazbu daně plně kryje základ daně 165 600 Kč, který tak fakticky představují nezdanitelný základ daně každého poplatníka.
Bohužel však tato daňová idylka starobních důchodců byla vážně narušena s účinností od 1. ledna 2011 novelou ZDP zákonem č. 346/2010 Sb. Kdy kupodivu pravicová vláda bez racionálního zdůvodnění prosadila daňovou diskriminaci pracujících, resp. výdělečně činných, starobních důchodců. Sice i nadále platí, že dle výše uvedeného § 4 odst. 1 písm. h) ZDP
jsou „státní" důchody osvobozeny do limitu 288 000 Kč za rok. Ovšem toto osvobození se neuplatní – ani z části ! - pokud u výdělečně činného starobního důchodce součet:
*
příjmů ze závislé činnosti
(kromě příjmů osvobozených nebo podléhajících srážkové daní),*
dílčího základu daně z podnikání
a z jiné samostatné výdělečné činnosti podle § 7 ZDP a *
dílčího základu daně z pronájmu podle § 9 ZDP, přesáhne v dané roce druhý daňový limit 840 000 Kč
, kdy je nutno zdanit celý pobíraný důchod
.Takže zatímco do konce roku 2010 se zdanila pouze částka důchodu (úhrnu důchodů) překračující první limit 288 000 Kč, počínaje rokem 2011 platí, že pokud součet příjmů podle § 6 a dílčích základů daně dle § 7 a § 9 ZDP překročí druhý limit 840 000 Kč, zdaní se celý důchod (úhrn důchodů), tedy i do částky 288 000 Kč.
Zdůrazněme, že zatímco u příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (§ 6 ZDP) se do druhého limitu započítávají jen hrubé příjmy (vyjma osvobozených a zdaněných tzv. konečnou srážkovou daní dle § 36 ZDP), tak u příjmů z podnikání a z pronájmu se do něj zahrnují dílčí základy daně, tedy příjmy snížené o výdaje.
příklad
Porovnání situace dvou důchodců
Pan Adam a paní Božena byli vysokými státními úředníky, přičemž odešli do státního důchodu již v roce 2009. V roce 2010 obdržel každý z nich penzi 300 000 Kč a stejně tomu bylo i v roce 2011. Zatímco paní Božena se již plně raduje z volna, klidu a vnoučat, pan Adam zůstal členem několika představenstev a dozorčích rad, z čehož mu plyne příjem ze závislé činnosti ve výši cca 1 milion Kč ročně. Jedná se přitom skutečně o tzv. hrubý příjem přiznaný jako odměna za funkci v kolektivním orgánu, a nikoli základ daně
alias
tzv. superhrubý příjem. V roce 2010 jak pan Adam tak i paní Božena měli z úhrnu svých ročních důchodů (á 300 000 Kč) zdanitelných jen á 12 000 Kč, o které přesahují první daňový limit (288 000 Kč). Protože 12 000 Kč je méně než 15 000 Kč, nemusela paní Božena - která jiné příjmy již nemá - za rok 2010 podávat přiznání k dani z příjmů.
Naproti tomu pan Adam toto přiznání podat musel, a to nikoli s ohledem na převýšení výše zmíněné částky 15 000 Kč zdanitelných příjmů za rok (§ 38g odst. 1 ZDP), ale z důvodu speciálních pravidel týkajících se zaměstnanců. Pro ně totiž platí
modifikace
této povinnosti stanovená v § 38g odst. 2 ZDP. Podle níž musejí zaměstnanci (až na okrajové výjimky) podávat daňová přiznání zejména pokud jejich zdanitelné příjmy podle § 7 až § 10 ZDP (tj. z podnikání, z kapitálového majetku, z pronájmu nebo z ostatních příjmů) - tedy bez započtení příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (§ 6 ZDP) - přesáhnou limit 6 000 Kč za rok. A protože pan Adam dosáhl za rok 2010 těchto jiných zdanitelných příjmů ve výši 12 000 Kč (konkrétně coby ostatní příjmy podle § 10 ZDP z titulu části důchodu převyšující první limit 288 000 Kč), musí podat daňové přiznání. Nemůže proto jednoduše požádat svého zaměstnavatele o roční zúčtování záloh na daň. Poznamenejme, že u tohoto poplatníka by s ohledem na souběh zaměstnavatelů byl i bez přesahu důchodu nad první limit důvod pro podání přiznání. Jak se daňová situace pana Adama i paní Boženy změní v roce 2011? Paní Božena oddávající se již pouze radostem penzisty prakticky zůstane na svém. Kromě své státní penze - byť královské 300 000 Kč za rok - již žádný jiný zdanitelný příjem nemá, takže předmětem zdanění u ní i nadále zůstává pouze oněch 12 000 Kč, o které úhrn jejího ročního důchodu (300 000 Kč) převyšuje první daňový limit (288 000 Kč). A jelikož 12 000 Kč je méně než 15 000 Kč, nemusela paní Božena - která jiné příjmy již nemá - ani za rok 2011 podávat přiznání k dani z příjmů fyzických osob, takže v důsledku tento zdanitelný příjem (12 000 Kč) nebude vůbec zdaněn.
Citelně hůř na tom ale bude stále profesně, resp. výdělečně aktivní pan Adam. Jeho příjem ze závislé činnosti (1 milion Kč) totiž přesáhl nový druhý daňový limit 840 000 Kč ročně. Opět tak bude muset podat přiznání, ale tentokrát do něj musí zahrnout jako zdanitelný ostatní příjem dle § 10 ZDP nejen přesah důchodu nad první limit, tedy jen částku 12 000 Kč jako loni, ale kompletně celý státní starobní důchod 300 000 Kč!
Pozor na to, že do daňového testu ohledně nového druhého daňového testu se zahrnují pouze (kladné) dílčí základy daně z podnikání a z pronájmu - tedy přesahy zdanitelných příjmů nad daňově uznanými výdaji. Takže vykáže-li starobní důchodce z podnikání (nebo z pronájmu) dílčí daňovou ztrátu, díky které by srazil pod druhý limit dílčí základ daně z pronájmu (nebo z podnikání), v součtu s případnými příjmy ze „zaměstnání“, má smůlu, protože
dílčí ztrátu při tomto výpočtu uplatnit nemůže
, na rozdíl od výpočtu celkového základu daně v souladu s § 5 odst. 3 ZDP. Dílčím základem daně totiž pojmově není ztráta, kdy daňové výdaje převyšují příjmy. příklad
Dílčí ztráta na druhý limit neplatí
Pan Oto je od ledna 2011 novopečený starobní důchodce pobírající „omračující“ nadprůměrnou penzi 15 000 Kč. Nicméně i nadále podniká jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) a coby restituent má ještě i velmi slušné příjmy z pronájmu nemovitostí. V podnikání se mu v roce 2011 moc nedařilo a podle daňové evidence (§ 7b ZDP) činily příjmy 200 000 Kč a výdaje 500 000 Kč, takže výsledkem je dílčí ztráta z podnikání 300 000 Kč. Naproti tomu na nájemném utržil 1,5 milionu Kč, přičemž uplatňuje tzv. paušální daňové výdaje 30 % příjmů, tedy 450 000 Kč, takže rok 2011 uzavřel s dílčím základem daně z pronájmu ve výši 1 500 000 Kč -- 450 000 Kč = 1 050 000 Kč.
I když do základu daně z příjmů za rok 2011 pan Oto zahrne úhrn dílčích daňových výsledků z podnikání a z pronájmu, tedy zisk z pronájmu (1 050 000 Kč) snížený o ztrátu z podnikání (300 000 Kč), což dává částku „jen“ 750 000 Kč, pro účely daňového testu zdanění důchodu takto postupovat nesmí. Zásadně je totiž nutno sčítat pouze (kladné) dílčí základy daně z podnikání a z pronájmu, spolu s případnými příjmy podle § 6 ZDP, zatímco k dílčím ztrátám z podnikání nebo z pronájmu se nepřihlíží.
Závěrem k daňové tématice dodejme ani ne tak specifikum starobních důchodců, jako někdy neprávem opomíjenou nezvyklost, která jim ale někdy - také s ohledem na výše uvedené daňové „trestání“ důchodců může přijít vhod. Jde o to, že za určitých podmínek
může i starobní důchodce nárokovat daňové zvýhodnění
na své vyživované dítě. Zdá se to absurdní
, vždyť i když bude syn či dcera předlouho studovat, tak daňově přestane být „vyživovaným dítětem“ dovršením 26 let věku, viz § 35c odst. 6 ZDP. Ovšem všimněme si, že se zde mj. píše:
*
„Za vyživované dítě poplatníka se považuje i vnuk (vnučka), pokud jeho (její) rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit."
příklad
Daňové zvýhodnění za vnuka (vnučku)
Pan Matěj (student bez zdanitelných příjmů) se oženil s Hedvikou (také nemá žádné zdanitelné příjmy) a 10. dubna 2012 se jim narodil Kubík. Všichni tři bydlí u rodičů Hedviky v tzv. společné domácnosti podle § 115 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: „Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.“ Tito - dědeček s babičkou - jsou sice již ve starobních důchodě, ale občas si ještě přivydělají nějakou tu korunku, pročež musejí podávat přiznání k dani z příjmů a poslat do státního eráru větší či menší daňový příspěvek.
Protože žádný z rodičů Kubíka (Matěj ani Hedvika) nemají příjmy, z nichž by mohli uplatnit daňové zvýhodnění na Kubíčka, může jej za tyto rodiče na něj uplatnit jeho babička nebo dědeček (rodiče Hedviky), s nimiž žije ve společné domácnosti. A to již od měsíce dubna 2012, třebaže se dítě narodilo až v průběhu měsíce.
Zdravotně-pojistná specifika starobních důchodců
Z veřejnoprávních povinností netrápí zaměstnance a podnikající fyzické osoby
alias
OSVČ jen daně z příjmů. Mnohdy ještě hlubší vrásky na čele jim působí starosti s povinným zdravotním a sociálním pojištěním, kde jsou narozdíl od daní stanoveny minimální povinné platby, kterým se nelze vyhnout ani sebevětší daňovou ztrátou. Ovšem mj. starobní důchodci zde určité výhody mají.Podle
zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
, ve znění pozdějších předpisů jsou, zdravotně pojištěny všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky
a ostatní osoby, které na území ČR nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území Česka (až na okrajové výjimky tzv. vyňatých osob). Takto pojištěné osoby se označují za „pojištěnce
". Účast v systému zdravotního pojištění ovšem není zadarmo, za každého pojištěnce je třeba přispívat, resp. platit zdravotní pojišťovně, které vybrané prostředky v souladu s předpisy a zdravotní péčí čerpanou jejich pojištěnci přerozdělují zdravotnickým zařízením.
Plátci pojistného zdravotního pojištění („pojistné") jsou:
*
Samotní pojištěnci
, a to ve třech případech: *
zaměstnanci,
*
OSVČ,
*
osoby bez zdanitelných příjmů („OBZP“), což jsou pojištěnci s trvalým pobytem v ČR, kteří nejsou zaměstnanci ani OSVČ a není za ně plátcem pojistného stát, pokud to trvá po celý kalendářní měsíc.
*
Zaměstnavatel
je plátcem části pojistného za své zaměstnance (s výjimkou těch, kteří jsou dlouhodobě účastni zdravotního pojištění v zahraničí), případně u příjmů zúčtovaných svému bývalému zaměstnanci.*
Stát, který platí pojistné za celou řadu sociálně citlivých kategorií osob, které se označují za „
státní pojištěnce
", kam patří například (tučně jsou zvýrazněny důvody, které nás tematicky nejvíce zajímají): *
poživatelé důchodů z důchodového pojištění
, kterým byl přiznán důchod před 1. lednem 1993 podle předpisů České a Slovenské Federativní Republiky a po 31. prosinci 1992 podle předpisů České republiky. Za poživatele důchodu se pro účely tohoto zákona považuje osoba podle předchozí věty i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží,*
osoby
, které jsou invalidní ve 3. stupni nebo které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod
, avšak nesplňují další podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo starobního důchodu a nemají příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a nepožívají žádný důchod z ciziny, nebo tento důchod nepřesahuje měsíčně částku ve výši minimální mzdy,*
nezaopatřené děti,
*
příjemci rodičovského příspěvku,
*
uchazeči o zaměstnání,
*
osoby pobírající dávku pomoci v hmotné nouzi apod.
Podstatné je, že pokud mají „státní pojištěnci“ příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, je plátcem pojistného stát i za tyto osoby, takže například podnikající důchodce se nemůže vyhýbat placení pojistného s tím, že přece již za něj platí stát. Stát sice za něj pojistné platí i když důchodce podniká, ovšem dále bude do zdravotního systému přispívat i samotný pojištěnec ze svých podnikatelských příjmů.
Pro posouzení, zda je pojištěnec OSVČ pro účely zdravotního pojištění, je přitom rozhodující pouze skutečnost, že jde o vyjmenovaný druh příjmu. Soustavnost, výše příjmu ani zdroj příjmu není rozhodující. Pro účast nemá ani význam, zda OSVČ vystupuje pro účely sociálního pojištění jako OSVČ hlavní nebo vedlejší.
příklad
Státní pojištěnec versus OSVČ
Paní Jana je již ve starobních důchodu, takže je „státním pojištěncem“ a zdravotní pojištění jí nemusí příliš zajímat, pojistné za ní hradí stát. Protože je ale činorodá, má živnostenské oprávnění na výrobu a prodej keramiky. Jde však spíše o její koníček, takže za celý rok si takto vydělala pouze 10 000 Kč příjmů, nemusí proto ani podávat přiznání k dani z příjmům (je zde limit 15 000 Kč/rok, viz výše). Nicméně pojistnému na zdravotní pojištění v principu neuteče a musí za daný rok zdravotní pojišťovně podat Přehled o příjmech a výdajích OSVČ. Ovšem jelikož je „státním pojištěncem“ nemusí se obávat minimálního pojistného OSVČ, který se na ní nevztahuje, proto vypočte a odvede pojistné pouze ze skutečně dosaženého rozdílu mezi příjmy a výdaji.
Paní Helena je sousedka paní Jany a do důchodu půjde až napřesrok. Kvůli otrocké práci dala výpověď z „vhodného“ zaměstnání zprostředkovaného úřadem práce, přičemž ale úřad neuznal vážnost důvodu ukončení práce. Proto nemohla být zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání a není tak „státním pojištěncem“. I paní Helena má živnostenské oprávnění k výrobě a prodeji keramiky, a shodou okolností vydělala za celý rok rovněž jen 10 000 Kč. Tentokrát ale není v chráněné pozici „státního pojištěnce“, a proto musí coby pojištěnec v kategorii OSVČ platit dosti vysoké minimální zálohy na pojistné na zdravotní pojištění 1 697 Kč (v roce 2012).
Obdobně jako se daně počítají ze základu daně, tak se i pojistné na zdravotní pojištění počítá z
vyměřovacího základu
(dále také jen „VZ“). Ten je zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, stanoven pro jednotlivé kategorie pojištěnců odlišně (výjimky nejsou uvedeny): *
VZ zaměstnance
= úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (vyjma osvobozených od daně) *
minimálně však měsíčně minimální mzda (tj. 8 000 Kč) a maximálně 1 809 864 Kč ročně,
*
VZ OSVČ = 50 % příjmu z podnikání
a z jiné samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů
*
minimálně však měsíčně 12 568,50 Kč a maximálně 1 809 864 Kč ročně (platí pro rok 2012),
*
VZ OBZP
= minimální mzda (tj. 8 000 Kč) měsíčně,*
VZ „státních pojištěnců"
= 5 355 Kč měsíčně.Minimální vyměřovací základ - zaměstnance ani OSVČ – ovšem neplatí pro:
*
„státní pojištěnce" ad výše, tedy mj. ani pro poživatele důchodů včetně starobního,
*
osobu s těžkým zdravotním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
*
osobu, která dosáhla důchodového věku
, ale nesplňuje další podmínky pro přiznání starobního důchodu,*
osobu, která celodenně osobně a řádně pečuje o dítě do 7 let nebo nejméně o dvě děti do 15 let,
*
která je současně jak OSVČ, tak i zaměstnancem, přičemž alespoň z jedné činnosti odvádí pojistné na zdravotní pojištění vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu pro danou činnost.
Související příznivou
výjimkou „státních pojištěnců"
dále je, že v roce zahájení jejich samostatné výdělečné činnosti nemusejí hradit měsíční zálohy na pojistné pojistné
jednoduše zaplatí formou doplatku. A v dalších letech „státní pojištěnec“ coby OSVČ platí zálohy vypočtené ze skutečně dosaženého VZ a nikoli z minima, takže pokud mu loni vyšel nulový VZ (podnikal se ztrátou), pak budou nulové i zálohy v dalším roce. příklad
Starobních důchodců se minimální zdravotní pojištění netýká
Osoba pobírající starobní důchod (pročež je pro účely zdravotního pojištění v kategorii „státních pojištěnců“) se rozhodla od dubna 2011 začít samostatně podnikat ve vedení účetní a daňové evidence.
Protože je tzv. státním pojištěncem, nemusí v roce zahájení podnikání (2011) ihned začít platit zálohy na pojistné na zdravotní pojištění OSVČ. Což bude v počátku jejího podnikání jistě příznivá výhoda.
Dejme tomu, že za rok 2011 dosáhne z tohoto podnikání celkových příjmů 200 000 Kč. Protože skutečné (prokazatelné) výdaje má relativně nízké, uplatní tzv. paušální výdaje ve výši 40 % příjmů,80 000 Kč. Základ daně z podnikání tak vychází 200 000 Kč -- 80 000 Kč = 120 000 Kč.
Vyměřovací základ pro pojistné na zdravotní pojištění OSVČ činí 50 % ze základu daně z příjmů, resp. příjmů po odpočtu výdajů = 0,5 x 120 000 Kč = 60 000 Kč. Protože jde o „státního pojištěnce“, netýká se jej omezení minimálním VZ (za 8 měsíců podnikání v roce 2011 by činil 8 x 12 370 Kč = 98 960 Kč), a proto bude pojistné na zdravotní pojištění (13,5 %) platit pouze ze svého skutečně dosaženého VZ. OSVČ tak zaplatí na pojistném na zdravotní pojištění jen 0,135 x 60 000 Kč = = 8 100 Kč.
Vyhnutí se minimálnímu VZ u zdravotního pojištění se přitom týká nejen starobních důchodců, kteří sami svým jménem podnikají. Ve stejné pozici jsou totiž také v případě, že slouží „jen“ jako tzv. spolupracující osoby pro své podnikající rodinné příslušníky, zvláště vyhnou-li se i pojistnému na sociální pojištění (viz dále).
příklad
Spolupracující osoba bez minimálního VZ
Pan Novák mladší podniká jako OSVČ a svého otce pana Nováka staršího, který je starobní důchodce, uplatňuje jako spolupracující osobu v souladu s § 13 ZDP.
Aby Novákovi ušetřili na pojistném na sociální pojištění převede pan Novák mladší na spolupracujícího pana Nováka staršího za rok 2012 podíl na příjmech snížený o podíl na výdajích ve výši 60 000 Kč, čímž zůstane v pozici tzv. vedlejší OSVČ (jak si dále upřesníme), proto nemusí platit pojistné na důchodové pojištění. Jelikož je pan Novák starší z titulu pobírání starobního důchodu „státním pojištěncem“, netýká se jej minimální VZ OSVČ a pojistné na zdravotní pojištění odvede pouze ze skutečného VZ, tedy z 30 000 Kč.
Spolupráce by naopak byla finanční přítěží, když by spolupracující osoba byla vázána minimálním VZ (např. by „nešlo o státního pojištěnce“) nebo by vypočtený VZ pana Nováka mladšího převyšoval maximální VZ.
+----------------------------------------------------------------+--------------+--------------+ | Stěžejní parametrické údaje zdravotního pojištění OSVČ | Rok 2011 | Rok 2012 | +----------------------------------------------------------------+--------------+--------------+ | Průměrná mzda (NV č. 283/2010 Sb. a vyhláška č. 286/2011 Sb.) | 24 740 Kč | 25 137 Kč | | Maximální roční VZ | 1 781 280 Kč | 1 809 864 Kč | | Minimální roční VZ | 148 440 Kč | 150 822 Kč | | Minimální měsíční VZ | 12 370 Kč | 12 568,50 Kč | | Minimální (měsíční) záloha na zdravotní pojištění | 1 670 Kč | 1 697 Kč | +----------------------------------------------------------------+--------------+--------------+
Sociálně-pojistná specifika starobních důchodců
Podle
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
, ve znění pozdějších předpisů („ZDůchP“), jsou fyzické osoby při splnění stanovených podmínek účastny důchodového pojištění coby „pojištěnci“
, a to buď povinně, jde-li o osoby uvedené v § 5 - kde najdeme zejména zaměstnance a OSVČ - nebo dobrovolně (§ 6 dtto). Účast v systému důchodového pojištění ovšem není zadarmo, za každého pojištěnce je třeba přispívat, resp. platit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení („OSSZ“) pojistné. Problematiku pojistného upravuje speciální zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů („ZSocP“). V rozsahu a za podmínek ZSocP musejí platit pojistné poplatníci pojistného
, kterých je 5 typů: 1)
Zaměstnanci
jsou poplatníky: *
pouze pojistného na důchodového pojištění.
2)
Zaměstnavatelé
jsou poplatníky: *
pojistného na důchodové i nemocenské pojištění, a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
3)
OSVČ
jsou poplatníky: *
obvykle jen pojistného na důchodového pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového pojištění,
*
jen málokdy také pojistného na nemocenské pojištění, a to jsou-li účastny dobrovolného nemocenského pojištění OSVČ (které je ale dnes již nevýhodné, zvláště pro starobní důchodce s nízkými příjmy).
4)
Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění
jsou poplatníky: *
pojistného na důchodové pojištění, a to za dobu této jejich dobrovolné účasti.
5)
Zahraniční zaměstnanci
(tj. zaměstnanci činní v Česku pro zaměstnavatele, jehož sídlo je ve státě, s nímž nemá ČR smlouvu o sociálním zabezpečení) dobrovolně účastni nemocenského pojištění
jsou poplatníky: *
pojistného na nemocenské pojištění, a to za dobu této jejich dobrovolné účasti.
Na rozdíl od zdravotního pojištění
nenajdeme v systému důchodového, resp. sociálního pojištění „státní pojištěnce"
, za které by platil pojistné stát. Pojistné na důchodové pojištění se totiž zásadně platí pouze z dosažených příjmů - s přihlédnutím ke stanoveným minimálním a maximálním limitům. Nicméně určité sociálně citlivé kategorie „chráněných osob“ jsou i zde, které nemusí být účastni důchodového pojištění OSVČ, a jednak i tím, že se na ně nevztahují minimální pojistné vyměřovací základy alias
minimální pojistné. Pro účely důchodového pojištění a jeho pojistného má stěžejní význam
rozdělení činnosti OSVČ
na: *
hlavní samostatnou výdělečnou činnost („hlavní SVČ“), s níž je vždy spojená
povinná účast na důchodovém pojištění
, za hlavní SVČ se přitom považuje každá činnost OSVČ, nejde-li o vedlejší SVČ,*
vedlejší samostatnou výdělečnou činnost („vedlejší SVČ“), která
zakládá povinnou účast
na důchodovém pojištění pouze když daňový základ OSVČ přesáhne stanovenou mez (60 329 Kč
pro rok 2012) nebo je-li OSVČ účastna dobrovolného nemocenského pojištění anebo se dobrovolně přihlásí k důchodovému pojištění dále se k vedlejší SVČ váže nižší minimální pojistné i nižší zálohy na pojistné během roku.Zejména pro méně ziskové OSVČ je výhodné udržet si statut vedlejší SVČ, kdy mohou ušetřit tisíce na pojistném na důchodové pojištění samozřejmě pokud si nechtějí dobrovolně více přispět na budoucí důchod.
O vedlejší SVČ se jedná
, pokud OSVČ není účastna nemocenského pojištění
a v kalendářním roce: a)
vykonávala zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění
zaměstnanců,b)
měla nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod,
c)
měla nárok na rodičovský příspěvek
, na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhotenství a porodu, anebo osobně pečovala o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I až IV, pokud je osobou blízkou nebo s ní žije v domácnosti,d)
vykonávala vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání, nebo
e)
byla nezaopatřeným dítětem
(nejdéle do 26. roku věku, jestliže studuje, až na malé výjimky).příklad
Předčasný starobní důchod při vedlejší SVČ
Otázka:
Uvažuji správně? OSVČ půjde do předčasného důchodu, může si tedy přivydělat za rok asi 60 000 Kč čistého. Pokud má příjem z podnikání 500 000 Kč, výdaje 80 % jsou 400 000, čistého 100 000 rozdělí na 1/2 s manželkou, nebude mu předčasný důchod odebrán, on ani manželka nebudou platit nic na sociální pojištění?
Odpověď:
Ano, je tomu skutečně tak. Podle 37 odst. 2 ZDůchP nenáleží výplata předčasného starobního důchodu, pokud je vykonávána „výdělečná činnost“. Za tuto se ovšem v souladu s § 27 dtto považuje i samostatná výdělečná činnost, ale pouze je-li vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na důchodovém pojištění.
Což nás posílá do § 10 dtto, podle kterého je OSVČ povinně účastna tohoto pojištění, vykonává-li hlavní SVČ nebo je-li účastna nemocenského pojištění OSVČ (které je dobrovolné a po všech změnách velmi nevýhodné). Výkon vedlejší SVČ je povinně účasten důchodového pojištění pouze pokud příjem dosáhne za daný rok alespoň „rozhodné částky“. Tato činila pro rok 2011 - 59 374 Kč, pro rok 2012 stoupla na 60 329 Kč. Sice zde zákon hovoří o „příjmu“, ale dále v § 10 odst. 2 dtto dodává, že za tento příjem se považuje daňový základ OSVČ určený podle zákona o pojistném na sociální pojištění. Takže hurá do ZSocP, konkrétně do jeho § 5b.
Zde se dozvíme, že daňovým základem se rozumí základ daně nebo dílčí základ daně podle § 7 ZDP po případné úpravě podle § 5 a 23 ZDP... Přičemž dle § 13 ZDP lze na spolupracující manželku/manžela převést až 50 % příjmů a výdajů podnikatele, resp. nejvýše lze převést „zisk“ 45 000 Kč měsíčně, resp. 540 000 Kč ročně.
Když si to všechno dáme dohromady, tak zjistíme, že skutečně platí, jak uvádí tazatel. Pokud rozdíl příjmů a výdajů (ať už skutečných prokázaných účetní či daňovou evidencí, nebo tzv. paušálních stanovených příslušným procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 ZDP) z podnikání, resp. SVČ činí za rok 100 000 Kč a na spolupracující manželku se převádí jejich polovina, zbývá na samotného podnikatele (manžela) dílčí základ daně podle § 7 ZDP
alias
„daňový základ“ podle ZSocP alias
„příjem“ podle ZDůchP jen 50 000 Kč. Protože to je méně než „rozhodná částka“ platící pro tok 2012 (60 329 Kč), nejedná se o „výdělečnou činnost“ pro účely důchodového pojištění a dotyčný podnikatel neztrácí nárok na výplatu „předčasného“ starobního důchodu. příklad
Pojistné při vedlejší SVČ
Paní Helena je starobní důchodkyně a začala podnikat jako OSVČ od 10. března 2011, pročež její podnikání je považováno po účely důchodového pojištění za vedlejší SVČ. Za rok 2011 dosáhla dílčího základu daně z příjmů z podnikání podle § 7 ZDP pouze 50 000 Kč.
Při výkonu jen vedlejší SVČ je pro povinnou účast na důchodovém pojištění OSVČ rozhodující jestli daňový základ OSVČ přesáhl rozhodný příjem. Podnikatelka se radovala, že je pod limitem 59 374 Kč. Protože ale nepodnikala celý rok, nepůjde o tuto celou částku platící pro rok 2011, ale tato se sníží za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc nebyla vykonávána SVČ o 1/12, tedy o 4 948 Kč. Takže se takto rozhodný příjem sníží za dva celé měsíce - leden a únor - čímž klesne na 59 374 Kč - 2 x (4 948 Kč) = 49 478 Kč. Kvůli cca pětistovce tak bohužel paní Helena je v rámci své vedlejší SVČ povinně účastna důchodového pojištění OSVČ.
Takže chtě nechtě o cca 500 Kč je podnikatelka pro rok 2011 v režimu povinné účasti na důchodovém pojištění OSVČ, s čímž je spojená povinnost platit pojistné na toto pojištění alespoň v minimální stanovené výši. Nejprve vypočte VZ jako 50 % daňového základu = 0,50 x 50 000 Kč = 25 000 Kč. Nyní musí posoudit, zda tato vypočtená částka není pod stanoveným minimem. Pro vedlejší SVČ nesmí být vyměřovací základ pro pojistné obecně nižší než 29 688 Kč (12 x 2 474 Kč), to se ovšem týká pouze celoročního podnikání, což není případ paní Heleny v roce 2011. Takže za 10 měsíců vedlejší SVČ paní Heleny nemůže být VZ nižší než 10 x 2 474 Kč = 24 740 Kč. Čemuž vypočtený VZ (25 000 Kč) vyhovuje, tudíž zůstává minimálním VZ, který si lze libovolně navýšit až do maximální částky 1 781 280 Kč, což se ale téměř nevyužívá. Paní Helena tak za rok 2011 zaplatí pojistné na důchodové pojištění OSVČ v sazbě 29,2 % minimálně z 25 000 Kč, tj. ve výši 0,292 x 25 000 Kč = 7 300 Kč.
+--------------------+---------------------------------------------------------------+--------------+--------------+ | SVČ | Stěžejní parametrické údaje sociálního pojištění OSVČ | Rok 2011 | Rok 2012 | +--------------------+---------------------------------------------------------------+--------------+--------------+ | Hlavní i vedlejší | Průměrná mzda (NV č. 283/2010 Sb., vyhláška č. 286/2011 Sb.) | 24 740 Kč | 25 137 Kč | | | Maximální (roční) VZ | 1 781 280 Kč | 1 206 576 Kč | | | Sazba pojistného na důchodové pojištění OSVČ („DP") | 29,20 % | 29,20 % | | Hlavní | Minimální měsíční VZ pro DP | 6 185 Kč | 6 285 Kč | | | Minimální (měsíční) záloha na DP | 1 807 Kč | 1 836 Kč | | | Minimální (roční) VZ | 74 220 Kč | 75 420 Kč | | Vedlejší | Roční daňový základ zakládající povinnou účast na DP | 59 374 Kč | 60 329 Kč | | | Minimální měsíční VZ pro DP | 2 474 Kč | 2 514 Kč | | | Minimální (měsíční) záloha na DP | 723 Kč | 735 Kč | | | Minimální (roční) VZ | 29 688 Kč | 30 168 Kč | +--------------------+---------------------------------------------------------------+--------------+--------------+