Upozornění na povinnosti v dani silniční a dani z nemovitých věcí

Nejdříve začněme silniční daní. Silniční daň je upravena zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDS“). Zákon o dani silniční není, na rozdíl od jiných daňových zákonů, tak často novelizován, poslední novela byla provedena zákonem č. 63/2017 Sb., novela ale měla jen 6 bodů, a to zejména legislativně-technického charakteru. Dalším důležitým předpisem v této oblasti je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), a jeho prováděcí předpisy.

Základní a nejdůležitější úpravou je vymezení předmětu daně. Na úvod lze konstatovat, že vozidla podléhající této dani lze z hlediska podmínek pro vznik předmětu daně rozdělit do dvou skupin. První skupinu představují nákladní automobily a jejich přípojná vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny, kdy podmínky zdanění těchto vozidel vyplývají z § 2 odst. 3 ZDS. Druhou skupinu tvoří všechna ostatní vozidla, podmínky zdanění těchto vozidel jsou vymezeny v § 2 odst. 1 ZDS a tato vozidla jsou předmětem daně až v návaznosti na účel, ke kterému se tato vozidla používají.

Předmětem daně jsou tak silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla:

Jde o tři kumulativně stanovené podmínky, které v případě, že vozidlo podléhá této dani, musí být splněny současně. Při absenci splnění kterékoliv z nich tak není zcela naplněn předmět daně silniční a takové vozidlo pak dani silniční v České republice nepodléhá.

V případě poplatníka právnické osoby ZDS nestanoví podmínku užívání vozidla k podnikání, v případě poplatníka fyzické osoby ano, a to vazbou na příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů.

Co se týká třetí podmínky, v případě je stanovena pouze podmínka, že právnická osoba toto vozidlo používá. To by platilo i v případě, pokud by vozidlo bylo používáno například v souvislosti s příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů, nebo jsou od této daně osvobozeny, nebo jsou zdaňovány srážkovou daní

V případě poplatníků musí být toto vozidlo používáno k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů, tedy příjmy podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

Je ale nutné doplnit, že není důležité a podstatné, zda je vozidlo zahrnuto v obchodním majetku či nikoliv, rozhodující je to, zda je odpovídajícím způsobem používáno. To znamená, že pokud bude vozidlo součástí obchodního majetku, ale k podnikání nebo v souvislosti s ním používáno nebude, potom předmětem daně silniční toto vozidlo, až na výjimky uvedené dále v textu, nebude. Není to tedy tak, že vozidlo, které je součástí obchodního majetku, je automaticky předmětem silniční daně.

Pro účely daně silniční v tomto případě není ani rozhodující, zda fyzická osoba vede či nikoliv účetnictví v souladu s účetními předpisy, či vede nebo nevede daňovou evidenci dle § 7b ZDP. V souvislosti s předmětem daně stejně tak není rozhodující způsob uplatňování výdajů pro účely daně z příjmů, tj. ve výši skutečně prokázané poplatníkem či paušálně.

Odlišná pravidla platíregistrované v České republice a přípojná vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny registrovaná v České republice, která jsou předmětem daně silniční vždy, jedná se o povinné zohlednění předpisů EU v této oblasti. Pro účely vymezení předmětu daně silniční není v případě nákladních automobilů a přípojných vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny jedním z rozhodujících kritérií jejich užívání k podnikání či jakýkoliv jiný účel jejich užívání, protože tato vozidla jsou předmětem daně i tehdy, pokud užívána nejsou vůbec. Tato vozidla podléhají zdanění silniční daní pouze za podmínky jejich registrace v České republice.

je zejména ten, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu vozidla. Provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Provozovatel je v technickém průkazu vozidla a v registru vozidel uveden tehdy, když vozidlo neprovozuje jeho vlastník pro svou činnost nebo v souvislosti s ní, ale provozuje je pro svou činnost nebo v souvislosti s ní jiná fyzická nebo právnická osoba, která je k tomu vlastníkem zmocněna.

Dalším případem, který se často vyskytuje v praxi, je užívání silničního vozidla na základě finančního leasingu. V tomto případě leasingový nájemce není vlastníkem vozidla, ale zpravidla bývá uveden v technickém průkazu vozidla právě jako jeho provozovatel. Pokud tomu tak je, leasingový nájemce je poplatníkem daně, v případě, že tomu tak není, je poplatníkem daně leasingová společnost, která je vlastníkem vozidla a je takto zapsaná v technickém průkazu.

Jinak je tomu ale v případě operativního leasingu, kdy nájemce není zapisován do technického průkazu ani do registru vozidel jako provozovatel vozidla. Proto nájemce při operativním leasingu silničního vozidla nemůže být poplatníkem silniční daně.

A uzavřeme, že poplatníkem je také zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla.

Pro výpočet daně je následně důležité stanovit základ daně a sazbu daně. Základem daně je zdvihový objem motoru v cm³ u osobních automobilů a největší povolená hmotnost (celková hmotnost vozidla) v tunách a počet náprav u ostatních vozidel. jsou stanoveny jako roční, pro osobní automobily se pohybují od 1 200 Kč do 4 200 Kč, u návěsů a ostatních silničních vozidel se pohybují od 1 800 Kč do 50 400 Kč, příslušná úprava je obsažena v § 6 odst. 1 a 2 ZDS. Speciální sazba je stanovena pro zaměstnavatele, který vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla. V tomto případě je možné využít sazbu 25 Kč/den použití vozidla, pokud je to pro poplatníka výhodnější.

Úprava § 6 ZDS potom vymezuje okolnosti, za kterých dochází ke nebo Nejčastějším případem snížení sazby daně je délka doby od první registrace vozidla, blíže viz zmiňovaná úprava.

které jsou splatné do 15. 4., 15. 7., 15. 10. a do 15. 12. Tyto zálohy pak budou v daňovém přiznání odečteny od zjištěné výše daně.

je kalendářní rok, tedy vždy období od 1. 1. do 31. 12.

podává poplatník, kterému v příslušném zdaňovacím období vznikla či trvala daňová povinnost, nejpozději do 31. 1. následujícího roku. Tento termín platí i pro poplatníky, jejichž daňové přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, nebo kteří podléhají auditu. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Daňové přiznání za zdaňovací období kalendářního roku 2019 tak musí být podáno nejpozději do 31. 1. 2020. Do uvedeného data je daň také splatná.

Tiskopis daňového přiznání k dani silniční má označení MFin 5407 a poslední zveřejněná verze je vzor č. 16. Na závěr doplňme, že podle § 72 odst. 4 daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má-li daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen podání podle § 72 odst. 1 daňového řádu učinit pouze datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně odeslanou způsobem uvedeným v § 71 odst. 1 daňového řádu, tj. datovou zprávou podepsanou způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu nebo datovou zprávou s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky. Tato povinnost se v těchto případech týká i přiznání k dani silniční.

Daň z nemovitých věcí je upravena zejména zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDNV“), který byl naposledy novelizován zákonem č. 225/2017 Sb., novela měla pouze 5 bodů a byla spíše charakteru legislativně-technického.

Kromě ZDNV je nutné se řídit i celou řadou souvisejících právních předpisů, zejména katastrálním zákonem (zákon č. 256/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů), stavebním zákonem (zákon č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „NOZ“) a také důležitou vyhláškou č. 298/2014 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 298/2014 Sb.“).

Na úvod je vhodné předeslat, že skutečnost, zda konkrétní nemovitá věc je nebo není předmětem této daně, nezávisí na tom, k jakému účelu je nemovitá věc užívána, to se zpravidla projeví pouze ve výši této daně. Daň z nemovitých věcí se skládá z daně z pozemků a daně ze staveb a jednotek.

Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území ČR evidované v katastru nemovitostí. Z toho tedy vyplývá, že předmětem daně nejsou pozemky, které nejsou na území ČR, a pozemky, které nejsou .

Naopak zejména pozemky zastavěné zdanitelnými stavbami v rozsahu zastavěné plochy stavby. Jde o pozemky zastavěné budovami a inženýrskými stavbami uvedenými v příloze ZDNV, tedy takovými stavbami, které jsou předmětem daně. Pokud by se jednalo o stavby, které předmětem daně nejsou, potom se vyjmutí pozemku z předmětu daně neuplatní.

Poplatníkem daně je v prvé řadě vlastník pozemku, to bude v praxi zcela určitě nejčastější případ poplatníků této daně.

Specifickým případem poplatníků budou svěřenské fondy, podílové fondy a fondy obhospodařované penzijní společností, tyto subjekty budou poplatníky, i když nejsou vlastníky. V případě pozemku zatíženého právem stavby bude poplatníkem stavebník.

V některých případech bude poplatníkem také nájemce nebo pachtýř. V případě, že vlastník pozemku není znám, bude poplatníkem daně uživatel.

Rozhodující parametry pro výpočet daně, tj. základ daně a sazba daně, jsou stanoveny odlišně pro jednotlivé druhy pozemků, které vycházejí z rozdělení pozemků v katastru nemovitostí. Pro rozhodování, o jaký druh pozemku se jedná, je rozhodující zápis v katastru nemovitostí, resp. co je uvedeno na výpise z katastru. Výjimkou je pouze stavební pozemek, který je speciálně pro účely daně z pozemků vymezen v § 6 odst. 3 ZDNV, a zpevněná plocha pozemku, která je upravena v § 6 odst. 5 ZDNV.

Předmětem daně ze staveb a jednotek jsou budovy, dále inženýrské stavby výslovně uvedené v příloze ZDNV, a jednotky. Podmínkou je, že se musí jednat o stavby a jednotky dokončené nebo užívané, předmětem daně ze staveb a jednotek tedy není rozestavěná stavba. Budovou se rozumí budova podle katastrálního zákona. Inženýrské stavby, které jsou předmětem daně, jsou výslovně uvedeny v příloze zákona, jedná se především o věže, stožáry a komíny, obecně o výškové stavby k podnikatelskému využití. Pokud se jedná o ostatní inženýrské stavby, ty dani ze staveb nepodléhají a je nutné posoudit případně zdanění pozemků, na kterých se tyto stavby nacházejí. Jednotkou se rozumí jednotka podle NOZ, jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Obdobné platí také pro nebytový prostor a pro soubor bytů nebo nebytových prostorů.

zdanitelné stavby, v nichž jsou zdanitelné jednotky. Je to vcelku logická úprava, která zamezuje tomu, aby stejná nemovitá věc byla předmětem daně dvakrát.

Z pohledu poplatníka je přístup ZDNV stejný jako v případě poplatníků daně z pozemků. Poplatníkem daně je v prvé řadě vlastník zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky, to bude opět nejčastější případ v praxi.

Specifickým případem poplatníků budou svěřenské fondy, podílové fondy a fondy obhospodařované penzijní společností, tyto subjekty budou poplatníky, i když nejsou vlastníky. V některých případech bude poplatníkem také nájemce nebo pachtýř.

Pro výpočet daně je potom rozhodující základ daně, tj. výměra zastavěné plochy v m² u staveb a upravená podlahová plocha v m² u jednotek, a sazby daně, které se liší podle jednotlivých druhů staveb, sazby se pohybují od 2 Kč/m² u budovy obytného domu až po 10 Kč/m² u zdanitelných staveb a zdanitelných jednotek sloužících k podnikání. Celý postup výpočtu včetně případného použití koe cientů je relativně dobře popsán v § 11 ZDNV a také je součástí formuláře daňového přiznání. Nicméně ve stručnosti uveďme, že v případě zdanitelných staveb se základní sazby daně zvyšují o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží. V případě budov obytného domu a zdanitelných jednotek užívaných k bydlení se základní sazba daně násobí koeficientem velikosti obce, tedy stejný postup jako v případě stavebních pozemků. V některých případech potom může koeficient zvyšující základní sazbu daně stanovit obec obecně závaznou vyhláškou.

Dále doplňme, že zdaňovacím obdobím je vždy zásadně a rozhodující je stav k 1. 1. zdaňovacího období. Pokud v průběhu zdaňovacího období nastanou nějaké změny, nepřihlíží se k nim a promítnou se do daňové povinnosti až v následujícím zdaňovacím období.

Daňové přiznání se podává . Jedná se o úpravu, kdy se daňové přiznání nepodává zpětně, ale dopředu. To tedy znamená, že za rok 2020 se daňové přiznání podává do 31. 1. 2020.

Je potřeba ale doplnit, že , pokud jej poplatník podal na některé z předchozích zdaňovacích období, případně byla daň vyměřena na některé z předchozích zdaňovacích období z moci úřední, a ve srovnání s tímto předchozím zdaňovacím obdobím nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně. Pokud ale dojde v porovnání s obdobím, za které bylo daňové přiznání podáno či daň vyměřena, ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně, je poplatník povinen přiznání podat. Příslušná úprava je obsažena v § 13a odst. 1 a 2 ZDNV.

, mohou být například změna druhu pozemku, změna v užívání stavby, změna výměry nemovité věci, nástavba dalších nadzemních podlaží, v některých případech i změna ceny nemovité věci => v těchto případech je nutné situaci řešit podáním běžného nebo dílčího daňového přiznání.

, jsou změna sazeb daně, změna průměrné ceny půdy u jednotlivých katastrálních území, změny nebo stanovení některého z koeficientů a zánik osvobození od daně => v těchto případech daň vyměří správce daně ve výši poslední známé daňové povinnosti, kterou upraví o uvedené změny. K povinnosti podat daňové přiznání nevede ani změna místní příslušnosti správce daně.

K problematice daňového přiznání bych ještě doplnil, v návaznosti na úpravu § 72 odst. 4 daňového řádu platí, že má-li daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení učinit pouze elektronicky – datovou zprávou podepsanou elektronicky nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky. K tomu ale GFŘ uvádí, že tato povinnost jejichž formát a struktura požadované a zveřejněné správcem daně jsou způsobilé k elektronickému podání. Prakticky tak tato povinnost dopadá na podání, která jsou v daném formátu a struktuře k dispozici na daňovém portálu (www.daneelektronicky.cz) v sekci Elektronická podání pro finanční správu Elektronické formuláře (tzv. „EPO podání“). Kromě jiného se tato výjimka vztahuje také na dílčí přiznání k dani z nemovitých věcí, které lze i nadále podat v listinné podobě bez nebezpečí uložení sankce podle § 247a odst. 2 daňového řádu, tedy pokuty ve výši 2 000 Kč, tedy za situace, kdy daňový subjekt učinil podání jinak než elektronicky, ačkoliv byl povinen podat jej elektronicky.

Současně je ale nutné upozornit, že formulář řádného, dodatečného či opravného přiznání k dani z nemovitých věcí je zveřejněn ve formě EPO podání a daňové subjekty, na něž se vztahuje § 72 odst. 4 daňového řádu, jsou proto povinny podat jej elektronicky. Výjimka se tedy týká pouze dílčího a zkráceného dodatečného přiznání k dani z nemovitých věcí.

Závěrem připomeňme některé metodické materiály zveřejněné k problematice daně z nemovitých věcí na stránkách finanční správy:

Určitě se jedná o vhodné metodické pomůcky, pokud by poplatník některou z těchto problematických situací v rámci daně z nemovitých věcí řešil.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.