Zajištění daně v zákoně o dani z přidané hodnoty

Vydáno: 16 minut čtení

Zvláštní způsob zajištění daně má pomoci plátcům zbavit se rizika ručení za neodvedenou daň poskytovatele plnění. Je to nástroj, který plátcům ušetří peníze, které by museli coby ručitelé odvést finančnímu úřadu. Na druhou stranu využití možnosti zajištění daně často zhorší obchodní vztahy mezi poskytovatelem a příjemcem plnění.

Ing.
Petr
Vondraš,
Moore Stephens s.r.o.
 
Kdy se dostane plátce do pozice ručitele
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), rozlišuje ručení oprávněného příjemce (§ 108a ZDPH) a ručení příjemce zdanitelného plnění (§ 109 ZDPH). Oprávněný příjemce je speciální označení pocházející ze zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“). V tomto případě se do pozice ručitele za neodvedené DPH dostává subjekt u obchodní transakce, které není přímým účastníkem. O co konkrétně jde? Podle zákona o spotřebních daních vzniká oprávněnému příjemci v souvislosti s přijetím vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, a to i když není pořizovatelem vybraných výrobků, ze kterých je povinen spotřební daň odvést. Ve vztahu k DPH zůstává povinnost na DPH primárně na vlastních účastnících obchodní transakce (na osobě, která vybrané výrobky z jiného členského státu takto – s využitím služeb oprávněného příjemce – pořídila a dále je prodala). S ohledem na podvody při poříz